Anigozanthos (Klokaní pracka)

Pochází z Austrálie ze suchých a písčitých míst. Dorůstá výšky 0,3 - 1,8m. Vytváří trsy z dlouhých mečovitých listů, které vyrůstají vzhůru a pak se ohýbají obloukem k zemi. Kvete v latách na stoncích, které mohou dosáhnout až 2m výšky, vlastní květy jsou dlouze trubkovité, vně plstnaté, na vrcholku se 6ti cípy. Je opylována drobnými ptáky. Existují vnitrodruhové taxony:

• Bush Glow' - květy červenooranžové
• 'Bush Gold' - květy žluté
• 'Bush Heritage' - výška30 - 50cm
• 'Bush Ochre'
• 'Bush Pearl'
• 'Bush Ranger'
• 'Bush Twilight' - výška 20 - 40cm; květy v odstínech, oranžové, žluté a zelené
• 'Dwarf Delight'
• 'Harmony'
• 'Pink Joey' - výška do 50cm, šířka až 1m; květy růžovošedé
• 'Regal Claw' - květy oranžové a červeně plstnaté
• 'Red Cross' - zakrslý

  V našich podmínkách obvykle vydrží pouze rok a je velmi náročná na pěstování. Minimální přezimovací teplota je v rozmezí 10 - 15 (i 5)°C s min. zálivkou. Nezbytně vyžaduje plné slunce, teplo a v době vegetačního růstu i hodně vody. Používáme pouze měkkou dešťovou vodu. Jsou náchylné na tzv. inkoustovou houbovou nemoc projevující se černáním listů.

  Množí se dělením oddenků nebo semeny.

  https://www.rostliny.net/rostlina/Anigozanthos 

  Tak tuto nevšední rostlinku jsem dostala. Nevím jak se jí bude dařit, ale je velmi zajímavá.

   

  
  
  
  
  
  
  

 

 

Pěstování rozmarýnu v květináči:

 

Doma nemusíte pěstovat jen pokojové rostliny, ale také bylinky, jejichž pěstování se v současnosti stalo velice módním. Díky tomu pak nemusíte kupovat sušené bylinky, ale máte možnost utrhnout si z rostlinky pár voňavých lístků na dochucení pokrmu. Možná jste se už pokoušeli několikrát rozmarýn pěstovat, ale vždy vám uhynul přes zimu. Rozmarýn totiž přes zimu potřebuje světlo a nižší teplotu, ideálně 10 °C, což je možné jenom tehdy, pokud máte prosklenou verandu nebo lodžii. V místnostech, které jsou vytápěny přes zimu na 20 °C, je dobré rozmarýn přestat zalévat a pouze rosit rozprašovačem, protože rostlinám škodí suchý vzduch. Navíc můžete 2x měsíčně rostlinu osprchovat. Přes léto se dáte rostlinu na okenní parapet nebo ven.

Rozmarýn a zálivka

Nejčastěji lidé rozmarýn zahubí zálivkou, protože nesnáší vlhko a nesnáší přemokření. Jakmile ho jednou přemokříte, tak už jej nezachráníte. Rostlinu je třeba zalévat, až když je půda skutečně proschlá. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty jen do misky. Voda nasaje do půdy a prosákne až na povrch zeminy v květináči. Rozmarýn je náchylný k houbovým chorobám, proto jej kromě zimy, kdy je v bytě suchý vzduch raději nekropíme na listy.

Tip: Bylinky z vaší zahrady, na co se těšit na jaře.

Rozmarýn a jeho pěstování

Rozmarýn je vhodné pěstovat v truhlících či nádobách na balkónech, terasách i za oknem. Ke svému úspěšnému pěstování potřebuje slunné stanoviště a lehkou, písčitou a dobře propustnou půdu. Semena rozmarýnu se vysévají v březnu při teplotě 20 °C. Mladé rostlinky se vysazují v květnu až červnu a venku ji můžete nechat až do konce září až října. Rostlinka nemá ráda přemokření a často tak uhnívá. Rozmarýna dobře prospívá i celoročně v interiéru, jen je třeba mu zajistit vyšší vzdušnou vlhkost rosením.

Hnojení, přesazování a množení

V létě rostlinu hnojíme 1x za 14 dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva, nejlépe organického, které podle návodu zředíme ve vodě. Rozmarýn také vyžaduje každoroční přesazování do většího květináče asi o 1 cm. Při přesazování dbejte na to, ať neporušíte kořeny. Rozmarýn se množí vegetativně, tedy vrcholovými řízky, které necháme volně zakořenit ve vodě. Jakmile na větvičkách vyrostou kořínky, přesadíme si je do zeminy. Můžete jej také množit semeny, ale tento způsob je časově mnohem náročnější. Vysévá se v půlce února až března, vyklíčí během 3 až 4 týdnů a pak se rozsazuje.

Přezimování a použití rozmarýnu

Rozmarýn nesnáší moc vlhkosti, proto se také neosvědčilo jeho přezimování venku. Půdní vlhkost zapříčiňuje uhnití kořenů, nebo umrznutí ve velkých mrazech. Rostlinku na zimu dejte na světlé a teplejší místo s teplotou 5 až 10°C, do nevytápěného skleníku či na chodbu. Omezte zálivku na minimum, aby neuhnívala. Rozmarýn má dezinfekční a protizánětlivé účinky. Posiluje paměť, upravuje trávení a podporuje činnost jater. Je výborným kondicionérem pro tmavé vlasy, kdy zvýrazňuje barvu a lesk. Čaj se užívá proti nespavosti a podporuje klidný spánek. Mast léčí revmatismus, záněty nervů i křeče. V kuchyni dochucuje pečené, drůbeží i skopové maso, přidává se do salátů, bylinkových olejů a octů.

 

https://bydletsnadno.cz/pestovani-rozmarynu-kvetinaci/ 

 

 

Jak pěstovat motýlí keř? Je to jednoduché.

V létě v našich zahradách často mnoho keřů nekvete. O to více pozornosti na sebe soustředí unikátní keře. Jejich barva a vůně vás opojí. Tato lidově nazývaná rostlina, jako letní šeřík či motýlí keř, je hotovým magnetem pro motýly i pro naše oči. Znáte ho a víte jak jej pěstovat?

 

Komule Davidova, latinsky Buddleia Davidi a lidově motýlí keř pochází z Číny. Ve vhodných podmínkách roste velmi dobře. Na volném prostoru vyroste dokonce až do výšky 3 metry, ale pokud zapojíte do hry i jiné keře a vytvoříte nu tak příznivé klima, může vyrůst až do výšky 5 metrů. Listy jsou zelené, vstřícné a dlouhé až 20 centimetrů. Strnule vzpřímené výhony se na koncích větiček keře něžně ohýbají pod tíhou mohutných i 30 centimetrů dlouhých květních lat.

Přilákejte motýli

Komule Davidova kvete hlavně od konce července do září. Sladký nektar z kvítků tohoto keře nasytí nejen motýly, ale i kolibříky, včely a čmeláky, jako třeba levandule. Všechny květy bez rozdílu barvy výrazně a krásně voní. Základní barvou je u původního, v přírodě rostoucího druhu této rostliny fialová barva, ale její vyšlechtěné odrůdy mohou bát také bílé, červenofialové, modrofialové, tmavě fialové nebo růžové.

Vyberte si mrazuvzdorné rostliny

Pokud chcete opravdu mrazuvzdornou rostlinu, silnějším mrazům nejlépe odolávají fialové nebo bílé komule. Všechny květy bez rozdílu barvy výrazně a krásně voní. Tyto krásné motýlí keře jsou nenáročné na pěstování, netrpí žádnými chorobami ani škůdci.

