Rýmovník – nejen proti rýmě a komárům. Na co všechno se dá použít?

Jen málokterá rostlina si už v názvu nese své léčebné poslání. Rýmovník je ale natolik účinný a oblíbený při léčbě onemocnění dýchacích cest, že si to rozhodně zaslouží. Nejedná se sice o zrovna o nejvíce estetickou a krásnou rostlinu, která by okrášlila vaše parapety, to ale vůbec nevadí. Lidé jej totiž nepěstují kvůli vzhledu, nýbrž právě pro jeho silné léčivé schopnosti. Pojďme se na využití rýmovníku podívat podrobně.

 

Rýmovník se v českých domácnostech v posledních letech opravdu zabydlel a stal se velkým hitem v boji proti nachlazení, rýmě a všem dalším problémům spojeným s dýchacími cestami. Jeho největší výhodou je nejen jeho vysoká léčebná hodnota, ale taky jeho velmi snadné pěstování, které zvládne prakticky každý.

Samotné využití rýmovníku je opravdu široké a nabízí se hned několik způsobů, jak jej využít k léčbě či prevenci. Pokusíme se vás s nimi seznámit, pro začátek ale klidně jen utrhněte lístek, rozmělněte jej v dlaních a silně přičichněte. Je to síla, že? Jak připravit z rýmovníku čaj nebo sirup? Přečtěte si tipy a postupy v naší fotogalerii.

Jak správně pěstovat rýmovník?

• Kouzlo rýmovníku tkví právě ve snadném pěstování. V podstatě stačí najít dostatečně světlé stanoviště a občas si vzpomenout na zálivku. Rostlinka se popere s kdejakými podmínkami a většinou se začne velmi rychle vytahovat do výšky. Pokud byste chtěli mít rostlinu košatější a bohatší, zkuste ji co nejčastěji stříhat. Však ono samotné stříhání a zpracování listů je hlavní důvod, proč jej pěstujeme.
• Rostlina rýmovníku není příliš vzhledná právě kvůli své tendenci rychle a nekontrolovaně růst. Když ji tedy budete stříhat, nemusíte se snažit být šetrní a nad „střihem“ se dlouze zamýšlet. Zkrátka klidně jen zkracujte a čekejte, až vyrazí nové stonky a listy.
• Nestihnete-li ustřižené stonky zpracovat, můžete rostlinu snadno namnožit. Stonek s alespoň jedním listem vložte do skleničky s vodou a nechte zakořenit. Až bude kořenový systém dostatečně bohatý, můžete rostlinku rovnou zasadit. Někteří pěstitelé dokonce ustřižený výhonek rovnou zapíchnou do hlíny bez předchozí fáze zakořenění.
• 
  
  Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnik

Na rýmovníku také snadno poznáte, když mu něco schází:

• Objeví-li se na listech hnědé skvrny, měli byste snížit množství a četnost zálivky.
• Přehnané vytažení stonku bez olistění značí nedostatek světla.
• Žluté a suché okraje listů zase příliš mnoho přímého slunce. Na to pozor zejména, když se rozhodnete v létě rostlinu letnit na balkóně či zahradě.
  Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnik

  Na co se dá použít rýmovník? 

  Abychom plně pochopili široké spektrum využité rýmovníku, pojďme se nejprve seznámit s konkrétními látkami, které obsahuje. Rýmovník má v sobě esenciální oleje z carvacrolu, camphoru a thymolu, z nichž všechny disponují antimykotickými a antibakteriálními schopnostmi.

  Dále byste v rostlině našli silice připomínající svou vůní eukalyptus či v Česku typičtější meduňku (té se mimochodem podobá i vzhledem). Eukalyptová vůně je typická zejména pro rýmovník eukalyptový, který je účinný při nevolnostech. Dále byste v rýmovníku našli třeba spoustu vitamínů (C, A a E) a omega-6 mastné kyseliny. Další důležité látky ani nemusíme zmiňovat, důležité je vědět, že jeho účinky jsou vědecky podložené.
  Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnik

  Jak rýmovník využívat?

  Jako lék – sirup, čaj a lístky

  Rýmovník možné používat za tepla i studena a nemusíte hned složitě připravovat sirupy, abyste využili jeho léčivé schopnosti. Pokud jste fanoušci jednoduchosti, stačí jako prevenci či léčbu občas utrhnout lístek a rozmačkanou dužinou se potřít pod nosem nebo si lístek na chvíli zasunout do nosní dírky. Opravdu snadné je také zalít čerstvé lístky horkou vodou a připravit si léčivý čaj.
  Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnik

  Jako osvěžení, dezinfekce i repelent

  Někdo doporučuje používat listy i na osvěžení kosmetické taštičky, peněženky nebo šatní skříně. Stačí čerstvě utržené listy lehce promnout a dát tam, kde byste rádi cítili jejich vůni. Rýmovník se dá využít také jako dezinfekce, dochucovadlo nebo jej v létě postavit k oknu, aby svou výraznou vůní zabránil invazi komárů.
  Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnik

Jak z rýmovníku připravit sirup?

