Pachyveria Blue Tongue to je ta světlá

Světlomilná, suchomilná rostlina ze Střední Ameriky s krásně zbarvenými ztučnělými plochými listy.
 

Aeonium arboreum var artopurpureum 'Schwarzkopf'

 Rozvětvený sukulentní keř, který na koncích svých větví vytváří lesklé hnědofialové-černé listové růžice. Reaguje na sluneční světlo, čím je sluneční světlo silnější, tím jsou listy černější. Jasně žluté květy jsou proti téměř černým listům velmi nápadné.

Jsem zvědavá zda někdy vykvete. 

Sukulent

 

 Znáte pouštní růži? 

 Latinské jméno získala pouštní růže (Adenium) podle jemenského přístavu Aden, ovšem původem pochází obecněji z afrických polopouští, odkud doputovala do Thajska, Vietnamu a Laosu, kde začala zdobit buddhistické chrámy. Nakonec zdomácněla v celé jihovýchodní Asii, až se rozšířila do Evropy a dnes ji běžně koupíme i v našich květinářstvích.

Ve volné přírodě tvoří tato rostlina stromy či keře, přičemž báze stonků má výrazně zdužnatělé (kaudex), což je patrno i u „pokojových“ přírůstků. Kaudex je pro pouštní růži zásobárnou vody, kterou využívá za dlouhých období sucha. Za srážek si zde rostliny vodu nahromadí a pak ji využívají. Pouštní růže má dužnaté listy, které jsou lysé, úzké a kopinaté, či vejčité. Ovšem teprve květy jsou skutečnou chloubou pouštní růže. Vzhledem k tomu, že jde o sukulentní rostlinu, má květy neobvykle velké a výrazné, nejčastěji jsou světlé až tmavě růžové. Křížené hybridy však mají květy ve velmi široké škále barev včetně červené, fialové, oranžové a žluté.
Pěstujeme pouštní růži
Stanoviště miluje tato rostlina slunné, na plném slunci, aniž bychom museli jakkoli stínit, naopak za nedostatku světla se rostlina vytahuje a naklání na jednu stranu, navíc jí snadno ublíží houbové choroby. Při zazimování a na balkónech a terasách vždy volíme pokud možno jižní stranu, případně západní a východní. V interiérech vyžaduje teplo (stačí běžná pokojová teplota), ovšem hodí se do suchých panelákových bytů, jelikož není náročná na vzdušnou vlhkost. Zaléváme jen mírně a opatrně, v žádném případě nepřeléváme, jelikož bychom rostliny zlikvidovali. Stejně tak volíme i mírné hnojení – nejvýše jednou za 14 dní. Používáme roztok hnojiva vhodný pro kaktusy a sukulenty, případně ale můžeme sáhnout i po velice slabém roztoku hnojiva určeného pro běžné pokojovky. Škůdci napadají tyto rostliny jen výjimečně, nakonec pochází odjinud a místní škůdci nejsou na likvidaci pouštní růže vybaveni. Naopak nás ale mohou trápit různé choroby, které se mohou objevit již ve výsevech. Dospělé rostliny jsou náchylné především na hnití krčků, proto se nejchoulostivější odrůdy roubují na podnože oleandru.

Vypěstujte si pouštní růže ze semínek
Na rozdíl od jiných pokojových rostlin si právě pouštní růži snadno vypěstujeme ze semínek, která se také prodávají, ovšem je třeba semínka vysít bezprostředně po koupi, jelikož rychle ztrácejí svou klíčivost. Výsev provedeme do nižších misek, dobré je použít misku s víkem, semínka zarosit a misku zakrýt, aby se uvnitř udržela vlhkost a teplo – klíčky a semenáčky navíc nesnáší průvan. Dáváme přitom pozor na použitý substrát, který musí být sterilní a smíšený s pískem a nejlépe i kokosovými vlákny. Semena pouze nasypeme na povrch substrátu, orosíme a čekáme – vyklíčí za 3 dny až týden. Pozor – semínka klíčí pouze na světle, čili zatlačením do substrátu je zničíme. Po vyklíčení semínka postupně otužujeme a větráme jim, bez víka necháme rostlinky až poté, co si vytvoří první pár lístků a až po vytvoření několika pravých listů můžeme rostlinky pikýrovat a umístit v květináčích co nejblíže k oknu na nejsvětlejší stanoviště v bytě. Prvních květů se dočkáme za dva roky od výsevu.  