 

ak na pěstování motýlího keře

Motýlí keř vyžaduje teplou polohu na slunci nebo jen v lehkém polostínu. Při větším zastínění keř více promrzá. Nevysazujte ho do nadmořské výšky přes 500 metrů a do mrazových kotlin. Půdu vyžaduje humózní, dobře zásobenou živinami, zejména bohatou na vápník. Nevhodná je těžká, jílovitá a snadno sléhavá zemina, která není propustná. Volte vlhčí místo, i když keř snese i kratší suché období.

Kam se hodí motýlí keře

Tento okrasný keř je velmi vhodný pro solitérní výsadby, podobně jako třeba magnolie, případně pro výsadbu do malých skupin, kde bude mít třeba každá komule jinou barvu. Minimální vzdálenost mezi jednotlivými keři by měla být 1,5 metru. Mezi jinými, zejména vyššími keři, se však rostliny pohledově ztrácejí, navíc se vytahují spíše do výšky a často také časem celé zmrznou. Keře je vhodné vysazovat i do trávníku před tmavé jehličnany, ke zdem nebo do rohů zahrady.

 

Výsadba motýlích keřů

Pro výsadbu je nejvhodnějším obdobím jaro. Zakupte vždy kontejnerované rostliny. Kořenový systém u těchto keřů nesahá příliš do hloubky, takže lze mladé rostliny přesazovat z půdy do půdy na jiné místo. U starších rostlin to už však bývá dost obtížné, proto je raději rozmnožujte pomocí řízků.

https://bydletsnadno.cz/motyli-ker/ 

 

 

Skalníky jsou přitažlivé, skromné a poskytují úkryt a potravu řadě živočichů

Nepřehlížejte skalníky. Málokteré dřeviny jsou tak mnohotvárné a najdou uplatnění za tak různých podmínek. Navíc jsou nenáročné, spolehlivé a mají mnoho praktických vlastností, které oceníte až na druhý pohled. 

 

Skalníky jsou přitažlivé, skromné a poskytují úkryt a potravu řadě živočichů 

Skalníky jsou všestranné keře nenáročné na údržbu, které vypadají dobře celou sezonu a na podzim a v zimě je zdobí sytě zbarvené malvičky.

Foto: Shutterstock

Skalníky (Cotoneaster) mají často stálezelené listy (existují ale i opadavé nebo poloopadavé druhy), koncem jara je zdobí bílé květy a na podzim a v zimě výrazně zbarvené plody (malvičky, nejčastěji červené). Dokážou se vyrovnat s extrémními podmínkami, ať už jde o sucho nebo o stín, i se změnami klimatu a poskytují úkryt drobným živočichům, potravu pro včely a jiný hmyz a v zimě i pro ptáky. To je docela slušná nabídka, co říkáte? 

Půdopokryvné, ale i větší až stromovité skalníky

Skalníky, které mají nízký vzrůst, zejména skalník Dammerův (C. dammeri), skalník vrbolistý (C. salicifolius) a skalník C. x suecicus, jsou ceněné jako stálezelené půdopokryvné keře, kterým se daří na slunci nebo ve stínu. Vyniknou zvláště na svazích a ladně obepnout i třeba méně atraktivní zídky. 

Existují ale také vzrůstné skalníky, které je možné pěstovat i jako vyšší stromy. Nejznámější je asi skalník chladnomilný (C. frigidus) ‘Cornubia‘ s výškou až pět metrů, širokými a rozložitými větvemi a tmavě zelenými listy. Na jaře svítí bílými květy a nádherný je i na podzim, kdy některé z jeho polostálezelených listů zezlátnou a začnou opadávat a naplno vyniknou trsy tmavě šarlatových plodů. Tak jako další velký skalník – až třímetrový skalník Watererův (C. x watereri) – se na zahradě uplatní jako zdroj stínu nebo pozadí okrasných výsadeb. Obě dřeviny je možné pěstovat i jako středně vzrůstné keře. 

Kde a jak pěstovat skalníky, aby se jim dařilo

Skalníky se pěstují snadno: snášejí většinu půd, včetně jílu, pokud nejsou podmáčené, a dobře porostou i v suchých podmínkách a vápenatých nebo písčitých půdách. Jsou ideální pro zahrady s méně kvalitní půdou, kde by jiné rostliny živořily. Daří se jim na slunci i ve stínu, ale pro tvorbu květů a plodů potřebují skalníky alespoň tři hodiny slunce denně. Na menších zahradách jsou ceněné kvůli schopnosti zvládnout stín a dešťový stín u zdí a plných plotů. 

Na výživu a péči jsou skalníky nenáročné. Pokud nechcete mít pod kontrolou jejich tvar a velikost, nepotřebují pravidelný řez. Většina skalníků je ale dlouhověkých a jelikož rychle rostou, je dobré je občas zmladit. K řezu je nepříhodnější konec zimy nebo brzké jaro, a z některých skalníků lze rovněž tvarovat živý plot. Řízky k namnožení skalníků je ideální odebírat v polovině června. V zimě potřebují některé druhy ochranu z chvojí a stálezelené skalníky zálivku. 

https://www.nkz.cz/praxe/okrasna-zahrada/skalniky-jsou-pritazlive-skromne-poskytuji-ukryt-potravu-rade-zivocichu

 

 

 

Dřeviny 

 

Květy zmarliky vyrůstají přímo ze dřeva starších větví nebo rovnou z kmene

V dubnu se na zahradách a v parcích otevírají sytě růžové květy zmarliky. Ale nejen ty: v poslední době totiž byly vyšlechtěny i odrůdy s květy bílými nebo s červenými a žlutými listy či se zajímavým růstovým tvarem.

Zajímavostí zmarlik (Cercis) je, že jejich květy vyrůstají přímo ze dřeva starších a silnějších (kosterních) větví, mnohdy dokonce rovnou z kmene (říká se tomu kauliflorie). Okrouhlé, srdčité až ledvinité listy se objevují až po odkvětu, intenzivní barva květů tak má šanci ještě více vyniknout. 

Zmarlika Jidášova je okrasná nejen květy

Zmarlika Jidášova (C. siliquastrum) pochází z oblastí východního Středomoří, a má tudíž ráda slunce a zvládne i sušší půdu (pokud je propustná). Místo pro zmarliku vyberte dobře, nesnáší totiž přesazování (a bohužel se i špatně množí). Ideální je teplé stanoviště chráněné před větrem. V zimě potřebuje půdu kolem kmene nastlat vrstvou listí. Po případném namrznutí zmarlika dobře regeneruje a s věkem se její citlivost vůči chladu a mrazu snižuje. 

Se svým pomalým růstem a výškou 4–6 metrů nepatří zmarlika Jidášova k obrům, a kromě růžových květů zdobí zahradu i listy, které jsou při rašení bronzové, v létě modrozelené (na spodní straně) a na podzim žluté, a také plochými lusky. 

Atraktivní odrůdy zmarliky kanadské a čínské

Odrůdy zmarliky kanadské (C. canadensis) a zmarliky čínské (C. chinensis) bývají ještě nižší než zmarlika Jidášova. Oba druhy jsou také odolnější k mrazu, přesto v prvních letech uvítají chráněná stanoviště na plném slunci a zimní ochranu. Horko a sucho snášejí dobře, proto je můžete pěstovat i v dostatečně velkých nádobách. 