Léčivé schopnosti rýmovníku můžete uchovat i v sirupu, který si snadno vezmete s sebou i na cesty v období jarních či podzimních nachlazení. Máme pro vás dvě varianty přípravy, a to variantu za tepla a za studena.

1. Vařený sirup z rýmovníku:

• 30 větších lístků rýmovníku
• 1 kg cukru krystalu (ideálně třtinový)
• 2 citróny (nejlépe v bio kvalitě, protože budeme potřebovat i kůru)

Postup: Omyté lístky zalijeme litrem vody a přidáme kolečka pečlivě omytého citrónu. Tuto směs je potřeba nechat luhovat celý jeden den. Poté scedíme a dále pracujeme pouze s nálevem. Přidáme do něj cukr a na mírném ohni vaříme, dokud nedosáhneme konzistence sirupu, což může trvat poměrně dlouho. Horký sirup poté rozlijeme do vyvařených a suchých sklenic.

2. Sirup z rýmovníku za studena:

• skleněné nádoba s dobrou možností uzavření
• 50 větších lístků rýmovníku (můžeme i více)
• 1 kg cukru krupice (množství se odvíjí od velikosti sklenice)
• citrón a klidně i další citrusy pro dochucení

Postup: Do karet vám v tomto případě budou hrát teplé a slunečné dny, takže ideálně se do přípravy pusťte v létě. Do vyvařené sklenice vrstvěte na přeskáčku rýmovníkové listy, cukr a kolečka citrusů spolu s citrónovou šťávou. Plnou lahev uzavřete a nechte stát za oknem. Díky slunečním paprskům se po pár týdnech cukr začne pomalu rozpouštět (v té době můžete klidně občas obsah nádoby promíchat). Až bude obsah zcela tekutý, přeceďte a uchovávejte naopak v chladu a temnu, tedy nejlépe v lednici. 
Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnikA kdy sirup použít?

 Buď jako prevenci, nebo rovnou jako léčbu v dobách chřipky a sezónních nachlazení. Tak buďte zdrávi!

Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnik

https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnik

Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnik

 

Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnik

Zdroj: https://www.drevostavitel.cz/clanek/rymovnik

Gloxinie

 

Václav

 

 

Dub svatého Václava:

Památný Svatováclavský dub byl podle legendy vysazen r. 903 sv. Ludmilou při narození sv. Václava, což by znamenalo že je starý přes 1100 let. Podle odhadů je ale o něco mladší, přibl. 700–900 let. Je jedním z nejstarších stromů v ČR. Roku 1887 byla před dub umístěna pískovcová socha sv. Václava.

© František Kinař 05/2017

Svatováclavský dub je jedním z nejstarších dubů v České republice. Tento památný strom roste v obci Stochov na náměstí před kostelem. Výška stromu je 15 m, obvod kmene 782 cm (r. 2003). Silný dutý kmen je zpevněn obručemi, větve jsou staženy lany. Před dubem stojí socha sv. Václava a u dubu je cedule, podle níž byl tento dub zasazen kněžnou Ludmilou v roce 903 na památku narození sv. Václava.

František Kinař - http://cs.wikipedia.org, 23.1. 2013

historie

V místě současného Stochova stávalo údajně již před tisíci lety hradiště českých knížat, podle pověstí se zde r. 903 měl narodit svatý Václav. Hájkova kronika uvádí stochovský hrad již v roce 870, první zmínka v hodnověrných pramenech o Stochově je však až z roku 1316. Podle pověstí má být dub starý přes 1100 let, současné odhady určují věk stromu přibližně na 700–900 let. Roku 1887 byla před památný strom (označení památný se používá pro mimořádně významné stromy) umístěna pískovcová socha sv. Václava. Dub byl v průběhu let několikrát odborně ošetřen.

František Kinař, E.H. - http://cs.wikipedia.org, 23.1. 2013

pověsti

Podle pověsti se na stochovském hradě měl r. 903 narodit sv. Václav. Kněžna svatá Ludmila, když se narodil její prvorozený vnuk Václav, prý vysadila tento dub. Ač byla horlivou křesťankou, ctila i staré tradice, ke kterým vysazení stromu na počest narození dítěte patřilo. Strom prý zalévaly chůvy vodou, ve které koupaly malého Václava. Podle Václava Hájka z Libočan byla obec Stochov pojmenována podle sta chův, které se o svatého Václava staraly.

František Kinař - http://cs.wikipedia.org, 24.1. 2013

 

 

Zítra slaví Václav

 

Zdravím

 

 

Lichořeřišnice:

 

Lichořeřišnice je pokládána za přírodní antibiotikum. Je známá svými antibiotickými, antivirotickými a antibakteriálními účinky. Pomáhá při různých akutních i chronických zánětech. Využívají se její semena, květy i listy a pěstuje se i jako okrasná rostlina.

Co je lichořeřišnice

Lichořeřišnice zahrnuje rod jednoletých nebo vytrvalých bylin a má více než 90 druhů, kterým se daří především v Jižní a Střední Americe, tedy v Ekvádoru, Peru nebo Kolumbii a některé se pěstují i u nás.

