28. 4. 2022

 

Dipladenia:

Dipladenia pochází z Brazílie, kde roste jako pnoucí liána. Vyskytuje se v prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí a stálou teplotou. Na náš trh přišla nedávno a zákazníky na první pohled zaujala svými obrovskými, obvykle purpurovými, ale i bílými nebo růžovými trubkovitými kalichy se žlutým středem.

Dipladenia

Dipladenia se odborně nazývá Mandevilla splendens, ale velmi často slýcháváme spíše její synonymum Dipladenia, případně Sundevilla. Český název pro tuto rostlinu je chilský jasmín nebo brazilský jasmín.

Mandevilla upoutá pěstitele na první pohled – prodává se obvykle vyvazovaná k opoře a se svými velkými, sytě zelenými lesklými listy vypadá velmi svěže. Vejčité listy rostou na stonku vždy po dvou.

Naštěstí už není problém koupit rozkvetlé rostliny také v našich zahradnických centrech, často najdete v nabídce nejen druh Mandevilla splendens, ale i Mandevilla sanderi nebo Mandevilla amoena. Pokud budete mít štěstí, můžete si vybrat květy i v jiných barvách. Působivé jsou odstíny růžové a červené, občas však bývá k mání i mandevila se žlutými či bílými květy – Mandevilla amoena.

Trubkovité zvonky květů mají průměr od pěti do deseti centimetrů, objevují se od léta do podzimu a nesou bílou, růžovou nebo purpurovou barvu. Jícen květu je obvykle žlutý. Velmi pohledné jsou i lesklé tuhé listy dosahující až dvaceti centimetrů v průměru.

Mandevila je bujně rostoucí liána (popínavá rostlina) a dokáže za léto vyrůst do třímetrové výše. To znamená, že potřebuje pravidelný přísun živin a přiměřený prostor pro kořenový systém. Před umístěním na stanoviště ji můžete přesadit do nádoby o něco větší, než v jaké jste ji koupili. Na dno dejte dobrou drenáž a zeminu buď pro balkonové rostliny, nebo směs ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy.

Pravidelné přihnojování mandevile svědčí, vybuduje si pak mohutný kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vhodná jsou tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkónové rostliny. Jakmile se i při této péči zastaví růst nebo rostlina málo kvete, potřebuje přesadit.

Mandevila dobře snáší polostín – má ho raději než celodenní plné slunce, které jí poškozuje a deformuje listy. Vítr není pro pnoucí rostliny nikdy moc dobrým návštěvníkem, dokáže je vmžiku polámat nebo potrhat květy a listy, najděte proto rostlině chráněnou polohu.

Vysoké teploty snáší mandevila celkem bez problémů, stejně tak i sucho (ovšem ne dlouhodobé) – většinou reaguje jen zpomalením růstu a menší násadou květů. Po návratu k normálním podmínkám (teploty kolem dvaceti stupňů a pravidelná zálivka) pokračuje rostlina v růstu i kvetení.

Pro mandevilu představují ideální nádobu k pěstování velké a hlubší samozavlažovací květináče. Nezáleží na jejich tvaru (zda kulaté, či hranaté), důležité je, aby měly kořeny stále možnost čerpat závlahu a živiny, pak mandevila roste přímo před očima. Nezapomeňte do nádoby zapustit oporu, pokud chcete mandevilu pěstovat jako pnoucí. Jinak může růst mírně zaštipovaná jako převislá (je náchylnější na vítr) v závěsné nádobě nebo jako prostý keřík, budete-li pravidelně během vegetace zaštipovat délku výhonů.

Ve své domovině roste mandevila jako vytrvalá rostlina, u nás je možné ji přezimovat v bezmrazých místech. V našich podmínkách ji lze úspěšně pěstovat také jako pokojovou rostlinu – máte-li možnost ji častěji rosit na list a vytvořit jí prostředí s vyšší vzdušnou vlhkostí. Jakmile klesnou venkovní noční teploty k deseti stupňům, je čas přestěhovat mandevilu domů. Nemusíte hned do obýváku, ideální by byl skleník s teplotou kolem sedmi stupňů, postačí však i chladnější chodba nebo nevytápěný pokoj. Rostlinu můžete zaštípnout (sestřihnout) tak, aby se vám dobře stěhovala a nezabírala tolik místa. Omezte jí postupně zálivku, aby si mohla projít obdobím vegetačního klidu. Pokud bude svěšovat listy, pak je to ta pravá doba na zalití. Nenechte ale dlouho stát nádobu ve vodě, kořeny jsou v chladu náchylné k zahnívání.

Opad listů neznamená katastrofu – na jaře, než začnete novou sezonu, musíte mandevilu stejně radikálně sestřihnout. Nebojte se, snáší řez velice dobře, pouze dávejte pozor na latex, který při řezu roní, je jedovatý!

