Šalvěj lékařská

Šalvěj patří do čeledi hluchavkovitých. Člověkem je přitom využíváno hned několik druhů. Tak například šalvěj divotvorná, jak už sám název napovídá, patří mezi halucinogeny. Na tomto místě se ovšem zaměříme na šalvěj lékařskou (Salvia officinalis L.), což je rostlina, která je z hlediska využití člověkem opravdu všestranná. Používána je totiž pro své léčivé účinky, ale uplatnění nalézá rovněž v kosmetice a také v kuchyni, neboť patří mezi oblíbené koření. A kdo zná film Saxana, dobře ví, že šalvěj lékařská neboli „babské ucho“ možná má i nadpřirozené účinky…

Popis šalvěje lékařské

Šalvěj lékařská je vytrvalá rostlina podobající se keři, která dorůstá až do výšky 70 cm a nejčastěji kvete od května do července. Květy jsou světle fialové či bílé a plodem je tvrdka. Používána byla již ve starověku, přičemž její původní domovinou je oblast Středomoří. Postupem času se však odsud rozšířila a dnes je velmi populární i u nás. Tato rostlina obsahuje mnoho látek, z nichž za zmínku stojí silice, třísloviny, saponiny, některé kyseliny, vitamíny, stejně jako minerální a hormonálně účinné látky.

Vnitřní využití šalvěje

Při vnitřním použití mají mnohé pozitivní účinky na lidské zdraví zejména nať a listy. Často jsou využívány při žaludečních a střevních problémech, jakož i při potížích se žlučníkem či nadýmáním. Popsán je ovšem i kladný vliv na krevní běh a nervovou soustavu. Šalvěj lékařská má také protizánětlivé, antivirotické a antibakteriální účinky. Navíc zabraňuje nadměrnému pocení, a to zejména v období puberty či klimaktéria. Vnitřní užití je doporučováno též při nadměrné tvorbě mateřského mléka a ženám umí pomoci i při komplikacích spojených s nepravidelnou menstruací.
Pozor: šalvěj lékařskou byste neměli používat ve větším množství (doporučovány jsou max. čtyři šálky denně) ani příliš dlouho. Pak totiž může působit toxicky.

Vnější využití šalvěje

Kromě výše zmíněných účinků je možné šalvěj lékařskou využívat na různé problémy ústní dutiny. Jejím kloktáním lze např. omezit bolest zubů anebo afty. Navíc působí pozitivně i při krvácení dásní. Zároveň je ve formě obkladů používána k lepšímu zhojení jizev a celkově má kladný vliv na pokožku. Lze ji proto nalézt v různých pleťových vodách anebo přísadách do koupele. Vzhledem k tomu, že zabraňuje nadměrnému pocení (viz výše), používá se rovněž při výrobě antiperspirantů. V neposlední řadě pak dovede potlačovat tvorbu lupů.

Šalvěj lékařská jako koření

V kuchyni nalézají uplatnění především čerstvé či sušené listy. Mají ovšem poměrně výraznou chuť a vůni, takže byste to s jejich používáním neměli přehánět. V každém případě se hodí k některým druhům masa, zejména k telecímu a vepřovému, ale také ke zvěřině a rybám. Šalvěj lékařskou je možné přidávat rovněž do různých omáček nebo nádivek, ale zajímavou chuť dodává i některým druhům sýra. Jak vidno, jedná se skutečně o univerzální rostlinu.

Mateřídouška obecná

Thymus serpyllum
Čeleď: Hluchavkovité (Lamiaceae)

Jako první každého napadne – jaký je vlastně rozdíl mezi tymiánem a mateřídouškou? V první řadě je to v kvetení. Tymián začíná kvést na přelomu května až června dle sezóny a mateřídouška o měsíc později. Další rozdíl je v růstu – tymián tvoří 30 – 40 cm vysoké dřevnaté keříčky, mateřídouška je vysoká pouze do 10 cm, protože je to plazivá rostlina. V mnoha publikacích je tymián a mateřídouška spojená dohromady, ale zde jim budeme věnovat pozornost zvlášť. Pokud by vás zajímaly informace také o tymiánu pro srovnání, článek najdete tady.

Je to vytrvalá bylina. Roste na slunečných stráních, kolem pěšinek, při okrajích lesů a velmi ráda roste na mraveništích a na lukách. Potřebuje mnoho slunce a tepla, a proto se vyskytuje na kamenitých plochách pastvišť, kde půda vyzařuje hodně tepla. Při poledních slunečních žárech se z fialových kvítků šíří aromatická vůně, která vábí hmyz a včely.