Jak vznikl název

Latinský název Tropaeolum znamená trofej nebo vítězství na bitevním poli. Švédský přírodovědec Carl von Linné rostlinu popsal. Listy mu připomínaly štíty a květy helmice, které kdosi probodl kopím a potřísnil krví. U nás se jí říká kapucínka.

 

Historie lichořeřišnice

Indiáni ji používali pro antibakteriální vlastnosti, nejlépe v čerstvém stavu formou obkladů na infikované rány a připravovali z ní extrakty pro léčbu vnitřních infekcí. Španělští dobyvatelé ji dostali do Evropy. Místní obyvatelé ji používali jinak než Inkové a měla spíše okrasnou funkci, až časem jako léčivka.

Jak vypadá lichořeřišnice

Převážně dužnaté byliny mají výrazné květy. Oboupohlavné květy na dlouhých stopkách mají nápadný kalich složený z 5 lístků v různém zbarvení, od žluté přes oranžovou až po červenou a fialovou s řadou žíhaných kombinací.

Plazivá lodyha může mít až 5 m a ovíjivé řapíky jí pomáhají k pnutí. Tmavě zelené nebo žíhané listy měří až 20 cm. Některé vytrvalé druhy mohou mít i oddenky nebo stonkové hlízy. Hlíznaté druhy jsou zpočátku spíše vzpřímené, mají kratší lodyhy a často dosahují až do výšky 1 m, jiné druhy jsou spíše plazivé.

Po opylení hmyzem se objeví třídílné tobolky, které jsou svraštělé, výjimečně křídlaté, které obsahují semena bez vnitřního živného pletiva endospermu. Můžete zužitkovat celou rostlinu, tedy květy, listy, semena i její čerstvou šťávu.

 

Nejčastěji pěstované druhy

• Lichořeřišnice větší – Tropaeolum majus – jednoletá okrasná i léčivá bylina, výška 15 až 40 cm, plazí se až 5 m, květy 6 až 13 cm, v závislosti na odrůdě červené, oranžové, krémové, lososové, žluté či fialové, kvete od června do října.

 Lichořeřišnice hlíznatá – Tropaeolum tuberosum – vytrvalá bylina, hlízy přezimují v zemi, jedlé hlízy 5 až 15 cm se tepelně zpracovávají, některé jsou sladké, jiné nahořklé, plazí se po zemi, s oporou do výšky 2 m, květy jsou červené či žluté. Mladé listy, květy i výhonky se hodí na zeleninové pokrmy, ale rostlina má i léčivé účinky.

 

Lichořeřišnice žlutá – Tropaeolum peregrinum – někdy označována jako lichořeřišnice stěhovavá, okrasná a hojně popínavá i léčivá rostlina, jasně žluté až kanárkově žluté květy, modro-zelené listy s výraznými zářezy.

 

Účinné látky lichořeřišnice

Lichořeřišnice obsahuje thioglykosid glykotropeolin, který se přes myrosin štěpí na mikrobiálně účinnou složku benzylisothiokyanatan. Mezi další účinné látky se řadí silice a draslík, hlavně v tobolce. Listy jsou bohaté na vitamín C, chlorofyl a hořčík. Semena obsahují železo a fosfor. Rostlina obsahuje i stopy betakarotenu.

Účinky lichořeřišnice

Lichořeřišnice se po staletí využívá v tradičním lidovém léčitelství, alternativní medicíně, bylinkářství a fytoterapii pro antibiotické, antivirotické a antibakteriální účinky, pomáhá proti patogenům, jako jsou streptokoky, stafylokoky, escherichia coli, proteus vulgaris či salmonela.

Využívá se jako přírodní antibiotikum proti onemocněním dýchacích cest, hrtanu, průdušek či plic, na kašel, chronické záněty i bolesti v krku jako antiseptikum.

Díky obsahu baktericidních látek pomáhá při vnitřních infekcích, jako jsou akutní i chronické záněty močových cest a ledvin, záněty prostaty a záněty vaječníků. Používá se i na zácpu. V doplňcích stravy může podpořit léčbu antibiotiky.

Výtažky rostliny posilují imunitu a obranyschopnost, zlepšují činnost centrální nervové soustavy. Brání vypadávání vlasů, podporuje jejich růst a pomáhá proti lupům. Pomáhá na akné, opary a podrážděnou pokožku.

 

Pěstování lichořeřišnice

Nenáročná rostlina se obvykle pěstuje jako letnička, méně jako trvalka. Nízké kompaktní formy se hodí do truhlíků a větších nádob na balkon i terasu. Bujně rostoucí plazivé formy se pěstují s oporou u pergoly či plotu nebo pro zaplnění záhonů. U ovocných stromů odpuzuje nežádoucí hmyz. V závislosti na odrůdě má červené, oranžové, krémové, lososové, žluté či fialové květy od června do října.

Vyžaduje slunce a teplo, roste i v polostínu v chudší, vlhké a propustné půdě. Pozor na přebytek dusíku, který podporuje růst listů, ale omezuje kvetení. Semena lichořeřišnice se vysévají v druhé polovině května, až nehrozí přízemní mrazíky. V polovině dubna můžete vysazovat ven i předpěstované sazenice ze skleníku. Po výsevu semena pravidelně zalévejte, aby nezaschla. Klíčí 2 až 3 týdny.

https://bydletsnadno.cz/lichorerisnice/ 

 Znáte pouštní růži? 