Venkovní stanoviště
Na venkovní stanoviště umisťujeme rostliny až za teplého počasí, kdy již nehrozí mrazíky, ale ani nižší teploty. Nijak jim nestíníme, volíme nejslunnější možné místo a to i za extrémně horkého počasí. Se zálivkou a hnojením je to stejné jako v bytě, ovšem za trvajících dešťů je dobré rostliny ukrýt, přemokření (obzvláště dlouhodobější) prostě nepřežijí.
Pozor na jed
Pouštní růže patří k nejjedovatějším rostlinám, některé druhy této rostliny jsou dokonce domorodými kmeny používány k napouštění šípů jedem. Opatrně tedy – pořízením pouštní růže získáte nebezpečnou „jedovatku.“
 

 Zdroj: https://www.ceskestavby.cz/clanky/znate-poustni-ruzi-24194.html

 

Pouštní růže, sukulentní rostlina s krásnými květy:

Ze semínka jsem vypěstoval pouštní růži, která po dvou letech krásně vykvetla. Jak bych se měl o ni starat, abych ji uchránil před chorobami a škůdci?

Pouštní růže (Adenium obesum), jak název napovídá, pochází z pouštních oblastí střední Afriky a arabského poloostrova. Ve své domovině tvoří keře nebo menší stromky se ztlustlým kmenem i větvemi. Ty slouží jako zásobárna živin v období sucha. V té době rostlině opadávají listy.

Květy jsou velmi dekorativní a jejich barva může být bíle růžová až tmavě červená. Rostlinu lze množit semeny, ale spíše ji pěstitelé roubují na příbuzný oleandr, aby zvýšili její odolnost.

Pěstování 

• Pouštní růže dobře prospívá, pokud má celý rok co nejvíce slunce.
• Při nedostatku slunečního světla v zimě je pro ni nejvhodnější odpočinek při teplotě kolem 15 °C. V této době je nutné omezit zálivku, rostlinu zavlažujte jen natolik, aby neuschly kořeny.

• Celá rostlina je prudce jedovatá, při práci s ní používejte rukavice a důkladně se potom umyjte.

  Na jaře můžete rostlinu přesadit a případně i sestříhnout.
• Od dubna do října pak pouštní růži pravidelně zalévejte, přičemž do zálivky můžete přidávat hnojivo pro kaktusy a sukulenty.
• Prospěje jí letnění na slunném balkóně, terase nebo chráněném místě na zahradě.
• https://www.ireceptar.cz/zahrada/poustni-ruze-sukulentni-rostlina-s-krasnymi-kvety.html

 

Kaktusy, které vás potěší a nezraní:

Kaktus ševcovský (Epiihyllim hybridum) 

Zdaleka vždy nemusí být pravda to, že kaktusy jsou rostlinami vhodnými pro pěstování zanícenými nadšenci. Ne vždy také platí, že kaktusy jsou příliš ostnaté a navíc pomalu rostou. Jsou případy, kdy opak je pravdou.

Existují druhy, jejichž ostny jsou takřka neznatelné anebo se proměnily v pouhá vlákna a navíc tyto kaktusy rostou poměrně čile.  Jejich nejznámějším představitelem je zcela určitě vánoční kaktus (Schlumbergera).

Naopak takový Rhipsalis cassutha je známý jen pro málokoho a navíc by ho mnozí za kaktus nejspíš ani neoznačili. Ten totiž vytváří bohaté trsy, které se podobají spíše travinám než kaktusům. Jeho velkou předností kromě neobvyklého celkového vzhledu je i to, že květe právě v zimním období, kdy ostatní kaktusy procházejí obdobím vegetačního klidu. Kvítky má velmi droboučké, které zaujmou díky nezvyklé podobnosti s květy sněženek nebo bledulí. Velmi netradiční vzhled má i jeho příbuzný Rhipsalis baccifera s. shaferi s růžovými korálky zdobícími dlouhá vlákna kaktusu.

Kaktusy odrůd Epiphyllum nazývané pro jejich vzhled listovými kaktusy, mají květy podobající se spíše orchidejím. Jejich květy dosahují v průměru až 30 centimetrů a září v mnoha odstínech růžové, žluté, červené a fialové, jsou však k vidění i v čistě bílé podobě. Podle odrůd se u nich poupat dočkáme v období mezi dubnem až zářím. Jejich bujné kvetení je vhodné v době nasazování poupat podpořit přihnojováním. Tyto druhy kaktusů si rozhodně na rozdíl od těch běžných nepotrpí na celodenní slunce. Rozdíl je značný i v období zimního klidu. V tomto období jim nesvědčí příliš chladná místa, jako ideální se pro ně ukazují být prostory, kde se teplota pohybuje v rozmezí mezi 10 až 15 °C.

Zemina by jim neměla zcela vyschnout ani v zimě. S nástupem jejich růstového období, tedy na jaře, bychom jim měli dodávat již vydatnější zálivku. Co se hnojiva týče, vhodné jsou běžné přípravky pro hnojení pokojových rostlin, nikoli speciální směsi určené pouze kaktusům. Po dvou až třech letech je vhodné Epiphyllum přesadit.

Jak vidíte, pěstování beztrnných odrůd kaktusů není žádná věda a ta minimální péče, kterou jim budete muset poskytnout, se vám jistě bohatě vrátí v podobě bohaté násady květů, které tyto okouzlující kaktusy tak rády vytvářejí.