Pěstování

Lze ji namnožit přímo z přírody, nasbírejte lodyhy, pokud mají květy tak je odstřihněte a lodyhy zahrňte půdou tak, aby byly velice šikmo, cca pod úhlem 30 – 45 stupňů. Horní třetina vyčnívá nad povrch. Dbejte na zalévání, aby řízky mohly zakořenit a nevyschly. Do druhého roku už krásně obrazí a bude se plazit do šířky a tvořit okrasný polštář. Stejně jako tymián po 3-4 letech „stárne“ a zůstává po ní dřevnatá báze, tak je potřeba ji také obnovovat. Každoročním sestříháváním jí prodloužíme životnost – kromě sběru v létě ji sestříháme i na podzim po odkvětu.

Je možné ji pěstovat i v truhlíku.

Na obrázku je starší porost mateřídoušky, který už je silně zdřevnatělý a má minimální přírůstky.

Sběr

Mateřídoušku sklízíme při nakvétání za slunečného počasí, nejlépe v poledne. Sbíráme celou nať i s květem.

V kuchyni

Sdrhnuté lístky a květy používáme podobně jako tymián.

Účinky mateřídoušky

Mateřídouška má zázračné účinky na duševní pohodu. Kdo ráno vypije šálek čaje z mateřídoušky místo kávy, pocítí rychle jeho blahodárné účinky – duševní svěžest, příjemný pocit v žaludku, nedostaví se ranní kašel a nastane všeobecný pocit blaha.

Zhotoví-li se polštářek ze sušených rostlinek, mateřídoušky, řebříčku, heřmánku, nasbíraných za slunečného dne, a současně se pije z těchto bylinek čaj, pomáhá to při neuralgii trojklanného nervu.

Mnoho nepokojných a nervózních dětí mělo po koupeli v mateřídouškovém čaji opět zdravý spánek. Ale i dospělí lidé nervově podráždění nebo deprimovaní se po takových koupelích v krátkém čase cítí zdrávi.

Působí na rozpouštění hlenů a podporuje jeho vykašlávání. Při nemocích dýchacích cest je mateřídouška spolu s jitrocelem starým osvědčeným prostředkem.

Čaj z mateřídoušky a jitrocele s citrónem pomáhá při zánětu průdušek, astmatu i při černém kašli. Připraví se čerstvý 4krát až 5krát za den. Tento čaj účinkuje bezpečně i při nebezpečí zápalu plic, tehdy se pije každou hodinu po doušcích.

Dále omezuje bolestivé stahy hladkého svalstva. Při křečích v žaludku a při menstruaci, jakož i při křečích v břiše můžeme mateřídoušku doporučit zevně i vnitřně. Denně se vypijí dva šálky čaje.

Lze připravit i olej z mateřídoušky, ten nachází použití při obrně, mrtvici, roztroušené skleróze, chřadnutí svalů, při revmatismu a podvrtnutí.

Obdivuhodný je sirup z mateřídoušky. Při prochladnutí se užívá před jídlem. Doporučuje se i při epileptických záchvatech.

V knize Marie Treben je uvedeno, že podobné výše uvedené účinky má i tymián.

Uchovávání

Sušení – nasbírané natě sušíme na dobře větraném místě, uchováváme v dobře uzavíratelných nádobách chráněné před sluncem a vlhkostí.

Výroba mateřídouškového oleje –  v poledne nasbírané bylinky naplníme volně do láhve a zalejeme olivovým olejem, který se lisoval za studena – panenský (extra virgin). Olej má být na dva prsty nad bylinkami. Necháme stát 14 dní na slunci nebo v blízkosti kamen.

Bylinný polštářek – sušené bylinky se napěchují do plátěného polštářku, který se zašije.

Sirup – na slunci nasbíranou nať a květy při ukládání do sklenice mírně navlhčíme namočenou rukou. Vrstvy zasypeme přírodním cukrem a silně stlačíme. Celé necháme stát asi tři týdny na slunečném místě. Stonky a květy jsou po scezení prosycené cukrem, proto je propláchneme trochou vody a tu přilijeme do sirupu. Potom tekutinu na slabém ohni odpařujeme, nesmí se však při tom vařit. Sirup nesmí být řídký ani hustý, proto ho necháme jednou či dvakrát na zkoušku vychladnout.