 Latinské jméno získala pouštní růže (Adenium) podle jemenského přístavu Aden, ovšem původem pochází obecněji z afrických polopouští, odkud doputovala do Thajska, Vietnamu a Laosu, kde začala zdobit buddhistické chrámy. Nakonec zdomácněla v celé jihovýchodní Asii, až se rozšířila do Evropy a dnes ji běžně koupíme i v našich květinářstvích.

Ve volné přírodě tvoří tato rostlina stromy či keře, přičemž báze stonků má výrazně zdužnatělé (kaudex), což je patrno i u „pokojových“ přírůstků. Kaudex je pro pouštní růži zásobárnou vody, kterou využívá za dlouhých období sucha. Za srážek si zde rostliny vodu nahromadí a pak ji využívají. Pouštní růže má dužnaté listy, které jsou lysé, úzké a kopinaté, či vejčité. Ovšem teprve květy jsou skutečnou chloubou pouštní růže. Vzhledem k tomu, že jde o sukulentní rostlinu, má květy neobvykle velké a výrazné, nejčastěji jsou světlé až tmavě růžové. Křížené hybridy však mají květy ve velmi široké škále barev včetně červené, fialové, oranžové a žluté.
Pěstujeme pouštní růži
Stanoviště miluje tato rostlina slunné, na plném slunci, aniž bychom museli jakkoli stínit, naopak za nedostatku světla se rostlina vytahuje a naklání na jednu stranu, navíc jí snadno ublíží houbové choroby. Při zazimování a na balkónech a terasách vždy volíme pokud možno jižní stranu, případně západní a východní. V interiérech vyžaduje teplo (stačí běžná pokojová teplota), ovšem hodí se do suchých panelákových bytů, jelikož není náročná na vzdušnou vlhkost. Zaléváme jen mírně a opatrně, v žádném případě nepřeléváme, jelikož bychom rostliny zlikvidovali. Stejně tak volíme i mírné hnojení – nejvýše jednou za 14 dní. Používáme roztok hnojiva vhodný pro kaktusy a sukulenty, případně ale můžeme sáhnout i po velice slabém roztoku hnojiva určeného pro běžné pokojovky. Škůdci napadají tyto rostliny jen výjimečně, nakonec pochází odjinud a místní škůdci nejsou na likvidaci pouštní růže vybaveni. Naopak nás ale mohou trápit různé choroby, které se mohou objevit již ve výsevech. Dospělé rostliny jsou náchylné především na hnití krčků, proto se nejchoulostivější odrůdy roubují na podnože oleandru.

Vypěstujte si pouštní růže ze semínek
Na rozdíl od jiných pokojových rostlin si právě pouštní růži snadno vypěstujeme ze semínek, která se také prodávají, ovšem je třeba semínka vysít bezprostředně po koupi, jelikož rychle ztrácejí svou klíčivost. Výsev provedeme do nižších misek, dobré je použít misku s víkem, semínka zarosit a misku zakrýt, aby se uvnitř udržela vlhkost a teplo – klíčky a semenáčky navíc nesnáší průvan. Dáváme přitom pozor na použitý substrát, který musí být sterilní a smíšený s pískem a nejlépe i kokosovými vlákny. Semena pouze nasypeme na povrch substrátu, orosíme a čekáme – vyklíčí za 3 dny až týden. Pozor – semínka klíčí pouze na světle, čili zatlačením do substrátu je zničíme. Po vyklíčení semínka postupně otužujeme a větráme jim, bez víka necháme rostlinky až poté, co si vytvoří první pár lístků a až po vytvoření několika pravých listů můžeme rostlinky pikýrovat a umístit v květináčích co nejblíže k oknu na nejsvětlejší stanoviště v bytě. Prvních květů se dočkáme za dva roky od výsevu.  

Venkovní stanoviště
Na venkovní stanoviště umisťujeme rostliny až za teplého počasí, kdy již nehrozí mrazíky, ale ani nižší teploty. Nijak jim nestíníme, volíme nejslunnější možné místo a to i za extrémně horkého počasí. Se zálivkou a hnojením je to stejné jako v bytě, ovšem za trvajících dešťů je dobré rostliny ukrýt, přemokření (obzvláště dlouhodobější) prostě nepřežijí.
Pozor na jed
Pouštní růže patří k nejjedovatějším rostlinám, některé druhy této rostliny jsou dokonce domorodými kmeny používány k napouštění šípů jedem. Opatrně tedy – pořízením pouštní růže získáte nebezpečnou „jedovatku.“
 

 Zdroj: https://www.ceskestavby.cz/clanky/znate-poustni-ruzi-24194.html

R.I.P. Enuška

 

Královna květin

 

 

Pěstování rozmarýnu v květináči:

 