V zahradě se zmarliky rozvinou do plné krásy hlavně jako solitérní dřeviny. Například bohatě kvetoucí odrůda zmarliky čínské ’Avondale’ dosahuje výšky pouhé 3–4 metry, a hodí se tak do malých zahrad. Nízká je i odrůda ’Shirobana’ s neobvyklými bílými květy, které se objevují od dubna. Atraktivní je rovněž kaskádovitě rostoucí keř ’Ruby Falls’ zmarliky kanadské, na jejíž růžové květy navazují růstem listy červené barvy. Odrůda ’Lavender Twist’ stejné zmarliky zase vytváří převislou deštníkovitou korunu... Je tedy z čeho vybírat. 

https://www.nkz.cz/praxe/okrasna-zahrada/kvety-zmarliky-vyrustaji-primo-ze-dreva-starsich-vetvi-nebo-rovnou-z-kmene

 

 

 

 

Pivoňky - Paeonia:

Pivoňky jsou nádherné, mohutné a zcela nenáročné trvalky. Na jednom místě mohou zůstat i desítky let. Nepotřebují žádnou péči, vyniknou jako solitér i ve smíšených zahradách. Výborné jsou k řezu. Pivoňky potřebují jen slunce a přes léto občas zalít, aby listy zdobily zahradu až do mrazu. Je důležité hlízy vysadit mělce, těsně pod povrch země. Při hlubší výsadbě nekvetou. Jsou zcela mrazuvzdorné. Po výsadbě často kvetou až druhým rokem.

Dodáváme prostokořenné sazenice bez zeminy a bez listů, min.12 měsíců staré, čerstvě vytažené ze země, které se většinou lépe adaptují na nové prostředí a lépe kvetou. Je možné je vysadit kdykoliv do rozmrzlé zeminy.

Všechny pivoňky jsou ze skupiny Paeonia lactiflora a Paeonia officinalis.

Hlízy mají 1-3 očka a často kvetou až v dalším roce.

https://www.narcisy.cz/pivonky/ 

 

 

Mahon: okrasný keř do nehostinných míst

Existují rostliny, které nepotřebují téměř žádnou péči, přežijí skoro všechno, výrazně kvetou a vytvářejí i atraktivní plody. A mezi takové “držáky” patří mahonie.

 

Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)  pochází ze Severní Ameriky (někdy se jí také říká „Oregon grape“) a v našich zahradách se jí daří víc než dobře.

Foto: Shutterstock

Mahonie neboli mahon je stálezelený keř s lesklými kožovitými listy, kterém mají ostnitý okraj a na podzim se mohou vybarvovat do červena nebo bronzova. Jsou proto dekorativní celý rok, ale ozdobou jsou i žluté květy a modré ojíněné bobule. Doba květu závisí na druhu mahonie – některé kvetou od konce listopadu, jiné až od března do května.

 

Jednou z rostlin, které vnesou barvu do zimní zahrady, je stálezelená mahonie. 

Mahonie je odolná a vděčná dřevina 

Mahonie dobře roste v polostínu i stínu, podmínkou je však nepřemokřená půda. Jako nenáročná dřevina snáší i suchá a na živiny chudá místa, bohatě odnožuje a vytváří poměrně hustý keř. Při vyholování je možné výhony mahonu seříznout až na polovinu – dřevina spolehlivě obráží, při hlubším řezu ale může méně kvést. Vhodným termínem k řezu je duben, pravidelný řez ale není nutný.

Mahonii není potřeba ani hnojit. Do července jí ale můžete přilepšit dusíkatými nebo kombinovanými hnojivy a na podzim draselnými, aby nové výhony dobře vyzrály. Před zimou je dobré zajistit mahonii dostatek vláhy. Množení je možné v létě řízkováním.

Pěstování mahonu pro věnce i plody 

Mahonie se pěstuje jako půdopokryvná rostlina, předsadba plotů, podsadba stromů i solitér. Větve mahonu se na podzim také často využívají k výrobě věnců. Nejčastěji se pěstuje mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), která kvete od března. Setkat se můžete ale i s mahonií japonskou (M. japonica), jejíž květy rozkvétají už koncem listopadu a voní po konvalinkách, mahonií Bealeovou (M. bealei), mahonií zpeřenou (M. pinnata) a už od zimy kvetoucí mahonií prostřední (M. x media).

Pozor, jelikož mahonie patří mezi dřišťálovité, obsahuje v kořenech, kůře i dřevě jedovatý alkaloid berberin, který může způsobovat nevolnost. Nachází se i v plodech, které jsou ale překvapivě jedlé, protože obsah alkaloidu je v nich minimální a při sušení plodů se ještě snižuje. Stejně jako u bezu černého ale plody nikdy nejezte nezralé. 

https://www.nkz.cz/praxe/okrasna-zahrada/mahon-okrasny-ker-do-nehostinnych-mist

 

 

 

 

 

Gloxínie – pěstování:

Gloxínie (Sinningia) je nápadná rostlinka s tmavě zelenými, vejčitými, jemně chlupatými listy, které mají nápadnou žilnatinu. Velké, sametové, zvonkovité květy stojí ve svazečcích nad listovou růžicí.

Nejoblíbenější jsou rostliny s červenými květy, ale mohou být i bílé, růžové, fialové s bílými okraji nebo dvoubarevné.

Gloxínie dorůstají do výšky a šířky cca 30 centimetrů. V prvním roce má rostlina jen několik květů, ale v dalších letech jejich počet podstatně roste a někdy je jich během sezóny i do sta. Na našem trhu se gloxínie objevují ke koupi v jarních měsících.

Pěstování

• Gloxínie nesnáší přímé slunce, proto ji neumísťujte k oknu na jižní straně, ale světlé a teplé místo jí vyberte. Nejlépe takové, kde je vyšší vlhkost vzduchu.
• I když má ráda vlhké prostředí, na přímou zálivku je citlivá. Zálivka musí být dostatečná a rovnoměrná, zalévejte na misku zespodu. Vodu v misce nechte „vypít“ a až po kratší době ji opět doplňte. Rostlina stojící ve vodě by mohla uhynout. (Pokud pokropíte květy či listy, vzniknou na nich nevzhledné skvrny.)
• Během kvetení gloxínie přihnojujte jednou za měsíc fosforečným hnojivem, které podporuje tvorbu květů.

Jako jednoletou či trvalku

Gloxínie se většinou pěstují jako jednoleté rostliny, jejich hlízy však lze na podzim nechat uschnout a na jaře znovu vysadit.

• Jakmile rostlina na podzim dokvétá a nemá už další pupeny, omezte zálivku, dokud se listy úplně nescvrknou a neuschnou.
• Hlízu až do konce prosince nechte v květináči v místnosti s teplotou 12 až 15 stupňů Celsia.
• Pak hlízu z květináče vyjměte, opatrně očistěte od starých kořenů a uložte do sucha při teplotě okolo 10 až 13 stupňů Celsia.
• (Správně přezimovaná hlíza je tvrdá a zdravá.)
• Hlíza může během zimy zůstat i v květináči v suchém substrátu.
• Na jaře hlízu vysaďte do většího květináče do čerstvé, lehké, vzdušné zeminy.
• Nesmíte ji zasadit příliš hluboko a hlavně – ne naopak! Z jedné třetiny musí vyčnívat ze zeminy.
• Květináč přeneste do teplé a světlé místnosti a začněte se zaléváním. Musíte se však vyvarovat přelití.
• Sledujte objevení se prvních výhonků. Pokud vyraší více výhonků, ponechte pouze tři nejsilnější a ostatní odstraňte.
• Dále rostlinu ošetřujte jako kvetoucí gloxínie. Ve třetím roce dosáhne hlíza v průměru až 10 centimetrů. Podle toho volte i dostatečně velký květináč.