Z vyzrálých vrcholových či stonkových řízků, které nesmí být dřevnaté, si můžete mandevilu namnožit sami. Při hlubokém jarním řezu získáte určitě dost materiálu na pokus, který není vůbec složitý. Po řezu upravte délku řízku asi na osm centimetrů (může být i o málo kratší či delší) a ve vlažné vodě nechte vyplavit prýštící latex. Řeznou ránu k zakořenění pak smočte ve stimulátoru a řízky zapíchejte do čistého perlitu (agroperlitu), případně do směsi z jednoho dílu rašeliny a jednoho dílu písku. Spodní teplo a vyšší vzdušná vlhkost je žádoucí, proto si napíchané řízky raději přikryjte sklem nebo fólií (občas je vyvětrejte) a udržujte přiměřenou vlhkost substrátu.

O mandevile by se dalo říct, že je zdravá jako řípa. Netrpí houbovými ani plísňovými chorobami, virózy se jí vyhýbají, je opravdu mimořádně odolná. V našich podmínkách ji mohou sužovat pouze škůdci – a ty musíte pohlídat vy. Problematické jsou molice, dají se však usměrnit například postřikem Mospilanu v silnější koncentraci a v několikrát opakovaných třídenních intervalech. Puklice a červci se mohou vlivem suchého vzduchu objevit hlavně při pěstování v bytě. Zasáhnete-li v počátcích, kdy se škůdce objeví, máte šanci se ho zbavit. Jakmile se přemnoží, nezbude, než rostlinu radikálně ostříhat, vyměnit zeminu a ještě použít postřik na zbytek zelených částí. Poté ještě sledovat, zda se tato opatření neminula účinkem.


Dipladenia žlutá: Dipladenia - škvrny a diery na listoch #2

Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy žluté barvy, dorůstající do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se obvykle jako pokojová rostlina, s možností letnění venku.

Pěstování dipladenie žluté bývá úspěšné, pokud dodržujete zejména dvě zásady – pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.

Dipladenii můžete pěstovat jako pnoucí liánu, musíte ale rostlině zajistit pevnou oporu. Při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílé mléko (latex), které je jedovaté.

Přes léto můžete dipladenii hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístit ji na plné slunce.

Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony.

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.

Dipladenia sanderi

Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, červené, růžové nebo zlaté, se žlutým jícnem květu. Dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se jako pokojová rostlina, s možností venkovního letnění.

Pěstování dipladenie sanderi bývá úspěšné, pokud dodržíte zejména tyto dvě zásady: pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).

Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu – při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Dalším způsobem pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílý latex, který je jedovatý.

Přes léto dipladenii přihnojujte hnojivy pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce. Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Dipladenie se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony.

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného, případně do samozavlažovací nádoby.

https://www.fleuriste-sarlat.com/wp-content/uploads/2019/04/dipladenia.jpg

 Zdroj:https://www.ceskenapady.cz/dipladenia-cnp-1039-9361.html

 

 

26. 4. 2022

 

Které bylinky vydrží venku i přes zimu:

bylinková zahrada 

Mnoho z nás si zvyklo pěstovat na zahradě bylinky, které se staly nepostradatelnou součástí naší kuchyně. Ovšem jak s bylinkovou zahrádkou naložit přes zimu?  

Pokud jste si na své zahradě vytvořili koutek, v kterém pěstujete čerstvé bylinky, jistě vás zajímá, jak s ním naložit před zimou. Zazimování bylinek není těžké, jen je potřeba je rozdělit do několika skupin a s každou naložit trochu jinak. Pokud budete vědět, jak na to, všechny skupiny zimu přežijí, nebo z nich alespoň budete mít po celou zimu užitek. Zásadní dělení je na jednoleté a víceleté bylinky, ty víceleté se dále dělí na mrazuvzdorné a choulostivější.

Jednoleté bylinky

Jednoleté bylinky, jako je například bazalka, kopr, koriandr, majoránka, saturejka nebo petržel, na podzim prostě skliďte a zvolte vhodný způsob jejich uchování. To může být podle druhu rostliny i zamýšleného účelu použití nejčastěji sušení, zamrazení nebo nakládání do oleje, octa, či dokonce soli.

Dvouleté a víceleté bylinky

Zde záleží na tom, jestli jsou tyto trvalky mrazuvzdorné, či nikoliv. Mrazuvzdorné stačí po sklizni zazimovat na záhoncích a počkat na jaro, kdy znovu obrazí. Mezi mrazuvzdorné bylinky patří například máta, šalvěj, meduňka, levandule, libeček, tymián nebo pažitka. Tyto bylinky, pokud jsou mladé, můžete na zimu přihrnout mulčovací kůrou a přikrýt větvičkami z jehličnanů, což je ochrání před mrazem a tíhou případného sněhu. Starší rostliny ochranu před mrazem nutně nepotřebují, ale zakrytí větvičkou jehličnanu prospěje i jim, minimálně jim odlehčí od napadaného sněhu.

bylinky Bylinky v květináčích či truhlících jsou na zimu náchylnější než bylinky v záhoně Autor: Shutterstock.com / Shutterstock.com