Doma nemusíte pěstovat jen pokojové rostliny, ale také bylinky, jejichž pěstování se v současnosti stalo velice módním. Díky tomu pak nemusíte kupovat sušené bylinky, ale máte možnost utrhnout si z rostlinky pár voňavých lístků na dochucení pokrmu. Možná jste se už pokoušeli několikrát rozmarýn pěstovat, ale vždy vám uhynul přes zimu. Rozmarýn totiž přes zimu potřebuje světlo a nižší teplotu, ideálně 10 °C, což je možné jenom tehdy, pokud máte prosklenou verandu nebo lodžii. V místnostech, které jsou vytápěny přes zimu na 20 °C, je dobré rozmarýn přestat zalévat a pouze rosit rozprašovačem, protože rostlinám škodí suchý vzduch. Navíc můžete 2x měsíčně rostlinu osprchovat. Přes léto se dáte rostlinu na okenní parapet nebo ven.

Rozmarýn a zálivka

Nejčastěji lidé rozmarýn zahubí zálivkou, protože nesnáší vlhko a nesnáší přemokření. Jakmile ho jednou přemokříte, tak už jej nezachráníte. Rostlinu je třeba zalévat, až když je půda skutečně proschlá. Nejvhodnější je rostliny zalévat odstátou vodou pokojové teploty jen do misky. Voda nasaje do půdy a prosákne až na povrch zeminy v květináči. Rozmarýn je náchylný k houbovým chorobám, proto jej kromě zimy, kdy je v bytě suchý vzduch raději nekropíme na listy.

Tip: Bylinky z vaší zahrady, na co se těšit na jaře.

Rozmarýn a jeho pěstování

Rozmarýn je vhodné pěstovat v truhlících či nádobách na balkónech, terasách i za oknem. Ke svému úspěšnému pěstování potřebuje slunné stanoviště a lehkou, písčitou a dobře propustnou půdu. Semena rozmarýnu se vysévají v březnu při teplotě 20 °C. Mladé rostlinky se vysazují v květnu až červnu a venku ji můžete nechat až do konce září až října. Rostlinka nemá ráda přemokření a často tak uhnívá. Rozmarýna dobře prospívá i celoročně v interiéru, jen je třeba mu zajistit vyšší vzdušnou vlhkost rosením.

Hnojení, přesazování a množení

V létě rostlinu hnojíme 1x za 14 dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva, nejlépe organického, které podle návodu zředíme ve vodě. Rozmarýn také vyžaduje každoroční přesazování do většího květináče asi o 1 cm. Při přesazování dbejte na to, ať neporušíte kořeny. Rozmarýn se množí vegetativně, tedy vrcholovými řízky, které necháme volně zakořenit ve vodě. Jakmile na větvičkách vyrostou kořínky, přesadíme si je do zeminy. Můžete jej také množit semeny, ale tento způsob je časově mnohem náročnější. Vysévá se v půlce února až března, vyklíčí během 3 až 4 týdnů a pak se rozsazuje.

Přezimování a použití rozmarýnu

Rozmarýn nesnáší moc vlhkosti, proto se také neosvědčilo jeho přezimování venku. Půdní vlhkost zapříčiňuje uhnití kořenů, nebo umrznutí ve velkých mrazech. Rostlinku na zimu dejte na světlé a teplejší místo s teplotou 5 až 10°C, do nevytápěného skleníku či na chodbu. Omezte zálivku na minimum, aby neuhnívala. Rozmarýn má dezinfekční a protizánětlivé účinky. Posiluje paměť, upravuje trávení a podporuje činnost jater. Je výborným kondicionérem pro tmavé vlasy, kdy zvýrazňuje barvu a lesk. Čaj se užívá proti nespavosti a podporuje klidný spánek. Mast léčí revmatismus, záněty nervů i křeče. V kuchyni dochucuje pečené, drůbeží i skopové maso, přidává se do salátů, bylinkových olejů a octů.

 

https://bydletsnadno.cz/pestovani-rozmarynu-kvetinaci/ 

 

 

Jak pěstovat motýlí keř? Je to jednoduché.

V létě v našich zahradách často mnoho keřů nekvete. O to více pozornosti na sebe soustředí unikátní keře. Jejich barva a vůně vás opojí. Tato lidově nazývaná rostlina, jako letní šeřík či motýlí keř, je hotovým magnetem pro motýly i pro naše oči. Znáte ho a víte jak jej pěstovat?

 

Komule Davidova, latinsky Buddleia Davidi a lidově motýlí keř pochází z Číny. Ve vhodných podmínkách roste velmi dobře. Na volném prostoru vyroste dokonce až do výšky 3 metry, ale pokud zapojíte do hry i jiné keře a vytvoříte nu tak příznivé klima, může vyrůst až do výšky 5 metrů. Listy jsou zelené, vstřícné a dlouhé až 20 centimetrů. Strnule vzpřímené výhony se na koncích větiček keře něžně ohýbají pod tíhou mohutných i 30 centimetrů dlouhých květních lat.