Text: Zuzana Bohdalová

https://www.magazinzahrada.cz/kaktusy-ktere-vas-potesi-a-nezrani/ 

 

 

Kaktusy a sukulenty

Sukulenty jsou úzce spojeny s kaktusy a obvykle každý kaktusář sbírá zároveň i sukulenty. Co láká zájemce k pěstování těchto rostlin a v čem jsou si sukulenty a kaktusy podobné a v čem odlišné? V naprosté zkratce a zjednodušeně: kaktusy jsou podskupinou sukulentů. Ale čtěte dál!

Jak poznat sukulenty?

Sukulentem se rozumí rostlinky, které se přizpůsobily drsným podmínkám pouští a polopouští a především se vypořádaly s věčným nedostatkem vláhy. Získaly schopnost vázat ve svém těle vodu do zásoby – tato vlastnost se označuje jako sukulence. Odtud tedy i název sukulenty.
Pravdou je, že sukulenty jsou moc šikovné rostlinky, které se naučily shromažďovat ve svém těle vodu, aby mohly přežít období sucha. Pro svůj růst potřebují dostatek světla, občasnou vydatnou zálivku v růstovém období a sucho a pokud možno i chlad v zimě. Světla pro ně není nikdy dost. Vody naopak.

Dělení sukulentů

Aby to nebylo tak jednoduché, sukulenty se ještě dělí na stonkové a listové a dále na měkké a tvrdé. Vše opět souvisí se zadržováním vody. Rostlina totiž používá jako zásobárnu vody buď stonek, nebo listy.

 

Stonkové sukulenty

Většina stonkových sukulentů nemá listy. Výjimku tvoří druhy, jež se v době vegetace olistí a v době vegetačního klidu listy shodí. Tady se dostáváme k základní otázce... Mezi stonkové sukulenty patří i kaktusy.

Měkké sukulenty

Měkké sukulenty mají obvykle ploché listy a relativně velký povrch, proto rychleji vysychají. Občas se proto musí zalít i v zimě. K představitelům těch nejměkčích patří například rozchodník (Sedum). Z dalších vhodných druhů to jsou tlustice (Crassula), kolopejka (Kalanchoe), Oxalis megalorrhiza, Ceraria, Adenium, Aeronie, Agave, Aloe a mnohé další.

Tvrdé sukulenty

Tyhle sukulenty spolehlivě vydrží celou zimu bez vody a v létě jim stačí voda jednou za dva až tři týdny. Poznáte je podle hodně zakulacených tvarů, mají relativně malý povrch a velké zásoby vody. Jako zástupce velmi tvrdých sukulentů lze jmenovat například živý kámen (Lithops karasmontana), k tvrdým patří pryšce a kaktusy obecně.

Kaktusovité rostliny

Kaktusy jsou zvláštní skupinou suchomilných rostlin. Vyvinuly se izolovaně jen na americkém kontinentě. Jsou zařazeny do samostatné čeledě – Cactaceae. Dnes se vyskytují i v jiných oblastech než na americkém kontinentě. Slovo kaktus pochází z řeckého kaktus, které označovalo druh bodláku.
Kaktusy jsou ideálními rostlinami pro každého, kdo se v pěstování okrasných rostlin příliš nevyzná.
Kaktusy vynikají zvláštním půvabem, nezvyklou krásou a skromností. Bohužel, podobně jako mnoho jiných cizokrajných rostlin, nemají česká jména. Snad jedinou výjimkou jsou lidové názvy vánoční a velikonoční kaktus. Běžně se proto po celém světě užívají latinská jména, která umožňují snadnou vzájemnou komunikaci a orientaci i v cizojazyčném textu.
Existuje několik druhů kaktusů, které rozdělujeme například podle toho, jak přezimují. Teplomilné, tzv. kaktusy z Karibiku, nemají klidové období, kaktusy mrazuvzdorné se běžně pěstují i na zahrádce. Podle druhu je rozdělujeme na sloupovité, kulovité, živé kameny a roubované.

Jak se liší sukulenty a kaktusy?

Kaktusy jsou navzájem příbuzné rostliny s podobnou stavbou květu, tedy jakási velkorodina rostlin. Shodou okolností jsou všechny kaktusy sukulentní. A kaktusové rostliny jsou sukulenty se značně redukovanými nebo zcela potlačenými listy. Stonky bývají často zdužnatělé, že je jako takové nelze ani rozeznat, proto se nazývají tělem rostliny. Vědci jen nedávno přišli na to, že trny kaktusů jsou vlastně přetvořené větvičky s listy a že představují růstové vrcholy. Takže nikdy neuděláte chybu, když při pohledu na neznámý kaktus řeknete sukulent. Ale velkou neznalostí je, když se na sukulent řekne kaktus.
Text: Marta Pawlicová