Portulaca -Šrucha – pěstování:

Rod Portulaca z čeledi šruchovitých (Portulacaceae) je natolik rozšířený, že jeho vlastní původ již není možno spolehlivě určit. Většina druhů je nenápadná a jako plevele si jich jen málokdo povšimne.
Přesto jsou zde dva druhy, jež si naši pozornost bezesporu zaslouží. Jedná se o jednoletou šruchu velkokvětou ( Portulaca grandiflora) a šruchu zelinnou setou ( Portulaca oleracea var. sativa), neboli šruchu zelnou.

Šrucha velkokvětá

Tento druh pochází patrně z Brazílie a dokáže na zahradě vytvořit nádherné koberce květů ať už jednoduchých či plných.

Popis

Její výhony jsou poléhavé až vystoupavé s válcovitými, masitými listy a 2 až 4 cm velkými bílými, žlutými, červenými či fialovými květy, které se sdružují po dvou až čtyřech v koncových květenstvích.

Pěstování

Šrucha velkokvětá se vysévá v březnu až dubnu do písčito-humózní zeminy, nejlépe do rašelinových nebo lepenkových květináčků, které je pak možno rovnou vsadit i s rostlinkou do volné půdy.

Stanoviště by mělo být slunné a suché.

Šrucha zelná

Z ostatních druhů se v poslední době znovu zvyšuje zájem o šruchu zelnou, která má za sebou dlouhou tradici jako koření.

Původ

Tento druh šruchy pochází z Přední Asie a byl znám již před staletími jako kuchyňské koření – především v Indii a v Egyptě. Skromná bylina se ovšem rychle rozšířila do Středozemí a mírného pásma Evropy. Dnes se s ní setkáváme téměř ve všech světadílech.

Roste planě na slunných polích, štěrkovitých místech, ve vinicích nebo na železničních náspech.

 

Popis

• Má vřetenovitý kořen a silně rozvětvené masité stonky většinou s červenavým nádechem.
• Rovněž masité tmavozelené listy vyrůstají na stoncích přisedle a mají protáhlý nebo oválný tvar (podle odrůdy).
• Nenápadné malé žluté květy stojí jednotlivě nebo v malých skupinách v rozvětvení stonků nebo nad horními listy.
• Plodem je tobolka, ve které se vytvářejí ledvinovitá, skoro až černá semena.

Pěstování

• Šrucha je velmi náročná na teplo a může se proto vysévat teprve po “zmrzlých”, tedy od poloviny května až do srpna, do sponu 20 – 25 x 4 cm. Protože roste velmi rychle, již za 3 až 4 týdny je možno sklízet první výhony. Ve skleníku to může být i dříve. Díky němu je možno ji pěstovat prakticky celoročně a dopřávat si tak neustálý přísun čerstvých zelených listů. Se sklizní se ale nesmí otálet, protože po květu hořkne.
• Díky svému hlubokému a kulovitému kořenu je šrucha schopná tolerovat sucho a získat si vodu z větší hloubky. Při opakované sklizni listů se doporučuje lehká dávka kompostu. Záhony je třeba udržovat nezaplevelené.
• Vzhledem k tomu, že se jedná o sukulentní rostlinu, její křehké výhony po utržení rychle vadnou. Je tedy důležité, sklízet je až těsně před přípravou jídla. Krátkodobé skladování je možné v lednici v navlhčeném ubrousku nebo ve sklenici vody.

Obsahové látky a léčivé účinky

Šrucha obsahuje množství vitamínu C (22 mg/100 g).

Dříve se šrucha zelná pěstovala častěji a používala se jako zelenina. Má příjemnou osvěžující chuť a je velmi bohatá na vitamíny a minerální látky: B1, B2, B6, A a karotenoidy; fosfor, železo, draslík, hořčík nebo vápník. Je velmi dobrým zdrojem omega 3 mastných kyselin. Kromě toho obsahuje látky, které působí protizánětlivě, močopudně a čistí krev.

Již Hippokrates ji doporučoval na ženské potíže, hemeroidy, rány, zimnici a problémy se žaludkem.

Kulinářské využití

• Saláty – velmi dobře se kombinuje s rukolou, hadovkou, rajčetem nebo i s klasickým ledovým salátem či grilovaným kuřetem. Jako zálivka se hodí různé bylinkové dressingy. Do salátů se dává většinou syrová, ale existují i recepty, kde se krátce osmaží na olivovém oleji.
• Chléb s máslem posypaný pokrájenými lístky.
• Do letních polévek – přidává se na konci a vaří jen velmi krátce.
• Jako špenát (stačí ji krátce blanšírovat)
• Květy je možno využívat jako falešné kapary.

 

Pamatujte!

• Problémem je skladování rostliny. Šrucha zelná totiž vydrží čerstvá a chutná jen tři až čtyři dny.
• Je zdravá – obsahuje vysoký podíl omega 3 mastných kyselin (nejvíce z listových zelenin).
• Během dne mění chuť:

Ráno chutná více nakysle, výrazně až svíravě – díky vyššímu obsahu kyseliny jablečné.
Během dne listy sládnou a jsou jemnější – jablečná kyselina metabolizuje. Listy proto sbírejte vždy při plném slunci v poledne nebo odpoledne.

 

Zdroj:https://www.obyvat.cz/srucha-pestovani/