Přilákejte motýli

Komule Davidova kvete hlavně od konce července do září. Sladký nektar z kvítků tohoto keře nasytí nejen motýly, ale i kolibříky, včely a čmeláky, jako třeba levandule. Všechny květy bez rozdílu barvy výrazně a krásně voní. Základní barvou je u původního, v přírodě rostoucího druhu této rostliny fialová barva, ale její vyšlechtěné odrůdy mohou bát také bílé, červenofialové, modrofialové, tmavě fialové nebo růžové.

Vyberte si mrazuvzdorné rostliny

Pokud chcete opravdu mrazuvzdornou rostlinu, silnějším mrazům nejlépe odolávají fialové nebo bílé komule. Všechny květy bez rozdílu barvy výrazně a krásně voní. Tyto krásné motýlí keře jsou nenáročné na pěstování, netrpí žádnými chorobami ani škůdci.

 

ak na pěstování motýlího keře

Motýlí keř vyžaduje teplou polohu na slunci nebo jen v lehkém polostínu. Při větším zastínění keř více promrzá. Nevysazujte ho do nadmořské výšky přes 500 metrů a do mrazových kotlin. Půdu vyžaduje humózní, dobře zásobenou živinami, zejména bohatou na vápník. Nevhodná je těžká, jílovitá a snadno sléhavá zemina, která není propustná. Volte vlhčí místo, i když keř snese i kratší suché období.

Kam se hodí motýlí keře

Tento okrasný keř je velmi vhodný pro solitérní výsadby, podobně jako třeba magnolie, případně pro výsadbu do malých skupin, kde bude mít třeba každá komule jinou barvu. Minimální vzdálenost mezi jednotlivými keři by měla být 1,5 metru. Mezi jinými, zejména vyššími keři, se však rostliny pohledově ztrácejí, navíc se vytahují spíše do výšky a často také časem celé zmrznou. Keře je vhodné vysazovat i do trávníku před tmavé jehličnany, ke zdem nebo do rohů zahrady.

 

Výsadba motýlích keřů

Pro výsadbu je nejvhodnějším obdobím jaro. Zakupte vždy kontejnerované rostliny. Kořenový systém u těchto keřů nesahá příliš do hloubky, takže lze mladé rostliny přesazovat z půdy do půdy na jiné místo. U starších rostlin to už však bývá dost obtížné, proto je raději rozmnožujte pomocí řízků.

https://bydletsnadno.cz/motyli-ker/ 

 

 

Koláč z tuřínu a ovesných vloček:

Suroviny

1 středně velký tuřín

1 cibule

hrnek ovesných vloček

1/2 hrnku podmáslí

česnek

sůl

pepř

3 vejce

lahůdkové droždí

dýňová semínka

slunečnicová semínka

Postup přípravy

1. Ovesné vločky zalijeme podmáslím, osolíme, promícháme a necháme alespoň 20 minut změknout.
2. Syrový tuřín oloupeme, nastrouháme na jemno, přidáme spolu se žloutky k vločkám a důkladně promícháme, přidáme pokrájenou cibuli, utřený česnek, droždí, semínka a případně dosolíme a opepříme.
3. Potom vmícháme tuhý sníh z bílků, rozetřeme na plech vyložený pečícím papírem (do výšky tak 1-2 cm) a pečeme asi 20 minut v troubě vyhřáté na 170 °C - do zezlátnutí povrchu koláče.  
4. https://www.toprecepty.cz/recept/46499-kolac-z-turinu-a-ovesnych-vlocek/

 

Bramborovo - tuřínové pyré:

Suroviny

2

400 g brambor

250 g tuřínu

sůl

0,5-1 lžíce másla nebo Ramy

1-3 lžíce horkého mléka dle potřeby

pažitka nebo jiné bylinky

Postup přípravy

1. Oloupaný tuřín nakrájíme na menší kousky, oloupané brambory nakrájíme na větší kusy a vše dáme vařit do osolené vody. Pak scedíme, přidáme máslo a šlehačem rozšleháme. Podle potřeby přidáme vařící mléko, bude to jen pár lžic. Místo metličkami můžeme rozmačkat např. vidličkou. Povrch posypeme pažitkou.
2. Poměr brambor a tuřínu nemusíme přesně dodržet. Ale kaše s přidáním většího podílu tuřínu už bude mít jinou konzistenci, než jak jsme zvyklí u kaše z brambor.

Poznámka autorky receptu

Tuřín bude vhodný jak pro redukční dietu, tak i diabetickou.

100 g brambor má 280Kj a 15,6 g sacharidů

100 g tuřínu má 151 Kj a 8,1g sacharidů.

Všechny mé recepty najdete zde: http://www.merylas.estranky.cz/

https://www.toprecepty.cz/recept/42613-bramborovo-turinove-pyre/

 

Gratinovaný voňavý tuřín:

Suroviny

1/2 většího tuřínu

1 hermadur

150 ml smetany

1 stroužek česneku

kousek másla

pepř

sůl

Postup přípravy

1. Tuřín zbavíme slupky a nakrájíme ho na plátky silně max. 0,5cm.
2. Stroužek česneku rozmáčkneme nožem a vytřeme jím zapékací misku. Pokrm by neměl mít chuť česneku, pouze jím být ovoněn.
3. Dno lehce vymažeme máslem a poklademe částí tuřínu, osolíme a opepříme.
4. Na něj rozložíme kousky sýru, opět tuřín, sůl a pepř a nakonec zbytek sýru a ještě pár vloček másla.
5. Zalijeme smetanou, přikryjeme alobalem a při 180°C necháme v troubě probublávat 45 minut.
6. Pak alobal sejmeme a necháme dopéct dozlatova.