Naopak vavřín, rozmarýn, stévie, citronová tráva, oregano a další bylinky pocházející ze Středomoří či jiných teplejších míst naší planety patří mezi bylinky, které zimu na zahradě nepřežijí. Tyto bylinky, pokud je máte zasazené v záhoně, proto před zimou opatrně vykopejte a přesaďte do přiměřeně velkých květináčů. Ty přemístěte do bytu, domu nebo alespoň skleníku. V interiéru je můžete nechat při teplotě 15–20 °C, ale podmínkou je co nejsvětlejší stanoviště. Ideální proto je jižní či východní okno, květináče můžete i pravidelně otáčet, ovšem neměly by stát v průvanu, vhodné není ani místo, kde dochází ke kolísání teplot. Zálivka stačí mírná, půda by neměla vyschnout, ale rozhodně nesmí být přemokřená. Naopak rosení je žádoucí, protože obzvlášť v zimě bývá v bytech suchý vzduch. Bylinky v zimním období nehnojte.

Bylinky v květináčích

Schovat domů nebo vhodně ochránit před mrazem je potřeba i bylinky pěstované v květináčích nebo truhlících, protože tam jsou kořeny mnohem náchylnější k promrznutí než v půdě. To platí i pro rostliny, které by na záhonku zimu zvládly bez větších problémů, jako je již výše zmíněná máta, šalvěj, tymián či pažitka.

Zdroj:https://www.dumazahrada.cz/clanek/ktere-bylinky-vydrzi-zimu-20211019.html

 

 

23. 4. 2022

 

Jak pěstovat nádherný bobkový list a vyrobit z něj doma blahodárný léčivý olej:

Bobkový list nemusíme jen kupovat v supermarketu, ale můžeme si ho vypěstovat i doma. Získáme dekorativní rostlinu, z jejíchž všestranných listů si můžeme vyrobit i léčivý olej. Není to nijak těžké zahradničení, zato užitek z takového výpěstku je velký.

Bobkový list známe většinou v podobě sušených lístků, kterými ochucujeme pokrmy z rajčat, smetanové omáčky, zvěřinu, bez bobkového listu se neobejdou marinády a uplatnění má i při nakládání zeleniny nebo hub. Málokdo si ale za tímto kořením představí původní rostlinu.

Tou rostlinou je vavřín vznešený, mohutný strom, který již od starověku platil za symbol vítězství. Věncem z jeho větví se zdobili i římští císaři, a to nejen na znamení vítězství, ale i proto, že věřili, že je vavřín ochrání před neštěstím. Ostatně výraz vavřínový věnec ve spojení s vítězstvím používáme dodnes. Původní domovinou vavřínu je Blízký východ, odkud se rozšířil do Středomoří, v těchto oblastech může dosahovat výšky až 12 metrů.

Zásobárnu bobkového listu si snadno vypěstujete i doma

Dá se úspěšně pěstovat i v našich podmínkách, i když samozřejmě nedoroste takových rozměrů jako ve volné přírodě v oblastech svého původu. Ale i tak je to velmi pěkná rostlina, která je navíc díky svým tuhým listům s obsahem silic odolná proti škůdcům. Zahradník František Hlubocký, kterého posluchači znají z Radioporadny Českého rozhlasu, o pěstování vavřínu říká: „Bobkový list není nic náročného, je to krásná rostlina, pěstuje se běžně v květináči, nejlépe je mu přes léto někde venku, s takovou normální, rozumnou zálivkou, lépe snese zapomenout než zalít dvakrát, má rád dost slunce, dostatek světla. Na zimu je dobré přenést ho samozřejmě domů, do nějaké chodby, na verandu, kde stačí dva tři stupně nad nulou, jenom aby nemrzlo, to je ideální pro všechny středomořské rostliny. Já bobkové listy vždycky ostříhám, oštípu, ztvaruju, než je uklízíme. Takové to chladné přezimování za omezené zálivky a zjara pak, jak to jde, v květnu nebo i dřív, teď bývá třeba v dubnu teplo, tak vystrčit ven.“

Pěstování bobkového listu tedy zjevně není nic náročného, a dokáže to i začátečník. Je potřeba pouze větší květináč, aby se měl vavřín kam rozrůstat, a substrát pro pokojové rostliny. Pokud máte na výběr, vyberte si takovou sazenici vavřínu, která má ještě další výhonky. Ty se sice při správné péči vyklubou i tak, ale pokud už sazenici s výhonky máte, zkrátíte si čas čekání. Od konce února do konce září vavřínu svědčí přihnojování běžnými hnojivy pro pokojové rostliny ve frekvenci 1x za dva týdny. Jak již bylo řečeno, nemá rád přemokření, ale obzvlášť v létě a pokud stojí na slunci, tak pravidelnou zálivku vyžaduje. O vodu si dokáže i „říct“ – pokud se mladé výhonky začnou sklánět a lístky lehce kroutit, je čas přinést konvičku. Při správné péči roste vavřín velmi rychle, klidně i pět centimetrů za měsíc.