Rozmnožování

Gloxínie se rozmnožují vegetativně, a to buď listovými řízky při teplotě asi 20 stupňů Celsia (podobně jako africká fialka), nebo dělením hlíz. Při vegetativním rozmnožování si rostlina zachovává znaky mateřské rostliny (barvu i tvar listů a květů).

Možné problémy vyskytující se při pěstování

• Nedostatečná vlhkost se projevuje stáčením listů.
• Příliš vydatná zálivka nebo chladné a vlhké stanoviště se projevují žloutnutím listů a rostlina postupně shnije.

Zdroj:https://www.obyvat.cz/gloxinie-pestovani/

 

 

Venkovní ibišek – pěstování:

Původní vlastí rostliny, kterou si dnes představíme a naučíme se pěstovat, jsou horské oblasti jihozápadní Číny a severovýchodní Indie. Proto v létě miluje slunce a teplo, v zimě jí nedělá problémy mráz. Tuto famózní rostlinu můžete díky současnému globálnímu oteplování velmi úspěšně a bezproblémově pěstovat i na své zahradě a uvidíte, že jejímu kouzlu totálně propadnete.

Její botanické jméno je Hibiscus syriacus = ibišek syrský (venkovní)

(Ibišek syrský prosím nezaměňte s druhem Hibiscus rosa-sinensis, což je vám jistě dobře známý pokojový ibišek tropického původu, který pochází z jižní Číny a jihovýchodní Asie.)

• Ibišek syrský – venkovní – je jedinou plně otužilou dřevinou tohoto druhu, využitelnou pro naše podmínky. Pěstovat ho můžete buď jako okrasný keř či malý vysokokmenný stromek (na roubovaném kmínku) se stříhanou malou půvabně kulovitou korunkou. Pokud byste korunku nestříhali, může narůst do průměru až 3 metry.
• Ibišek je oblíbený zejména pro své trychtýřovité květy, podobné květům tropických ibišků. Květy mohou být až 10 cm široké – bílé s vínově červeným středem, modré či purpurově-červeno-růžové s tmavším růžovým až karmínově vnitřkem. Mohou být jednoduché, poloplné nebo plné. Objevují se na stromečku od července až do poloviny podzimu.
• Listy má ibišek sytě tmavozelené, mírně laločnaté, se zoubky.
• Stromeček nebo keř ibišku je poměrně odolný vůči suchu i vlhkosti, teplu i chladu, a dokonce i vůči okusování zajíci a jelení zvěří.

Nároky na pěstování venkovního ibišku a jeho údržbu jsou minimální. Určitě je zvládnete i vy:

• Na jaře vyberte teplé chráněné stanoviště (proti severním a východním větrům), ozářené sluncem.
• Zakoupený stromeček nebo keřík vysaďte do dobře propustné zeminy, kterou obohatíte menší dávkou humusu. Její pH by se mělo pohybovat někde kolem 7 až 7,5 – tedy neutrální až mírně alkalické. Kyselá půda ibiškům nesvědčí. (Protože mladé semenáčky kvetou až třetím či čtvrtým rokem, přimlouvám se pro výsadbu předpěstovaných stromečků či keříků, abyste si krásu květů mohli vychutnat co nejdříve.)
• Další vlastní keře si pak následně můžete vypěstovat jarním výsevem při teplotě 13 – 18°C, nebo vegetativním způsobem z letních řízků. (Řízky odřežte i s kouskem starého dřeva a zapíchněte do pařeniště, nechte zakořenit a na jaře přesaďte.) Možná se z vás postupně stanou profesionálové na slovo vzatí a začnete své ibišky množit roubováním.
• Důležité je vědět, že mladé rostlinky jsou velmi choulostivé na mráz! Zvláště nevyzrálé větvičky v tužších zimách namrzají. Proto půdu pod keřem přikryjte zetlelým listím, chvojím, slámou či jiným vhodným organickým materiálem. Větvičky chvojí můžete kolem rostlinek zapíchat a udělat kolem nich i jakousi clonu proti prudkému zimnímu slunci.
• Namrzlé loňské větvičky zkraťte před pučením listů na 2-3 pupeny.
• Keř jednou za dva až tři roky prosvětlete, část starého dřeva odstraňte, případně silným zkrácením omlaďte.

Přeji vám hodně úspěchů a radosti s novým solitérem, či skupinovou výsadbou venkovního ibišku na vaší zahradě!

Zdroj: https://www.obyvat.cz/venkovni-ibisek-pestovani/

 

 

Jak uchovat řezané květiny:

ať už si květiny k řezu vypěstujete sami nebo je pořídíte v květinářství, péče o ně, abyste je uchovali co nejdelší dobu v co nejlepší kondici, by měla být v obou případech stejná. Nabízím vám několik jednoduchých rad, které vám umožní, abyste se z barevné kytice těšili co nejdéle, a to i během zimních měsíců. 

Jak uchovat řezané květiny?

Základem je pečlivě vyčištěná váza. Jinak hrozí vznik kalů a množení bakterií. Po naplnění vázy vlažnou vodou (zhruba do jedné třetiny) počkejte, až vyprchají všechny bublinky a vodu nechte chvíli odstát.

Základ – správný řez

Na zahradě vypěstované květiny řežte brzy ráno. Stonky je třeba před umístěním do vázy upravit. Stejně jako v případě, budete-li chtít do vázy vložit kytici z květinářství. V obou případech použijte šikmý řez (úhel asi 45 stupňů). (Výjimkou jsou například kaly, jejichž dužnatý stonek je třeba řezat kolmo.) 

Základem dobrého řezu je ostrý nůž. Řez provádějte pod tekoucí vodou. Stonek se tak nenaplní vzduchem a bude schopen i nadále přijímat vodu. Stonek seřízněte zhruba o 2 – 3 cm. 

Zároveň zbavte stonek všech listů a postranních výhonů, které sahají do vody.

Kam s vázou

Na “dlouhověkost” řezaných květin má velký vliv umístění vázy. 

• Vyhýbejte se místům s přímým slunečním zářením či průvanem. 
• Pokud květiny na noc umístíte do chladnější místnosti, budete se z nich moci těšit více dní. 
• I když kytice květin a mísa s ovocem může vytvořit nádherné zátiší, ethylen, který se uvolňuje z ovoce, zejména z jablek, proces kvetení ovlivní negativně (zkrátí ho).

Dostatek místa pro stonky 

Ne všechny druhy květin milují společnost květin jiných. Proto například prvosenkám, liliím, tulipánům, narcisům, konvalinkám nebo růžím dopřejte ve váze soukromí. I dostatek místa pro stonky je základem co nejdéle pěkně vypadajících květů. Vybírejte proto přiměřeně velké vázy a pokud je to možné, vkládejte do nich květiny s nesvázanými stonky.

Prodloužení životnosti květin

Květiny ve váze vydrží déle krásné, pokud jim dopřejete dezinfekci a výživu v podobě přípravku na prodloužení životnosti květin. Často bývá součástí zakoupené kytice grátis. Slouží jako zdroj energie, upravuje pH vody a zabraňuje výskytu nežádoucích mikroorganismů.