Poznámka autorky receptu

Tento recept vznikl tak trochu na základě francouzského pokrmu Tartiflette, což jsou gratinované brambory s aromatickým sýrem reblochon. Tuřín je celkem chuťově " nevýrazný ", což dovoluje trochu experimentů. Ještě bych pro příště zvolila určitě trochu čerstvého tymiánu. Kdo má rád " voňavé " sýry, určitě si pochutná tak jako já :-)

Fotopostup a ostatní moje recepty najdete na http://inkitchenopen.blogspot.cz/

https://www.toprecepty.cz/recept/42174-gratinovany-vonavy-turin/

 

Placky z tuřínu:

 

Suroviny

Porce: 12 ks z tohoto množství

1 ks tuřínu

1 cibule

3 malá vajíčka

100 g nastrouhaného sýra

sůl

pepř

1 čajová lžička citrónové šťávy

libeček

petrželka

pažitka

strouhanka podle potřeby

Postup přípravy

1. Tuřín nastrouháme na nudličky, ty větší, cibuli najemno nasekáme, zakápneme citrónovou šťávou, přidáme vajíčka, koření, sýr, bylinky.
2. Zahustíme strouhankou podle potřeby tak, aby šly vytvarovat placky a nerozpadly se. Rozpálíme olej a smažíme, poté dáme na ubrousek okapat.

Poznámka autorky receptu

Poprvé jsme ochutnali a určitě ne naposledy. Tuřín, jak jsem se dočetla, je opomíjená surovina. Bylinky mám v mrazáku.

http://www.receptyonline.cz/turin--1281.html- zde něco o tuřínu.

https://www.toprecepty.cz/recept/46320-placky-z-turinu/

 

 

Tuřínová polévka:

 

Suroviny

Porce: 3-4

2 menší bulvy tuřínu

1 větší bramboru

1 cibuli

5 žampionů

50 g másla

1 lžíci oleje

3/4 l vývaru masového nebo zeleninového

1/2 lžičky drceného fenyklu

4-6 tobolek kardamomu

sůl

pepř

Postup přípravy

1. Na másle s olejem orestujeme cibuli nakrájenou na půlkolečka.
2. Přidáme oloupaný, na kostičky nakrájený tuřín a bramboru, zalijeme vývarem a vaříme doměkka.
3. V hmoždíři nadrtíme semínka fenyklu a kardamomu, pokrájíme očištěné žampiony a vše přidáme do základu.
4. Podle chuti osolíme a opepříme . Na talíři posypeme petrželkou ( kdo má rád přidá chilli).

Poznámka autorky receptu

Recept je můj vlastní. Je možné ještě přidat smetanu a udělat polévku krémovou do které pak dáváme zvlášť restované žampiony.

Tuřín je málo používaný a přitom skvělý. Chutná trochu jako kedlubny a dá se použít i místo brambor.

https://www.toprecepty.cz/recept/47378-turinova-polevka/

 

 

Pečené tuřínové hranolky:

 

Suroviny

1/2 většího tuřínu

cca 1 lžíce oleje

oblíbené bylinkové koření

špetka sušeného česneku

sůl

Postup přípravy

1. Tuřín oloupeme, nakrájíme na centimetrové plátky a ty ještě na hranolky, delší překrojíme. Vhodíme je do vroucí osolené vody a vaříme cca 5 minut.
2. Poté je scedíme, zalijeme olejem, posypeme kořením, prohodíme, aby se rovnoměrně obalily a rozložíme na plech s pečícím papírem. Pečeme na 230°C dozlatova.

Poznámka autorky receptu

Už jsem pekla i celerové, ale tyhle jsou ještě lepší :-)

Fotodokumentaci a ostatní moje recepty najdete na http://inkitchenopen.blogspot.cz/

https://www.toprecepty.cz/recept/42178-pecene-turinove-hranolky/

 

 

Tuřín recepty a účinky:

Tuřín recepty a účinky

Tuřín recepty a účinky – Tuřín neboli kolník je dnes opomíjenou zeleninou, ačkoli do konce 16.století byl spolu se zelím hlavní potravinou nejširších vrstev lidstva. Tuřín se v ČR pěstuje poměrně málo.

Jedná se o kořenovou zeleninu podobnou kedlubně. Je velmi odolný, vydrží mráz až -10 stupňů Celsia, proto je jeho pěstování velice snadné. Sklízí se od konce října do konce listopadu.