Můžete ho stříhat do keřové podoby, rychle dorůstá, takže zamaskuje i případná stříhnutí vedle, ale také lze vytvořit rostlinu na kmínku. Ani to není nijak náročné a zvládne to i nezkušený zahradník. Stačí pouze smotat jednotlivé proutky vavřínu dohromady. Předtím je ale potřeba je zbavit lístků, které se ponechají jen na vrcholu rostliny. Proutky po nějaké době srostou a vytvoří kmínek s korunou.

Jak nejlépe spotřebovat ostříhané a otrhané listy?

Můžete je samozřejmě usušit a používat při vaření, ale jsou také užitečné v boji proti potravinovým molům neboli zavíječům, protože jejich aroma tyto nemilé návštěvníky odpuzuje. Hlavně čerstvé listy vavřínu jsou zdrojem vitaminu C, ale najdeme v nich i vitamin A, minerály jako měď, vápník a draslík, organické kyseliny, silice, éterické oleje, třísloviny a hořčiny. Díky svému složení bobkový list podporuje imunitu a trávení, působí proti nadýmání, vyniká protizánětlivými účinky a má schopnost zmírňovat alergické symptomy. Čerstvé listy mají trpkou, až hořkou příchuť, proto se suší, protože sušením se tato ne úplně žádoucí vlastnost eliminuje, ale listy si přitom zachovají své aroma i účinky.

 

Výroba léčivého oleje

Je možné z nich vyrobit také léčivý olej, který skvěle pomáhá jako masážní emulze při artritidě a bolestech kloubů i svalů. Na jeho výrobu budete potřebovat 30 sušených listů bobkového listu a půl litru rostlinného oleje, nejlépe olivového. Listy nadrťte nadrobno do uzavíratelné nádoby a zalijte olejem. Nechte vyluhovat dva týdny, poté sceďte a uchovávejte v chladu ve skleněné nádobě. Olej se dá používat buď k masážím, nebo obkladům.

Vavřín vznešený bude zkrátka nejen půvabnou součástí vaší zahrady, balkonu či domácnosti, ale také vaším všestranným pomocníkem, který vám skvěle poslouží jak v kuchyni, tak domácí lékárně.

Zdroj:  https://www.ireceptar.cz/domov-a-bydleni/jak-pestovat-bobkovy-list-30000610.html

 

 

 

 

22. 4. 2022

 

Mahon: okrasný keř do nehostinných míst

21. 4. 2022

 

Zázračná obilovina teff: Zrnka „trpasličího prosa“ jsou sice malá, ale výživnější než kterákoliv jiná! 

Zázračná obilovina teff: Zrnka „trpasličího prosa“ jsou sice malá, ale výživnější než kterákoliv jiná! 

V poslední době se vracíme k obilovinám našich předků a opět přicházíme na chuť pohance a jáhlám. Kromě toho ale objevujeme i obilniny exotické, jako jsou známější quinoa či amarant z Jižní Ameriky nebo africký teff. Použít se dá nejen místo těstovin, uděláte z něj i kaši nebo upečete chléb.  

Malá zrníčka 

Jeho drobná zrnka jsou známá pod názvem teff, rostlina, z níž semena pocházejí, se ale oficiálně jmenuje milička habešská. Jmen má však mnohem víc. Říká se jí rovněž Williams lovegrass (laskavcovka), roční trsová tráva a nebo také trpasličí proso. Zrna teffu, vyznačující se příjemnou oříškovou chutí, jsou opravdu hodně drobná – mají dokonce méně než 1 mm. Jsou nejmenší ze všech obilovin. Hodně se podobají amarantu či quinoe, jen teff bývá většinou tmavší. I když i on se vyskytuje v různých barvách od bílé až po tmavě červenohnědou.

Základ etiopské kuchyně

Teff pochází původem z Etiopie a z Eritreje, hlavně z oblasti Horn of Africa, kde je hodně oblíbený a je jednou ze základních plodin této země a hlavním zdrojem potravy. Pěstuje se nejen jako obilnina, sláma se používá i jako krmivo pro dobytek. Z teffové mouky tu pečou místní specialitu - etiopský chléb, který je jednou ze základních potravin etiopské kuchyně. Jmenuje se indžera a má podobu tenké placky nebo spíš palačinky, na níž se servírují různé pokrmy, které se pak do ní balí. Díky fermentaci má chléb zajímavou nakyslou chuť. To, že je teff v Etiopii tak populární, není náhoda. Rostlina je totiž výjimečná tím, že není vůbec náročná na vodu. Vzhledem k tomu, kolik poskytne semínek, nepotřebuje ani velkou plochu na pěstování. A ještě jednu výhodu pro Etiopany má. Malá semínka se rychle uvaří, takže se při jejich tepelné úpravě nespotřebuje tolik energie. Teff byl dokonce v Etiopii a v Eritreji jednou z prvních domestikovaných rostlin. Podle knihy People, Plants, and Genes: The Story of Crops and Humanity se tu prý milička habešská začala pěstovat již mezi lety 4000-1000 př. n. l. V současnosti se teff pěstuje i v jiných zemích - v Nizozemsku, v Austrálii, Indii, Německu, Španělsku a v USA.

Nejlepší obilovina pro celiaky

Zrníčka teffu ocení hlavně celiaci. Teff totiž patří mezi bezlepkové obiloviny a mezi nimi je dokonce výživově nejhodnotnější. Zajímavé je na něm i to, že je podle webu Washingtonpost.com vynikajícím zdrojem bílkovin. Díky tomu jej ocení i vegetariáni či vegani a lze jej považovat nejen za výbornou zásobárnu vlákniny jako jiné obiloviny, ale i jako ideální náhražku masa stejně jako třeba sóju nebo již zmiňovanou quinou. Aby těch předností nebylo málo, vyniká i velmi dobrou stravitelností a navíc nízkým glykemickým indexem oproti jiným obilovinám, čímž si získá i ty, kteří neustále bojují s nějakými těmi kily navíc. Teff je považován z hlediska výživy za zázrak a bez přehánění se o něm dá mluvit jako o superpotravině. Je doslova nabušený vlákninou, vitaminy a minerály. Podle stránek Organicfacts.net se může pyšnit hlavně vysokým obsahem vápníku, hořčíku a železa. Vápníku je v něm stejné množství jako v mléku a v mléčných výrobcích, což je opět dobrá zpráva pro vegany. Díky vápníku může konzumace teffu pomoci udržet zdravé naše kosti. Kvůli železu je doporučován lidem trpícím chudokrevností. Rovněž je vynikajícím zdrojem všech esenciálních aminokyselin – látek, které si náš organismus nedokáže sám vytvořit, jsou pro něj ale nepostradatelné. Díky vláknině působí proti zácpě, zrna teffu se již odpradávna používala jako projímadlo a pro pravidelnější stolici. Teff prospívá i lidem s cukrovkou. Pomáhá totiž zpomalit uvolňování inzulínu do krevního oběhu, takže zabraňuje prudkým vzestupům a pádům hladiny cukru v krvi.

Z mouky upečete chléb i koláč

Nejčastěji se teff využívá v podobě mouky, z níž se pečou nejen známé etiopské placky, ale hodí se i na normální chléb. Teff se dá vlastně využít jako jakékoli jiné obilné zrno, a to platí i pro mouku z něj. Dělají se z ní těstoviny, místo pšeničné mouky ji můžete použít i do koláčů, muffinů, palačinek, lívanců a dalších druhů pečiva. Teff se dá také povařit a pak použít buď samotný nebo v kombinaci s jinými obilninami jako příloha místo rýže. Můžete jej přidat rovněž do salátů, polévek nebo jej zalít mlékem, ochutit kořením a uvařit z něj sladkou kaši. Výživovou hodnotu zrnek zvýšíte, když je necháte naklíčit. V obchodech seženete i teffové vločky, které jsou výjimečné výraznou ořechovou chutí a zpestříte s nimi svůj nejen snídaňový jídelníček. Výborné jsou nejen v jogurtu, ale i ve smoothie, ve formě kaše a také v různých pomazánkách. Dají se přimíchat rovněž do zeleninových placiček a karbanátků. Takže je jen na vás, jak si teff užijete!

https://www.toprecepty.cz/clanky/2669-zazracna-obilovina-teff-zrnka-trpasliciho-prosa-jsou-sice-mala-ale-vyzivnejsi-nez-kterakoliv-jina/ 

 

 

 

 

20. 4. 2022

 

Podbílek šupinatý (Lathraea squamaria):

 

Dnes vás seznámím s další dubnovou kvetoucí kráskou, která se jmenuje „PODBÍLEK ŠUPINATÝ „- je to rostlinka, která parazituje na kořenech listnáčů, troufne si ale i na jehličnáče.
(Já je vídám na březích potoků a dalších vlhkých místech).

Mnohé zmate jemnost jeho starorůžových květů, jiné napadne příbuznost s podbělem

Málokdy uvidíme rostlinku celou, často je ze 2/3 ukryta pod zemí, její kořeny mohou být dlouhé až 2,5m a nežli vykvete, krášlí se celých 1O let!

Nenechte se zmást jeho nevinným vzhledem, je to dle literatury potvůrka jedovatá!!
(Z obsahových látek mne nejvíce zaujaly glykosidy – hl. aukubin, který má protizánětlivé a antibiotické účinky. Možná to s tou údajnou jedovatostí nebude tak horké. Určitě půjde o staré, klasické – žádná rostlina není jedovatá, jedovatou z ní dělá naše neznalost a neschopnost správného zpracování a dávkování).

Takže….při první příležitosti tě milý podbílku odtriturujeme a pořádně prozkoumáme!!!

https://bylinkyproradost.cz/podbilek-supinaty/ 

 

19. 4. 2022

 

Beethovenův platan:

 Zvětšit fotografii

Umístění zastavení:

platan se nachází v zahradě u velkopřevorského paláce na Velkopřevorském náměstí

Technický stav: dobrý
GPS souřadnice: 50.0862847, 14.4068792 

Náměstní dominuje památný platan, který zdvihá svoji korunu ze zahrady u velkopřevorského paláce. Monumentální platan je nejmohutnějším a nejstarším stromem svého druhu nejen na území hlavního města Prahy, ale i v rámci celé republiky se svým vzrůstem a estetickou hodnotou řadí na přední příčky. Obrovitý kmen má obvod bohatě přes 7 m. Samotné kosterní větve připomínají tloušťkou jednotlivé stromy.

 

Podle pověsti byl zasazen už ve 12. století při příchodu řádu maltézských rytířů do Prahy. Ovšem pravda je taková, že mohl být vysazen nejdříve při barokní přestavbě paláce v letech 1725–1727, na které se podílel architekt italského původu Bartoloměj Scotti. Mladý stromek byl tehdy přivezen jako zvláštnost. Strom je druhem platanu javorolistého, který je křížencem platanu východního a západního. Ke zkřížení těchto druhů došlo kolem roku 1700 v botanické zahradě Kew Garden v Londýně.

Zajímavostí je, že platan je v průběhu své historie spojen s hudbou. Je nazýván Beethovenovým platanem. Vypráví se totiž, že pod ním rád sedával šestadvacetiletý Ludwig van Beethoven během svého několikatýdenního pobytu v Praze roku 1796. Od roku 1951 v paláci sídlilo hudební oddělení Národního muzea, které zde vybudovalo expozici historických hudebních nástrojů. Pak se pod stromem konala četná hudební a divadelní představení, známá jako Koncerty pod platanem. Strom je v této souvislosti zmiňován i v krásné literatuře, například v knihách Jindřišky Smetanové (Koncert pod platanem, Ustláno na růžích a pod nebesy). Dnes platan svojí statnou korunou zastřešuje známou ohradní zeď nazývanou podle legendárního hudebníka a mírového aktivisty Johna Lennona, kde jeho příznivci uctívají umělcovu památku.

Stáří stromu je zhruba 290 let.

Velikána si můžete prohlédnout celého, pokud je otevřena přilehlá kavárna, která má zahrádku přímo v zahradě velkopřevorského paláce.

 
Zdroj: http://www.prazskestezky.cz/naucne-stezky/za-nejmohutnejsim-a-nejstarsim-platanem-prahy/beethovenuv-platan/

 

 

13. 4. 2022

 

Velikonoční nádivka se špenátem a uzeným masem:

Jestli zrovna nežijete v nějaké neznámé klimatické bublině, asi to ani u vás zatím nebude s bylinkami a kopřivami zrovna žhavé. Ale nezoufejte, skvělou velikonoční nádivku si v klidu upečete i bez nich!

video v odkazu

Ingredience pro 1 plech 

  • 8 včerejších rohlíků
  • 200 ml mléka
  • 125 g čerstvého špenátu
  • 2 cibule
  • 500 g uzeného masa
  • 2 lžíce másla
  • 2 stroužky česneku
  • 1 svazek jarní cibulky
  • 6 vajec
  • 1 lžička soli
  • 1/2 lžičky pepře
  • 1 špetka muškátového oříšku
  • 1 hrst petržele
  • tuk na vymazání
  • Abych pravdu řekla, nikdy jsem nebyla zrovna fandou velikonoční nádivky. Tak jsem si na ni trochu posvítila a upekla takovou, jakou bych se nebála nabídnout ani extrémně náročným jazýčkům. Zkuste tuhle poctivou verzi také!
  • Postup:

    Krok 1: Rohlíky nakrájejte na kostičky, zakapejte mlékem a promíchejte.

    Krok 2: Špenát (nebo podobné množství mladých kopřiv) spařte vroucí vodou, nechte vychladnout a poté z něj vymačkejte co nejvíce tekutiny.

    Krok 3: Cibuli a vařené uzené pokrájejte a opečte na troše másla, sádla nebo oleje dozlatova. Přidejte nasekaný česnek a stáhněte z ohně.

    Krok 4: Vejce prošlehejte se solí, čerstvě mletým pepřem a špetkou muškátového oříšku. Vmíchejte nasekanou petržel a jarní cibulku (jestli u vás už roste nebo máte v mrazáku zbytky od loňska, báječný je i medvědí česnek).

    Krok 5: Vše nyní přidejte k rohlíkům, pořádně promíchejte a uhlaďte do zapékací misky, koláčové formy nebo pekáčku (15 × 20 cm) a pečte asi 40 minut při 180 °C

    Tip: Mám radši nádivku hutnější, ale pro nadýchanější verzi můžete oddělit bílky od žloutků, vyšlehat z nich sníh a opatrně ho vmíchat ke zbytku surovin.

     

     

 

12. 4. 2022

 

Velikonoční sýrová nádivka bez masa & bez pečiva:

 

Co by to bylo za Velikonoce bez nádivky? Pokud ovšem chcete tradiční kuchyň trochu odlehčit, vyzkoušejte originální vegetariánskou nádivku plnou čerstvé zeleniny a sýru, zapráší se po ní stejně jako po té z rohlíků a uzeného!

Ingredience

  • 250 g brokolice
  • 125 g květáku
  • 125 g zeleného chřestu
  • 3 vejce
  • 100 g polohrubé mouky
  • 1 sáček kypřicího prášku do pečiva
  • 1 lžička muškátového oříšku
  • sůl
  • 60 ml smetany na vaření 12%
  • 4 stroužky česneku
  • 150 g sýru ementálského typu
  • tuk na vymazání
  • hrubá mouka na vysypání

    Postup

    Krok 1: Troubu předehřejte na 180 °C. Očištěnou brokolici a květák nakrájejte na kousky (nebo použijte mrazené) a nechte asi 3 minuty povařit ve slané vodě. Poté prudce zchlaďte a nechte okapat. To samé udělejte s chřestem, který nezapomeňte zbavit tužších konců. 

    Krok 2: Z vajec oddělte bílky a vyšlehejte je se špetkou soli do tuhého sněhu. Mouku smíchejte s kypřicím práškem, muškátovým oříškem, malou lžičkou soli a poté promíchejte s připravenou zeleninou. Žloutky smíchejte se smetanou, prolisovaným česnekem a přilijte k moučné směsi.

    Krok 3: Přidejte polovinu sýru a dobře promíchejte. Směs přendejte do vymazaného a moukou vysypaného pekáče. Poté ji pokryjte vyšlehaným sněhem a posypte zbylým sýrem. Pečte cca 50 minut. Na závěr můžete nádivku ozdobit čerstvými klíčky, třeba brokolice.

    Tip: Sníh klidně opatrně zamíchejte přímo do zeleninové směsi.

    Podle chuti můžete do nádivku přidat i čerstvé bylinky, jako je medvědí česnek, kopřivy, petržel nebo třeba pažitku.
     

     

 

11. 4. 2022

 

Velikonoce se blíží: Recept na lahodný mazanec z tvarohu se bude hodit:

 

Mazance se v období Velikonoc objevují ve většině českých domácností. Některé jsou ale lepší než jiné. Tento recept je na nadýchaný tvarohový mazanec, který si oblíbí celá rodina. Klíčem je tvarohem nešetřit.

Velikonoce se slaví po celém světě, rozhodně ale nevypadají tak, jak je známe u nás. Každá kultura si do tohoto svátku něco přidala a něco naopak ubrala. Téměř v každé zemi se zkrátka slaví trochu jinak.

Asi nejpodivnějším způsobem slaví Velikonoce na Bermudách, a to pouštěním draka. Na druhém místě je nejspíše Haiti, kde pořádají obrovské karnevalové průvody a kombinují katolické zvyky s tamním obětováním zvířat pro duchy zemřelých.

Některé podivné zvyky se ale ujaly i v Evropě, například Norové se o Velikonocích pouští do čtení detektivek nebo sledují kriminální filmy a seriály.

U nás je hned po koledě tím nejoblíbenějším zvykem nejspíše pečení mazance, který má pro nás zvláštní symboliku. Mazanec je pečivem, které je znamením konce půstu a začátkem veselení se. Rozhodně byste na něm tedy neměli šetřit.

Ingredience:

  • 35 g droždí
  • 80 g krupicového cukru
  • 500 g velmi kvalitní hladké nebo polohrubé mouky
  • špetka soli
  • půl lžičky sušené citronové kůry
  • špetka muškátového oříšku
  • lžička citronové kůry
  • 1 vanilkový cukr
  • 50 ml vlažného mléka
  • 100 g měkkého tvarohu (ne z vaničky)
  • 3 žloutky
  • 1 bílek
  • 80 g másla
  • 100 ml smetany na vaření
  • 50 g oloupaných mandlí
  • 1 lžíce moučkového cukru

    Postup

  • Nejdříve je potřeba udělat kvásek. K tomu potřebujete smíchat droždí se lžičkou cukru, lžící mouky a trochou vlažného mléka tak, aby vám vznikla konzistence kaše.
  • Poté ve velké míse smíchejte vanilkový cukr, sůl, citronovou kůru, muškátový oříšek a mouku prosetou skrz sítko spolu se změklým máslem a tvarohem.
  • Do směsi dále přidejte kvásek poté, co se na něm utvoří pěna.
  • Dále přidejte i žloutky a smetanu. Smetanu je nutné přidávat postupně a přestat ve chvíli, kdy bude mít těsto ideální konzistenci pro hnětení, tedy konzistenci podobnou modelíně.
  • Těsto hněťte zhruba 10 minut, do té doby, než se přestane lepit k válu.
  • Poté těsto zformujte do koule, lehce posypte moukou, vraťte ho do mísy a přikryté utěrkou ho nechte kynout zhruba hodinu až hodinu a půl.
  • Do vykynutého těsta zapracujte rozinky a mandle (nechte si část mandlí na vršek mazance).
  • Předehřejte troubu na 180 stupňů a bochánek vložte na pekáč vystlaný pečicím papírem, potřete ho bílkem rozšlehaným s trochou vody, posypte vršek mazance zbylými mandlemi a umístěte ho do trouby. Po 5 minutách snižte teplotu v troubě na 150 stupňů a počkejte dalších 40 minut.
  • Nakonec můžete posypat moučkovým cukrem

https://www.ctidoma.cz/hobby/velikonoce-se-blizi-recept-na-lahodny-mazanec-z-tvarohu-se-bude-hodit-69017 

9. 4. 2022

 

Paprikové brambory s česnekem a bylinkami:


Paprikové brambory s česnekem a bylinkami - postup přípravy

Plánujete s rodinou či přáteli grilování na zahradě? Pak promyslete i chutné přílohy k masovým steakům anebo špízům. Hodit se budou dozajista například paprikové brambory s česnekem a bylinkami. Jejich chuť si zamiluje každý.

Ingredience

8. 4. 2022

 

Německé zelí s červenou řepou, mrkví a jablkem:

 

Německé zelí s červenou řepou, mrkví a jablkem - postup přípravy

Zelí k pečenému masu je takřka neodmyslitelnou přílohou. Pokud jste zvyklí jenom ohřát zelí naložené ve sklenici, případně ho lehce dochutit a zahustit, pak si velmi zjednodušujete – a hlavně ochuzujete život. Chuťový zážitek ze zelí může být mnohonásobně bohatší. Přitom práce vám to nedá o mnoho více než to klasické. Stačí jen přidat navíc pár neobvyklých surovin.

Ingredience

 

Přilijte 100 mililitrů vody, zakryjte pokličkou a 30 minut duste.

Po půl hodině přidejte ke směsi celý hřebíček, mletý černý pepř a trochu soli a všechny ingredience vzájemně důkladně promíchejte.

Zelené jablko oloupejte ze slupky a na hrubém struhadle z něj ostrouhejte dužninu, kterou následně přidejte do pánve se zelím a zeleninou. Promíchejte a vařte dalších 5 minut.

Hotové zelí servírujte čerstvé spolu s pečeným masem, bramborovými knedlíky či s haluškami.

Dobrou chuť.

https://varimedobroty.cz/recept/nemecke-zeli-s-cervenou-repou-mrkvi-a-jablkem/ 

7. 4. 2022

 

Kuřecí maso po asijsku s dýňovým salátem:

Kuřecí maso po asijsku s dýňovým salátem - postup přípravy

Pokud jste dostali chuť na oběd, který svým vzhledem a chutí bude připomínat ty z prestižních restaurací, nyní máte možnost si jej udělat. Kuřecí stehenní řízky se díky kvalitní marinádě jednoduše rozplývají na jazyku a dýňový salát jen podtrhuje jejich úžasnou chuť.

Maso

Salát

  • Dýně  -  1 střední kus
  • Kopr  -  několik snítek
  • Jablečný ocet  -  1 polévková lžíce
  • Slunečnicový olej  -  1 polévková lžíce
  • Granulovaná hořčice  -  1 lžička
  • Cibule  -  1 kus
    1. KROK

    Stehna vykostěte tak, abyste získali 6 stehenních řízků i s kůží. Důkladně maso očistěte a případně z něj odkrojte části, které se vám nelíbí. Z obou stran je dochuťte solí a pepřem, rukama do nich koření vetřete. Oloupejte cibule a nakrájejte je na céčka. Vymačkejte z nich šťávu v rukou a poté je umístěte do pevného igelitového sáčku.

    2. KROK

    Kousky okořeněného masa začněte vrstvit na cibuli v sáčku a poté dejte další vrstvu cibule. Nakonec do sáčku přilijte sójovou omáčku, sáček zavažte a všechny suroviny v něm zlehka promíchejte protřepáním sáčku. Poté jej umístěte do lednice a nechejte marinovat do druhého dne.

    3. KROK

    Po dni maso vyndejte z lednice a oddělte jej od cibule. Na pánvi si rozehřejte menší množství rostlinného oleje a maso na něj dejte smažit vždy z jedné strany na pět minut. Rozdělte si množství na polovinu, tedy tři na tři. Během smažení zakryjte maso pokličkou.

    4. KROK

    Maso vyjměte z pánve a do pánve umístěte cibuli, která doteď ležela v sáčku. Nechejte ji chvíli prosmažit a poté na ni položte všech šest kusů masa. Pánev přikryjte pokličkou a ještě alespoň deset minut je nechejte opékat ve vlastní šťávě a šťávě z marinované cibule.

    5. KROK

    Mezitím se vrhněte na přípravu dýňového salátu. Jednu menší cibuli oloupejte a nakrájejte ji na céčka. Dávejte si pozor, abyste to s množstvím nepřehnali, výrazná cibulová chuť by mohla zničit celý salát. Dýni nakrájejte na menší půlměsíčky a poté nasekejte kopr. Ochuťte solí a černým pepřem a přidejte slunečnicový olej, jablečný ocet a hořčici. Suroviny důkladně promíchejte a nechejte marinovat okolo deseti minut.

    6. KROK

    Po uplynulých deseti minutách zkontrolujte, jestli je maso hotové. Pokud ano, tak jej naservírujte na talíř spolu se salátkem z dýně. Dle chuti můžete na talíř přidat i smaženou cibulku. Dobrou chuť!


     
  • https://varimedobroty.cz/recept/kureci-maso-po-asijsku-s-dynovym-salatem/