V případě, že přípravek nemáte, existuje několik babských rad, jak tento přípravek nahradit:

• můžete do vázy vhodit  půl tabletky aspirinu (ocení ho zejména jiřiny, chryzantémy a růže); 
• můžete přidat kostku cukru (ta svědčí astrám, petuniím, kosatcům, šeříku a tulipánům);
• od věci není vhodit do vázy kousek dřevěného uhlí – dezinfikuje vodu a zabraňuje zahnívání stvolů;
• stejnou službu prý udělá i ponořený stroužek česneku – voda by měla zůstat čirá čirá, neměla by se kazit;
• trošku soli ocení hlavně kamélie, karafiáty a narcisy;
• výživu dodá květinám i použitý sáček čaje (černého nebo zeleného), který vhodíte do vázy;
• čerstvá brambora prý umí to samé, co česnek. Navíc do ní zapícháním stonků můžete květiny pěkně naaranžovat;

Toto jsou však pouze krajní řešení. Zcela jimi výše uvedený přípravek nenahradíte.

Tip 

Pokud dostanete nebo si koupíte kytici v tomto chladném období, vložte ji na půlhodinu zabalenou v ochranném papíru do vázy s vodou a dopřejte květinám, aby se mohly postupně aklimatizovat, tedy přizpůsobit teplotě v místnosti.

Při koupi květin dbejte na to, aby byly dostatečně zabaleny, a tak chráněny před nepříznivým vlivem nízkých teplot.

Rada na závěr

Pokud budete řezaným květinám měnit vodu každý den, případně obden, a pokud jim vždy jednou za 3 dny zkrátíte stonek o 2 cm (šikmým řezem), vydrží dlouho čerstvé bez jakýchkoliv podpůrných prostředků.

Zdroj:https://www.obyvat.cz/jak-uchovat-rezane-kvetiny/

 

 

 

Řez šeříku:

Také máte rádi květen? Já velmi. Nejen proto, že je to lásky čas, ale protože příroda je v plné síle a nabízí nám magické potěšení pro tělo i duši. Jedním ze symbolů května je pro mnoho lidí i podmanivá vůně šeříku, která je nejintenzivnější v podvečer, proto tento nádherný keř také nese název šeřík (když se šeří – stmívá).

Pár slov o šeříku

Pro někoho je šeřík možná nudným keřem s fialovými květy. Ale věděli jste, že existuje na 40 různých druhů šeříků (botanických druhů), které jsou rozšířené od jižní Evropy až po východní Asii? O oblibě šeříku mezi zahradníky i zahrádkáři svědčí téměř 800 vyšlechtěných kultivarů. Během května, podle druhu, kvete v bílé, růžové, fialové, levandulové, modré, purpurové i nachové barvě. Dokonce se objevují i ​​nové designérské skvosty s panašovanými či zdvojenými (hyacintovými) květy. No kromě krásných bohatých květenství, které mají prý svou symboliku (bílá symbolizuje nevinnou lásku a něžnost, purpurová vášeň a znovuzrození, fialová první emoce na lásku, růžová souhlas), a omamné vůně, která se využívá v kosmetickém průmyslu, je využíván v kuchyni i v lidovém léčitelství.

Šeřík (Syringa) – pěstování v kostce

Tento zcela mrazuvzdorný keř je v zahradách oblíbený nejen pro svá velká voňavá květenství, která se v závislosti na druhu a odrůdě otevírají od jara až do začátku léta. Jeho výhodou je i to, že je nenáročný na péči a škůdci i choroby ho napadají jen zřídka.

Šeříku se daří sice i ve stínu, ale kvetení není tak intenzivní jako na slunném místě. Dopřejte také mu dostatečně výživnou půdu a protože nesnáší sucho, její povrch zasypete například drcenou kůrou, která zabrání vypařování vody.

Řez šeříku

Na nové květy šeříku, které nás těšily od časného jara, si budeme muset zase rok počkat. Aby se v celé své kráse po roce zase předvedly, je třeba ty staré seříznout. A nejen je. Poradím vám, jak to udělat.

Po odkvětu stačí odstranit odkvetlá květenství až po nejbližší rozvětvení. Keř se tak nebude vysilovat tvorbou semen a zachová si svůj kompaktní tvar.

Řez staršího keře šeříku

Pokud máte starší šeřík, můžete ho radikálně zmladit, čímž podpoříte tvorbu mladých výhonků, které zjara bohatě rozkvetou. Takový řez se však provádí v době vegetačního klidu, to znamená v zimních měsících. Postupujte tak, že:

• v jednom roce odstraníte část starých výhonků,
• v dalším roce řez ukončíte.

Řezat začněte uprostřed keře a pokračujte směrem k obvodu.  

Aby vám šeřík dlouho vydržel ve váze …

Aby vám šeřík vydržel dlouho ve váze, nařežte si jej buď časně ráno nebo v podvečer, tehdy jsou jeho větvičky nejvíce nasáklé vodou. Udělejte co nejvíce šikmý řez (plocha řezu co největší), otrhejte všechny listy a rychle s ním do vlažné vody. Vodu měňte každý den a vadnoucí květy vyhazujte. Ze zvadlých květenství se totiž uvolňuje do vody ethylen, který způsobuje předčasné vadnutí ostatních květů.

Zdroj: https://www.obyvat.cz/rez-seriku/

 

 

Udatna – pěstování:

Udatna (Aruncus) z čeledi růžovitých je velmi statná trvalka vytvářející trsy. Jde o někdy na bázi dřevnatějící dvoudomou bylinu se zpeřenými listy a drobnými bílými nebo nažloutlými květy, které  na podzim zčervenají. Květy jsou uspořádány do bohatých květenství v podobě mnohokvětých, rozměrných lat složených z klasovitých hroznů. Některé druhy a kultivary udaten se pěstují jako okrasné rostliny. Občas jsou také využívány jako léčivky. Jediným evropským zástupcem je udatna lesní (Aruncus vulgaris).

Udatna lesní – o rostlině

Udatna lesní (Aruncus vulgaris) je víceletá, většinou dvoudomá rostlina, s dlanitě tří- až pětičetnými listy, které samotné mohou mít i jeden metr. Celá bylina je vysoká 1- 2 m a v červnu – červenci se ozdobí latami světlých květů, které připomínají prachovky (Angličanům prý spíše kozí bradu). Jsou vhodné na řez.

• Samčí květy jsou slonovinově nebo žlutavě bílé.
• Samičí květy jsou čistě bílé. 

Samčí květy odkvetou do drobných měchýřků – plodů se 2 semeny. Ty pak rozšiřuje vítr nebo voda. Na tak zdatnou rostlinu jsou semínka pozoruhodně maličká. Váží pouze 0,00008 g, takže často ani vítr nepotřebují. Roznese je i jemné chvění vzduchu v horkých dnech.

Udatna lesní – kde ji potkat

Udatna lesní většinou roste ve stínu a polostínu na bohatých, kyprých, nepříliš vápenatých půdách na okraji lesů, na březích potoků, podél silnic a horských chodnících, často na strmých srázech. Patří k rostlinám, které svými kořeny zpevňují půdu horských svahů, zabraňují jejímu splavování do nižších poloh. Někdy se stává, že se rostlinka přestěhuje i do nížin, semena splaví voda horských potoků. 

Do života v lese se udatna všemožně zapojuje. Na bohatých květech se setkává různý hmyz, opylovači jsou včely, čmeláci i mouchy. Je to významná medonosná rostlina.

Udatna lesní – pěstování

Aruncus vulgaris

Udatna je vhodná i na pěstování v zahradách. Na větších pozemcích může tvořit podrost jehličnatých stromů, může zpevňovat svahy, vysazuje se u jezírek, krásná je i jako solitér. 

Rostlina je odolná, snese i slunce a nevadí jí ani obvyklé znečištění vzduchu a půdy. 

Rozmnožuje se: samovýsevem, starší rostliny na jaře a na podzim dělením trsů. 

Udatna toleruje i sušší podmínky, ale nejvíce se jí daří na vlhkých a humózních půdách. Velmi dobře snáší stín, proto ji můžete pěstovat i pod korunami stromů. 

Udatna – péče na jaře

Aruncus vulgaris

Rostliny můžete rozmnožovat dělením trsů na začátku vegetace. Mladé rostlinky pravidelně zavlažujte.

Udatna – péče v létě

Odstraňujte odkvetlé květenství. Během déle trvajícího sucha rostliny zavlažujte a na počátku kvetení je přihnojujte.

Udatna – péče na podzim

Suché listy a květenství seřízněte a k trsům přihrňte vyzrálý kompost. Starší rostliny můžete rozmnožovat dělením.

Udatna – péče v zimě

Na konci zimy můžete začít s vyséváním semen do studeného pařeniště.

Udatna lesní je z hlediska ohrožení zařazena k vzácnějším druhům naší květeny.

 

 

Okrasná kopřiva – pěstování:

Okrasná kopřiva (africká kopřiva)  – koleus hybrid – je zajímavá a nenáročná rostlina pocházející z tropické Afriky a Asie, která se u nás pěstuje především jako letnička. Okouzlí zajímavým olistěním, které bývá ve výrazných barvách a jejich kombinacích. Existují stovky kultivarů s listy v odstínech zelené, purpurové, fialové, zářivě žluté, oranžové až hnědé či růžové nebo červené. Listy bývají lemované nebo žilkované kontrastními barvami. U některých odrůd se zelená barva vůbec nevyskytuje.

Proč název okrasná kopřiva?

Celkový vzhled rostliny připomíná kopřivu, patří stejně jako ona do čeledi hluchavkovitých. Jde o rostlinu keřovitou, ozdobnou listem. 

• 

  Coleus hybrids

  Hranatá lodyha nese vejčité, zašpičatělé, zubaté či u některých rostlin různě zvlněné a prolamované listy nejrůznějších zelených, žlutých, červených a hnědých odstínů v různých kombinacích. 

• Listy mohou být žíhané, mramorované, skvrnité i jinak vzorované. Pěstují se rostliny se zkadeřenými listy, popřípadě s dlouhými listovými úkrojky.
• Květenství (klas) drobných, trubkovitých, šeříkově modrých kvítků je nenápadné, a pokud nebudete chtít získat semena, je lepší ho včas štípnout, aby se rostlina nevysilovala a udržela si déle kompaktní tvar. Kvetoucí rostliny se totiž většinou příliš vytahují a květní stvoly pak mají řidší olistění.

Okrasná kopřiva – pěstování

Okrasná kopřiva je teplomilná a světlomilná rostlina, z čehož vyplývají i nároky na pěstování a umístění rostlin: 

• V zimě už při teplotě 10 stupňů Celsia shazuje rostlina listy, často zahnívá a hyne, zejména při nadměrné zálivce. 
• Při nedostatku světla ztrácejí listy své zajímavé vybarvení. 

Vzhledem k těmto nárokům se africká kopřiva pěstuje většinou jako jednoletá rostlina, tedy pouze od jara do podzimu. 

Zvláště krásné rostliny je však možno uchovat i přes zimu. Jak?

• Poskytněte jim světlé místo s teplotami 12 až 15 stupňů Celsia a zalévejte je jen tak, aby nepřeschl půdní bal. 
• Na jaře kopřivu hluboce seřízněte, odříznuté části můžete použít k řízkování a získat tak mladé rostliny, vždy lépe rostoucí a krásnější než přezimované.

• Zálivka by měla být mírná, zejména v zimě, ale i po zbytek roku. 
• Rostliny lze přihnojovat plným hnojivem bez vápníku, a to od zahájení vegetace do srpna. Vhodné je hnojení  zředěným výluhem sušeného kravince.
• Okrasné kopřivě se nejlépe daří v lehčí živné směsi drnovky, listovky a pařeništní zeminy s příměsí písku. Dobře roste v hydroponické kultuře v keramzitu.

Okrasná kopřiva – množení

Coleus se množí semeny nebo řízkováním zelených výhonů. 

• Řízkuje se v březnu až dubnu do písku nebo keramzitu. Mladé rostlinky se přesazují po jedné do menších květináčků nebo dvojitých nádob pro hydroponii. Během léta vytvoří krásný keřík. 

• Semeno sebrané po dozrání rostlin se vysévá na jaře a klíčí po 10 až 14 dnech. Vysévá se podle možnosti třeba už od února, mladé rostlinky musí mít zajištěn dostatek světla a tepla. Přepych jí se podle potřeby vždy, když se vzájemně začnou dotýkat listy. Nakonec se přesadí do květináčů, truhlíků či jiných nádob. 

Aby rostlina zůstala kompaktní, čas od času zaštipujte konce nových výhonků. Ze stejného důvodu odstraňujte i ​​květenství, a to hned, jakmile se objeví.

Zdroj: https://www.obyvat.cz/okrasna-kopriva-pestovani/

 

 

 

Hledík – pěstování:

Hledík (Antirrhinum) je působivá a nádherně kvetoucí letnička (někdy dvouletka či krátce žijící trvalka), která by neměla chybět v žádné venkovské zahradě. V současném sortimentu najdeme vzrůstově vyšší, středně vysoké i nižší kultivary. 

Pár slov o hledíku

Hledík větší (Antirrhinum majus) pochází z jižní Evropy. Právě z tohoto planě rostoucího druhu (plevelná trvalka), který dosahuje výšky 15 – 100 cm, má protáhlé úzké listy a v dlouhých hroznech uspořádáné trubkovité květy s pyskem, které rostou v hroznech na dlouhých stoncích, bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů. Hledíky někomu tvarem připomínají zvířecí tlamičky, jinému přilbu s hledím. 

Kultivary se vyskytují v širokém rozsahu barev, od červených, růžových, přes fialové, žluté, bílé, bronzové, oranžové až po dvoubarevné. Nevyskytují se pouze v modré barvě. Kvetou od června do prvních mrazíků. Snadno množí samovýsevem, který z nich dělá mnohaletou, takřka bezpracnou ozdobu letní zahrady („krátce žijící trvalka“).

Popis rostliny

Listy hledíku jsou spirálovitě uspořádané, široce kopinaté, dlouhé 1 – 7 cm a široké 2 – 2,5 cm. Původní rostliny mají růžové až fialové květy. Plodem je oválná tobolka, velká 1 – 1,5 cm, která obsahuje četná malá semena. Rostlina je pevná a nepotřebuje oporu, i když vyšší druhy využívají ochranu jiných rostlin. Jemně a kořenitě voní.

Alergici a čmeláci

Hledíky milují alergici a čmeláci. 

• Alergici proto, že pyl je ukryt hluboko v květu a nerozprašuje se do okolí. 
• Trubkovité květy s pyskem svou délkou znesnadňují včelám opylení, takže nektar a pyl zůstává čmelákům. 

A protože hledíky pyl ukrývají, obvykle se nesprašují, takže i vysemeněné rostliny si podrží barvu květů rodičů – nemísí se mezi sebou.

Hledíky – pěstování

Umístění

Upřednostňuje slunečné a teplé stanoviště, snese plné slunce i polostín.

Zemina

Nejlépe se jí daří v propustné, hlinitopísčité půdě s dostatkem vápníku.

Zálivka

Na vodu je rostlina středně náročná. Rostliny pěstované v nádobách je třeba zalévat pravidelně a v závislosti na počasí. 

Hnojení

Aby rostliny bohatě kvetly, je dobré je během sezóny přihnojovat tekutým hnojivem určeným pro balkónové rostliny. Osvědčuje se i hnojení rostlinnými výluhy, ideální je na dusík bohatý kopřivový zákvas.

Kvetení

Kvete od června do října (celé léto a podzim).

Choroby a škůdci

Vyskytnout se může plíseň šedá, žlutá skvrnitost, rez. Na listech rostlin občas parazitují saví a žraví škůdci (např. mšice), jichž se zbavíte pomocí mýdlové vody nebo aplikací insekticidního přípravku. Nejvíce škody však páchají na mladých rostlinách plži, a to především ve večerních a nočních hodinách. Zvláště ohroženy jsou rostlinky po výsadbě. 

Hledíky – rozmnožování

Hledík se rozmnožuje se semeny, často samovýsevem. Pokud se však nechcete spoléhat na samovýsev, můžete si rostlinky předpěstovat každý rok nanovo. 

Rozmnožování semeny

• S výsevem začněte v únoru a březnu do okenních truhlíků nebo pařeniště. 
• Vysetá semena zasypte tenkou vrstvou zeminy, přitlačte a opatrně zalijte. 
• Semínka nejlépe klíčí při teplotách v rozmezí 18 – 20 °C. Doba klíčení je cca 14 dní. 
• Mírné mrazíky by rostlinu neměly ohrozit, proto vzrostlé sazeničky můžete přesazovat již od konce dubna.

Pokud jste si nestihli vypěstovat si vlastní sazeničky ze semínek, hledíky dosud nepěstujete, takže se nemůžete spolehnout na samovýsev, ještě ani v této době nemusíte rezignovat na letošní květy. Sazenice jsou stále k mání, a ještě v červnu je můžete umístit na záhon, kde vám pokvetou celé léto. 
Jakmile rostlina dosáhne výšky zhruba 10 cm, zaštípněte ji, aby se větvila a rozrostla se do šířky. Aby vám hledíky dlouho kvetly, zbavujte rostlinu zespodu uvadajících květů, čímž podpoříte další násadu poupat. 
Pokud neodstraníte všechna uvadlá květenství, budou se hledíky snadno množit samovýsevem. Příští rok tak budete mít vystaráno.
Přestože hledíky dobře odolávají chladu, většinou jejich růst ukončí první podzimní mrazíky. 

Vysoké a střední formy hledíků jsou užitečné pro zdůraznění vertikálních linií v záhonové výsadbě. Nízké druhy jsou vhodné na okraje záhonů a do květináčů. Vysoké formy se také skvěle hodí k řezu.

Zdroj: https://www.obyvat.cz/hledik-pestovani/

 

 

 

Kokořík – pěstování:

Půvab kokoříku (Polygonatum) spočívá v jeho elegantně prohnutých stoncích a jemných květech kvetoucích v malých svazcích v paždí listů. Rod zahrnuje asi 50 druhů rostoucích ve světlých lesích mírného pásma severní polokoule. Tyto trvalky z čeledi Asparagaceae jsou na první pohled podobné konvalinkám, ve skutečnosti jsou opravdu jejich blízkými příbuznými. V zahradách se nejčastěji pěstuje kokořík hybridní (Polygonatum x hybridum) a také kříženci Polygonatum multiflorum a Polygonatum odoratum. Na záhonech zaujme kokořík bujným růstem a poměrně velkými květy. Na stoncích vysokých až 1,5 m rozkvétají květy dlouhé dva centimetry, většinou ve svazcích po čtyřech.

Kokoříky – vytrvalé byliny do stínu a polostínu

Kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) dorůstá do výšky 90 cm a koncem jara vytváří v paždí listů dva až šest květů dlouhých asi jeden centimetr. V zahradách se uplatní i zajímavá panašovaná odrůda ‚Striatum‘ s bílou kresbou na listech. 
Kokořík vonný (Polygonatum odoratum) je o něco nižší, ale jeho květy jsou až tři centimetry dlouhé, uspořádané po jednom až dvou. Ceněná je plnokvětá odrůda ‚Flore Pleno‘ se zelenými skvrnami na bílých květech. Kokoříky se v zahradách uplatní ve větších skupinách ve světlém stínu opadavých dřevin.
Kokořík hybridní (Polygonatum x hybridum) lze použít jako zajímavou záhonovou trvalku a na rozdíl od ostatních kokoříků jej lze vysazovat i na slunná stanoviště. Dobrými společníky mohou být náprstníky, orlíčky nebo pomněnky. 
Na chladných, stinných místech se daří kokoříku přeslenitému (Polygonatum verticillatum). Vyznačuje se nižším vzrůstem, ale zajímavým vzhledem díky protistojně (vstřícně) rostoucím listům.

Jak pěstovat kokoříky

Než začnete s pěstováním kokoříku, pamatujte na to, že všechny části rostliny jsou jedovaté!

Kokořík a stanoviště

Kokořík přirozeně roste ve světlých lesích, to znamená ve stínu a na tlumeném světle. Ideální místo pro výsadbu na vaší zahradě je tedy polostín až plný stín. Při pěstování v chladnějších oblastech snesou kokoříky více slunce než v oblastech teplejších.

Kokořík a půda

Kokořík má rád chladnou půdu bohatou na organické látky a také půdu s dobrou drenáží. Ideální je mírně kyselé pH půdy. Pro zvýšení úrodnosti půdy může být užitečné každoročně přidat k rostlinám vrstvu kompostu. Vrstva mulče kolem rostlin navíc pomůže udržet jejich kořeny v chladu. 

Kokořík a zálivka

Kokořík přeslenitý

Rostlina dává přednost půdě, která zůstává rovnoměrně vlhká, ale není přemokřená. 

• Mladé rostliny je třeba pravidelně zalévat, aby se v půdě udržovala stálá vlhkost. 
• Vzrostlé rostliny stále preferují půdu vlhkou na dotek, v případě potřeby však snesou i krátká období sucha.

Ideální je zajistit rostlinám dostatek půdní vlhkosti a stínu a také ochranu před silnými a horkými větry. 

Kokořík a hnojení

Protože se kokoříku nejlépe daří ve velkém množství organické hmoty, přimíchejte do půdy na stanovišti před první výsadbou trochu kompostu, abyste rostlině zajistili dobrý start. Poté každý rok na začátku vegetačního období pokračujte v přidávání organického hnojiva nebo kompostu, abyste rostlinu podpořili v růstu i kvetení.

Kokořík – škůdci a choroby

Zdravé rostliny rostoucí v optimálních podmínkách mají jen málo problémů se škůdci a chorobami. Pokud je počasí extrémně vlhké, můžete pozorovat příznaky houbových onemocnění, které se mohou projevit změnami barvy na listech. Zajištěním dobré cirkulace vzduchu kolem rostlin můžete pomoci těmto problémům předcházet a bojovat s nimi. Problémem mohou být také slimáci.

Na konci podzimu seřízněte Polygonatum až k základně. Rostliny se množí dělením na jaře. Při rozdělování rostlin dávejte pozor, abyste nepoškodili mladé výhonky, které jsou velmi křehké.

Zdroj: https://www.obyvat.cz/kokorik-pestovani/ 

 

 

Ibišky kolem domu začínají nakvétat, tento je první:

 Takto krásně mi kvete ibišek v práci:

 

 

 

Pryšec zářivý, trnová koruna:

Vzpřímený, bohatě větvený, sukulentní keř pocházející z Madagaskaru. Větévky trnité, listy střídavé. Drobné květy obklopené výrazně zbarvenými listeny vyrůstají po dvou nebo po čtyřech na stopkách. Celá rostlina při poranění roní bílý latex. 

 

Hlavní vlastnost

Vědecké jméno:Euphorbia milliiČeleď (česky):pryšcovitéČeleď (lat):EuphorbiaceaeTyp:pokojová rostlina - keřSadba:během celého rokuKvetení:během celého roku

Nároky

Světlo:plnéVláha:mírná, zaléváme vždy po vyschnutí substrátuPůda:propustná, mírně vlhkáHnojení:mírné

Další informace

Výška:20-80cmTvar rostliny:bohatě větvený, vzpřímený keřDekorativnost:celá rostlina, květyList:listy zelené, střídavéKvět:drobné s listeny v barvách červené, růžové, bílými nebo žlutýmiPlod:tobolkaVýsadba:během celého rokuMnožení:vrcholovými řízkyPoužití:pokojová rostlinaPřezimování:Vyžaduje krátkou zimní vegetační pauzu, kdy nezaléváme a nehnojíme.

Foto: moje

Zdroj pěstování: https://zahradkarskaporadna.cz/clanek-12104-prysec-zarivy-trnova-koruna

Moje nová kráska

 

Blatouchy

 

 

Lantana čili libora, rostlina pro krásu a užitek:

Lantana, zajímavá okrasná rostlina s pozoruhodným květem a insekticidními účinky, pochází z tropů. Lze ji pěstovat ve formě keře nebo na kmínku jako přenosnou rostlinu.

Ačkoliv se s lantánami můžeme setkat v subtropických a tropických oblastech celého světa, všech přibližně 160 druhů, které botanika v současnosti uznává, pochází především z Nového světa a jen malá část roste ve střední a jižní Africe. Na mnoha místech, kde jsou lantány nepůvodní, ale zdomácněly tam, často velmi rychle zplaňují a stávají se nepříjemnou invazní dřevinou, která potlačuje původní rostlinná společenstva.

U nás, díky mrazivým zimám, toto nebezpečí nehrozí. Proto můžeme lantánu pěstovat jako ideální přenosnou rostlinu bez obav, že by se rozšířila jako nebezpečný plevelný keř. Rod Lantana patří do čeledi sporýšovité (Verbenaceae) a naprosto nejčastěji je v kultuře zastoupen druhem Lantana camara, který je pěstován ve velkém množství odrůd lišících se především barevností květů resp. hustých strboulovitých květenství.

Lantány upoutají barvoměnou jednotlivých jemně vonných kvítků, která se odehrává v důsledku jejich postupného stárnutí. V jižních zemích se pěstují i další druhy jako je např. fialově kvetoucí Lantana montevidensis, často používaná jako nízká obruba záhonů. Plodem lantán je peckovice nejčastěji fialově černé barvy. Vstřícné listy lantán mají při pomnutí příjemnou vůni podobnou citronu.

 

Zásady pěstování

Lantana, českým pojmenováním libora, se u nás pěstuje poměrně dlouho a zmiňují se o ní již zahradnické knihy z počátku minulého století. Josef Vaněk ve svém 1. dílu Zahradnické květinářství z roku 1949 o ní na str. 702 už dokonce píše jako o poměrně běžné zahradnické kultuře, kterou jejím charakterem a nároky přirovnává k fuchsiím. Lantána je opravdu nenáročná.

Po 15. květnu, kdy již nehrozí příchod pozdních jarních mrazíků, ji umístíme ven a dopřejeme jí plně osluněné stanoviště. Dokonce můžeme lantánu vysadit volně nebo květináč zapustit do záhonu. Vyžaduje pravidelnou a dosti vydatnou zálivku doplněnou alespoň jednou za dva týdny komplexním hnojivem nebo speciálním hnojivem pro kvetoucí rostliny.

Řízek pro vegetativní množení

Podle lokality v polovině nebo na konci září přeneseme lantánu k zimování. Během toho jí dopřejeme především co největší světelný požitek. Lantánu není možné zimovat v úplné tmě! Teploty se mohou pohybovat od 10 do 20 °C, přičemž platí přímá úměra, čím vyšší teplota, tím větší množství vody. I přesto je zálivka během zimních měsíců výrazně omezená. Mějme však na paměti, že rostlina není opadavá, a proto svými listy neustále odpařuje vodu. Na pěstební substrát není nijak náročná. Velmi se osvědčil přídavek kvalitního zahradního kompostu do rašelinového pěstebního substrátu.

Rozmnožování lantán

Lantány rozmnožujeme nejčastěji řízkováním během konce léta nebo podzimu vyzrálými (dřevitými) řízky. Tyto odebereme a ošetříme stimulátorem podporujícím zakořeňování. Zasadíme je do substrátu vytvořeného smícháním rašeliny s agroperlitem v poměru 1:1 a překryjeme folií pro zvýšení vzdušné vlhkosti. Pokojová teplota zcela vyhovuje pro bezproblémové zakořeňování. Zakořeněné řízky zasadíme do květináčků o průměru přibližně 8 cm a teprve cca za 3–4 měsíce, tj. po úplném prokořenění, je přesazujeme do větších. V úvahu připadá i jarní výsev semen do vytápěného skleníku nebo jednoduše na okenním parapetu. Překryjeme je asi centimetrovou vrstvou jemnějšího substrátu, který udržujme přiměřeně vlhký.

Lantána na kmínku

Lantána se pěstuje ve formě volně rostoucího keře nebo v elegantnější podobě na kmínku. Oba způsoby mají svá pro i proti, nicméně pro stromkovou formu hovoří především určitá úspora místa, efektnější vzhled a po vypěstování kmínku i jednodušší udržování korunky.

Jednoduchý postup vypěstování kmínku je uveden pod schematickými nákresy.  Důležité však je upozornit, že v prvních letech, než kmínek řádně zesílí, je nutné používat pevnou oporu.

Zapěstování kmínku

Lantána a její využití:

Použití lantán v lidovém léčitelství je opravdu široké. Používají se nejen listy, ale také plody a kořeny. Extrakty, čaje nebo odvary jsou nasazovány proti kašli, při horečce, úspěšně jsou používány proti lehčím formám malárie. Dobře jsou také známé její antimykobakteriální účinky!

Mycobacterium tuberculosis je patogenní bakterie způsobující většinu případů tuberkulózy, přičemž např. v jihozápadní Ugandě je s pomocí extraktů z libory úspěšně potlačována. Také víme, že látky obsažené v esenciálním oleji získaném z listů nebo plodů jsou toxické pro hmyz, houby a bakterie. Těchto skutečností si všimli vědci a pracují na vývoji preparátů založených na přírodních látkách obsažených v lantánách. Ačkoliv mohou být pro některé živočichy jedovaté, na lantánách často škodí svilušky a molice.

 

Každý, kdo se rozhodne si nějakou lantánu vypěstovat, jistě nebude zklamán. Při dodržení jednoduchých zásad je péče o tuto nenáročnou rostlinu opravdu minimální. Pamatujme však, že pro kvalitní a bohatou násadu květů vyžaduje především dostatečně slunné místo během vegetace a co nejsvětlejší přezimování. Teprve potom nás potěší svými krásnými květy měnícími barvu, kvůli čemuž dostala především v Jižní Americe trošku pejorativní lidové pojmenování „palabra de mujer“ – slovo ženy. 

Zdroj: https://izahradkar.cz/zahrada/okrasne-rostliny/dreviny/lantana-cili-libora-rostlina-krasu-uzitek/