Jedlá je nejen jeho bulva, ale také listy. Bulva má nasládlou chuť, jeho mladé bulvy se dají jíst i syrové. Chutná krásně pikantně. Pro konzumaci pěstujte pouze žlutomasé odrůdy. Zbylé patří spíše zvířatům. Je možné jej opéct nakrájený jako hranolky, dále se používá do polévek„dumlíkačka“, k masu, do teplých salátů, a dobrá je kombinace s brambory. Pokud budete tuřín vařit, stačí jej nakrájet na kostičky a 30min povařit ve vodě nebo v páře. Čerstvé hlízy jsou chutné, ale když je necháme nějakou dobu ležet uskladněné, jsou stravitelnější.

Je to vhodná zelenina pro miminka, protože to není alergen. Lze jí tedy zařadit mezi první zeleninová jídla/příkrmy kojenců.

Jedlé jsou též listy, které se používají do salátů. Dříve se vyhazovaly nebo se jimi krmila zvířata (králíci, koně). Nějakou dobu se ví, že obsahují vitaminy, proteiny a minerály.

Tuřín recepty a účinky – Tuřín obsahuje:

–         vlákninu

–         tuky

–         bílkoviny

–         draslík

–         sodík

–         vápník

–         fosfor

–         železo

–         stopové prvky

–         vitamín C a K

–         karoten

–         je to nejvápníkovatější  kořenová zelenina vůbec

Velmi pozitivně působí na zažívání, čistí krev, a je vhodný pro léčbu plno kožních onemocnění. Blahodárně působí na močové a dýchací cesty. Dále má silné antibakteriální účinky. Nesmějí ho konzumovat lidé s onemocněním centrální nervové soustavy.

Nízký obsah kalorií, minimum tuků a naopak vysoký obsah živin dělá z tuřínu ideální surovinu do dietního menu. Vzhledem k tomu, že z 90% tuřín obsahuje vodu, je určitě dobře použitelný pro různé diety (např. redukční). Šťáva z tuřínu se využívá na domácí léčení chřipky a kašle.

https://nejzdravejsi.cz/turin-recepty-ucinky/ 

 

 Dušený tuřín:

Podáváme jako přílohu k vařenému uzenému masu spolu vařenými nebo opékanými brambory.

Ingredience:

600 g	sladkého nedřevěného tuřínu
60 g	rostlinného cukru
	med podle chuti
	sůl

Postup:

1. Oloupaný tuřín nakrájíme na nudličky, dáme na tuk, podlijeme vodou, maličko osolíme a dusíme téměř doměkka
2. Pak ho ochutíme medem a už jen krátce podusíme.

https://www.receptyonline.cz/recept/jidlo/duseny-turin/ 

 

 Tuřín:

Dvouletá rostlina pěstovaná jako jednoletka, ze které se konzumuje kulatý zduřelý kořen a mladé listy. Je to otužilá rostlina obsahující niacin (vitamín B) a vitamínu Latinsky: Brassica napus convar. napobrassica

Tuřín je jedna z nejodolnějších kořenových zelenin. Je to vynikající plodina pro oblasti se studeným klimatem. V některých zemích používané jméno „švédská ředkev“ připomíná odolnost této zeleniny.

V 16. století se objevoval tuřín na jídelníčku ve Francii a celé jižní Evropě, v roce 1755 se rozšířil z Holandska do Anglie, kde se stal velmi populárním a byl nazýván „ředkvové zelí“.

Společně s ředkví vodnicí byl tuřín použit jako první čerstvé krmivo v zimě pro ovce a krávy, čímž se podařilo zajistit dostatek mléka i v obdobích, ve kterých ho dříve nebyl dostatek. V období hladomoru byl tuřín pojídán především na venkově a do dnešních dnů je považován za jídlo chudáků.

Pokud tuřínem pohrdáte, je to škoda, protože se jedná o robusní, nenáročnou a jednu z nejsnáze pěstovatelných zelenin. Nové odrůdy tuřínu jsou odolné proti nákazám. Jsou chutnější a vynikajícím doplňkem zimní stravy.

Odrůdy: Tuříny odrůdy Acme mají kulaté kořeny se slabě červenavou pokožkou. Nať je náchylná k nákaze padlím. Naopak odrůda Angela, která tvoří purpurové kořeny, je proti padlí odolná. Best of All je odrůda se žlutavou dužinou a červeným povrchem kulatého až zašpičatělého kořene vynikající kvality a jemné chuti. Velmi otužilá je odrůda Lizzy, která má kulaté kořeny se žlutou dužninou a purpurovou pokožku. Tato odrůda je odolná proti předčasné tvorbě květů i proti popraskání. Marian je červená odrůda se žlutou dužinou je velmi chutná a rychle roste. Produkuje obrovské množství velkých tuřínů, které jsou odolné proti nádorovosti košťálové zeleniny a padlí.

Truříny můžeme nakrájet na kostičky nebo kolečka a opékat je podobně jako pastiňák, nebo je přidávat do dušených zeleninových směsí a k dušenému masu. Velmi chutná je směs tuřínu a brambor, kterou podáváme k masu nebo různými způsoby upraveným rybám. Chceme-li tuříny vařit, oloupeme vrchní část pokožky, nakrájíme kořeny na kolečka nebo kostičky a vaříme je 30 minut. Před podáváním necháme kousky tuřínu okapat nebo je osušíme v utěrce.

Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew