Hezký večer

 

Michele Mercier

 

Michèle Mercier

 

Životopis

          

 

 

1. 1. 1939 , Nice, Francie

Michèle Mercier "Kráska ztracená ve stínu markýzy andělů"

Hereckých legend, které došly naprostého ztotožnění se svojí rolí není zase tak mnoho a víc než kdo jiný k nim patří Michèle Mercier. Přenést se přes takovéto osudové role je téměř ojedinělé, nicméně dokázal to třeba Sean Connery, ačkoli i ten pro většinu lidí zůstane tváří Jamese Bonda. Michèle Mercier je pak dokonalým příkladem herečky, které se už nikdy nepodařilo překročit stín své hrdinky. Ještě před tím, než se v pouhých pětadvaceti letech střetla s Angelikou a navždy tak uvízla ve své zlaté klícce, stačila hrát v šestadvaceti filmech legendárních režisérů. – Na tyto role se však pozapomnělo.

Padesátá léta
Stejně hezká jako ctižádostivá dívka z bohaté lékárnické rodiny v Nice se k filmu dostala prostřednictvím hned několika náhod. Když legendární Maurice Chevalier v Nice natáčel film J’avais 7 filles (Měl jsem 7 dcer, 1954) a jedna z tanečnic onemocněla, objevila se tehdy patnáctiletá Michèle, která se od dětství věnovala baletu a malou roli převzala. Už tenkrát jí byl předvídán obrovský úspěch. Nedosáhla ho však v tanci... Sedmnáctiletá slečna s velkými plány a odhodláním odjela do Paříže, aby tančila ve spolku „Ballets de la tour Eiffel“ a navštěvovala dramatické kurzy.

Po stáži v Londýně, kde ovládla angličtinu debutovala na pařížských jevištích, stále ještě jako tanečnice. Zatímco pro ostatní lidi se všechno důležité odehrávalo v Paříži, pro Michèle bylo osudové rodné Nice na Azurovém pobřeží. Během prázdnin u rodičů se v lékárně setkala s režisérem Denisem de La Patelliérem a ten ji okamžitě obsadil do role komorné Jeanne ve své Retour de manivelle (Pomsta z hrobu, 1957). Hvězdou filmu překypujícího krví a city byla Michèle Morgan - a právě tehdy si Jocelyne Yvonne Renée Mercier změnila své jméno na Michèle Mercier. S novým jménem pro herečku začal výhradně filmový život. Ještě v roce 1957 dostala hlavní roli v příznačně nazvaném příběhu Donnez-moi ma chance (Dejte mi moji šanci, 1957) o mladičké Nicole, která zvítězí v soutěži o novou tvář a stává se filmovou hvězdou (a mimo jiné směřuje k sebevraždě). Na přelomu 50. a 60. let je z Michèle rázem jedna z nejobsazovanějších a nejoblíbenějších francouzských hereček, bez níž se neobejde žádný důležitý večírek...

Cesta k Angelice vede přes horory
Přelom padesátých a šedesátých let: Svatba Michèle s André Smaghem
Michèle nikdy nebyla z tuctových blondýnek. Přirozenou a naprosto samozřejmou povýšeností poznamenávala všechny své hrdinky a tím je posouvala mnohem výš. Dá se říct, že díky tomu dostávala zejména role, které by jinak byly určeny postarším odměřeným dámám. Která jiná herečka ve dvaceti letech s přehledem ztvárňovala role osudových žen a vdov, přitom vypadala velmi mladě a nepůsobila ani v nejmenším směšně? Ve filmu Ein Engel auf Erden (Jeden anděl na zemi, 1959) její Augusta de Munchenberg s nadhledem opouští zoufalého ženicha ve svatební den a je na andělovi, aby playboye Pierra zachránil před sebevraždou. V italském povídkovém filmu Amore in quattro dimensioni (Láska ve čtyřech dimenzích, 1964) se mohla lehce změnit v tajemnou ženu, která až příliš často navštěvuje hřbitovy a díky předstíranému vdovství snadno navazuje finančně výhodné známosti s nešťastnými muži, kteří právě pohřbívají své manželky. Od této řady rolí byl jen krůček k tomu, aby Michèle ovládla taky pole hororů a dostatečně temných thrillerů. V roce 1963 se objevila ve francouzsko-italské Symfonii k masakru nebo taky v Risiho Monstrech a Bavových Třech tvářích strachu. Naposledy se v roce 1971 změnila v Elizabeth z tajemného a ponurého zámku, osídleného vampíry (Pavoučí síť).

Sedmdesátá léta:
Málokterá hvězda ukrývá tolik rolí prostitutek ve své filmografii. Začalo to už v roce 1959 filmem Fraçoise Truffauta Střílejte na pianistu. Nedá se přehlédnout, že její postava černovlasé Clarisse z vedlejšího bytu pořád vyzařuje jistou odměřenost slečny Mercier... Roli tohoto typu nalezneme také ve Třech tvářích strachu a v Orlandiniho snímku z prostředí nevěstince La Pupa. V Tonnerre de dieu s Jeanem Gabinem a Robertem Hosseinem byla dívkou Simone téže profese a pro Christiana Jaquea v La seconde verité (opět vedle Roberta Hosseina) hrála Nathalie - studentku s řadou dalších známostí, jenž jí umožňují žít v luxusu. V roce 1967 pak pochopitelně nemohla chybět v i jinak docela hvězdném obsazení veselých povídkových příběhů Nejstarší řemeslo na světě o kurtizánách na pozadí historie.

Nicméně ty skutečně velké role zase tak běžně nepotkávala. Mnohem častěji to byly příležitosti zahrát si v nejrůznějších komediích a ve společnosti filmových hvězd, ale úloha Michèle se pak ztenčovala na pouhé rozostření obrazu její okouzlující přítomností. K rolím „ozdůbek“ (jak je nazvána Ludvíkem XIV. v jiném filmu - Angelika a král) patří taky Sophie v Lamoureuxově kousku o bláznivých pletkách jednoho Francouze s hned několika vdanými ženami (La brune que voilà), stejně jako jedna z milenek hlavního hrdiny z Goodbye again režiséra Anatola Litvaka s Ingrid Bergman v hlavní roli. V Monicelliho Casanova 70 se o takovýto úkol dělila s Virnou Lisi a mnoha dalšími. V hlavní roli legendárního svůdce, tentokrát důstojníka NATO zářil Marcello Mastroianni.

Převálcována mýtickou hrdinkou
Všechno podstatné se odehrálo „před Angelikou“, takže mezi Michèlinými úspěchy v italských, německých, anglických a amerických filmech nalezneme taky řadu tehdy velmi populárních romanticko-dobrodružných, historických filmů. Žádný však nebyl natolik zásadní jako pětidílná Angelika. V roce 1964 se osvědčený žánrový režisér Bernard Borderie a producent Francis Cosne rozhodli natočit film volně inspirovaný prvními čtyřmi díly jednoho z nejúspěšnějších francouzských románů. Původně měla být do hlavní role obsazena některá z největších hvězd své doby: Catherine Deneuve, Jane Fonda nebo Brigitte Bardot, která je i ve skutečnosti nadšená čtenářka Angeličiných osudů. Během legendárního konkurzu, kde rozčílená Michèle předvedla skutečný výbuch hněvu, však bylo rozhodnuto pro hvězdičku mnohem menších rozměrů.

Scénář se sice hned na počátku odtrhnul od své předlohy a plnou parou směřoval k povrchnímu využití schématu komerčně úspěšných filmů (nejen) šedesátých let, obsahujících nezbytnou dávku napětí, řadu akčních scén, násilí a samozřejmě erotiku, nicméně stále byl velice silný a určitým způsobem neobvyklý. Michèle ve své roli byla natolik výjimečná možná právě proto, že jí filmová Angelika byla upravena na tělo a odpovídala jejím dosavadním postavám. Herečka pak v podstatě hrála samu sebe a taková Angelika se jí až příliš podobala. Co je pak Michèle platné křičet, že není Angelika a autorce románu, že Mercierové Angelika není „skutečná“? Ať chceme či ne, od okamžiku, kdy poprvé spatříme Borderieho film, se pro nás tvář Michèle Mercier stane tváří Angeliky. Snad jen ti, kdo nikdy neviděli žádný z filmů o Angelice, nejsou postiženi tím vtíravým obrazem trochu blond, trochu zrzavé hraběnky ze 17. století s černými očními linkami, jaké se nosily v šedesátých letech.

Přelom sedmdesátých a osmdesátých let:
Michèle Mercier, která se narodila na Nový rok 1939 slavila sotva třicáté narozeniny, když jen velmi pomalu dozníval úspěch posledního dílu Angeliky. Na konci šedesátých let se ve filmových časopisech psalo výhradně o slibné budoucnosti mladé herečky. V tu chvíli si ještě nikdo neuměl představit k jak velkému ztotožnění herečky s její rolí u diváků došlo. Ještě nějakou dobu točila dál, ale lidé ve všech jejích dalších rolích chtěli vidět stále Angeliku. Ve třiatřiceti u filmu víceméně skončila. Dnes říká, že nikdy netoužila po slávě a bohatství. „Možná jsem v roli Angeliky prožila příliš mnoho štěstí - a na opravdový život už nezbylo.“ Podobné výroky z jejích tří vzpomínkových knih se příliš nehodí ke kdysi ctižádostivé tanečnici a herečce.

Osmdesátá léta:
Snad ji krásná pohádka se šťastným koncem zasáhla víc než koho jiného, protože Michèle je schopna i po šedesátce začínat stále znovu, než aby se smířila se životem, jak šel. „Nostalgie není pro mě. Začínám od nuly, ale věřím, že všechno dopadne dobře. Štěstí přece jednou musí přijít.“ Nutno uznat, že při výčtu zklamání ze zásadních Michèliných vztahů se člověk sotva ubrání přesvědčení, že happyendy do skutečného života nepatří. První hereččin manžel, neúspěšný režisér André Smaghe absolutně neunesl náhlou slávu své mladé ženy a skončil jako alkoholik. Bývalý manžel s násilnickými sklony pak krásce dělal potíže ještě pár let po rozvodu, který hvězdu přišel na slušné peníze. Krátce poté se provdala za politika, Clauda Bourillota, ale manželství se rozpadlo už během let 1973 - 1976, kdy se vydala na útěk před Angeličiným stínem do Hollywoodu, pro jistotu v roli produkční.

Do Paříže se vrátila sama a zase na mizině. Zanedlouho v Ženevě potkala mladého obchodníka se dvěma dětmi. Bezdětná herečka se ráda vzdala už téměř neexistující kariéry a zůstala v domácnosti. Po dvou letech a krátce před svatbou Adrien Jancou zemřel na rakovinu. Michèle zůstala už tradičně sama a bez peněz. Do zoufalé sbírky přibyl ještě italský princ Nicola Bocompagni-Ludovisi. Trvalo to dva roky společného života v Římě, než pochopila, že je zamilovaný víc do Angeliky, než do své starší, leč stále krásné partnerky a vrátila se do Cannes. Tu a tam se Michèle objeví v televizních pořadech, kde se téma hovoru točí jak jinak, než okolo Angeliky a čas od času vydává své vzpomínkové knihy (Angelika se ztraceným srdcem, 1987; Angéliquement vôtre, 1996; Nejsem Angelika, 2002). Devadesátá léta: Michèle Mercier, Robert Hossein a jeho žena Candice Patou.

V roce 1998 se jí podařilo vrátit se před kameru v roli Rachel, slavné tanečnice 20. století. Ať už byl Vivarelliho film La rumbera dobrý nebo špatný, nenechali si ho ujít zejména ti, co dodnes milují Angeliku. Být svou rolí navždy, to vzbuzuje směsici obdivu i politování...

Autor:roxana

                            https://zivotopis.osobnosti.cz/michele-mercier.php

 

Schindeleho minerály – pro regeneraci celého organismu, zmírnění bolestí, zánětů a poruch paměti a koncentrace (recenze)

Schindeleho minerály dostali své pojmenování po Robertu Schindele, který je “objevil”. Jde o doplněk výživy (zdravotnický prostředek), který zregeneruje a posílí celý organismus.

Je to komplexní směs stopových prvků a minerálů, kterými je možné doplnit jejich deficit v těle. 

Složení, nebo jak to všechno začalo

Složení Schindeleho minerálů (zeolitů) je následující: oxid křemičitý, oxid hlinitý, vápník, železo, hořčík, mangan, zinek, chrom, měď, molybden, brom, titan, vanad, kobalt, nikl, chrom, baryum, fosfor.

Na jaře roku 1981 byl na zaštěrkování lesní cesty použitý materiál, který jak se ukázalo, měl výjimečné vlastnosti. Prach, který vznikl při štěrkování, se usadil na okolní půdě a stromech. Silné deště se přičinili o to, že prach vsákl do země a stromy, které byly určeny na kácení znovu zazelenali.

Pan Robert Schindele Senior byl zpočátku překvapen a hledal vysvětlení ve vědeckých kruzích, které nakonec po analýze použitého kamene i dostal: Za ozdravení stromů byly zodpovědné minerály obsažené v materiálu, v kameni, použitém na lesní cestě. Auto-experiment jednoho z vědců odhalil i jejich vliv na lidské tělo.

Surovina se těží čistě mechanicky (bez výbušnin) a podle lunárního kalendáře se rozbíjí a mele. Jemně mleté ​​minerály (95% pod 90 um) se pak plní přímo ze sila bez přídavku cizích látek do plechovek nebo vegetariánských kapslí. Schindeleho minerály jsou čistě přírodním produktem a proto podléhají menším přirozeným odchylkám ve složení.

 

https://bioporadce.cz/schindeleho-mineraly/

 

Dorty

 

 Med květový nektarový pastovaný

---

Nektarový (květový) med upravený řízenou krystalizací do pastovité konzistence. Proces pastování probíhá bez zahřívání a bez použití přísad. Jedná se v podstatě o několikadenní pomalé míchání krystalizujícího medu. Výsledkem je pastovaný neboli pastový med, který už dále nekrystalizuje, snadno se roztírá, ale neteče

Nektarový (květový) med upravený řízenou krystalizací do pastovité konzistence. Proces pastování probíhá bez zahřívání a bez použití přísad. Jedná se v podstatě o několikadenní pomalé míchání krystalizujícího medu. Výsledkem je pastovaný neboli pastový med, který už dále nekrystalizuje, snadno se roztírá, ale neteče.

 

Marcel Gregor se věnuje včelařství už od roku 2005. Vedle svého původního potravinářského vzdělání je i vyučeným včelařem, kromě toho se stal také učitelem včelařství a prohlížitelem včelstev. Včelaří s desítkami včelstev v moderních úlech na pomezí Polabí a Žďárských vrchů. Je předsedou nejstarší české včelařské organizace v Chrudimi (zal. 1864). Med a včelí produkty zpracovává v provozovně v obci Sobětuchy poblíž Chrudimi. Kromě čistého medu a medu s ořechy  nebo ovocem, vyrábí také medovinu, propolisové produkty a medové cukrovinky.

 

 

https://www.medovy.shop/p/med-kvetovy-nektarovy-pastovany#

 

Andělika lékařská

 

Léčivé účinky anděliky lékařské byly známy již v daleké minulosti a pro mnohé z nich je využívána dodnes. Tato bylina například podporuje trávení a tlumí nadýmání, zároveň působí kladně při nechutenství i žaludeční neuróze, vše ale postupně…

Výskyt: andělika se původně vyskytovala ve studených částech Evropy, a to především ve Skandinávii, Grónsku apod. Postupem času se ovšem začala pěstovat i v jiných oblastech a nakonec zplaněla také ve střední Evropě včetně České republiky. Navíc se odedávna vyskytuje i v severních oblastech Asie.

Popis a účinné látky: jde o dvouletou až víceletou rostlinu z čeledi miříkovitých, která je velmi statná. Její výška totiž může přesahovat i 2 metry. V prvním roce života tvoří andělika lékařská růžici přízemních listů, zatímco v dalších letech kvete. Květy jsou oboupohlavné, přičemž se objevují od července do poloviny srpna. Plodem jsou dvojnažky, které ovšem přináší pouze jedinkrát a následně hyne. Mezi zajímavé účinné látky patří hořčiny, silice, flavonoidy, třísloviny, tanin nebo pektin.

Užitečné části: rostlina je sbírána především pro svůj kořen a semena, které obsahují účinné látky ve velké míře.

Léčivé účinky anděliky lékařské

Léčivé účinky anděliky lékařské byly známy již v daleké minulosti a pro mnohé z nich je využívána dodnes. Tato bylina například podporuje trávení a tlumí nadýmání, zároveň působí kladně při nechutenství i žaludeční neuróze. Navíc pomáhá organismu s látkovou přeměnou (metabolismus) a dokáže stimulovat nervovou soustavu. Kromě toho může pomoci s přemírou stresu a s komplikacemi dýchacích cest. A užívána bývá rovněž pro své potopudné a močopudné účinky.

Andělika lékařská umí rovněž regulovat činnost žláz s vnitřní sekrecí, stimuluje srdce, zpevňuje cévní stěny a užívá se rovněž jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny. Ženám je doporučována i při menstruačních bolestech. Významné je rovněž její vnější použití, a to konkrétně jako součást koupelí při revmatických onemocněních a bolestech svalů. Ovšem pozor! Rostlina by neměla být používána v období těhotenství a kojení ani při zánětech ledvin a vředech.

Upozorňujeme: anděliku lékařskou byste ostatně neměli užívat ani za normálních okolností hodně a dlouhodobě. Pak totiž může negativně působit na pokožku, která se stanou náchylnou na sluneční záření.

Kuchyňské použití anděliky lékařské

Andělika má nahořklou chuť a silnou vůni. Používá se tedy jako koření, a to např. do polévek, omáček či salátů. Semena či kořen této bylinky jsou navíc díky své aromatické vůni využívána k přípravě různých likérů. Vzhledem ke svým léčivým účinkům se přitom často jedná o likéry žaludeční. Semena anděliky lékařské se také používají k přípravě čajů. Nicméně vzhledem k výše uvedeným vedlejším účinkům byste to s jejich užíváním neměli v žádném případě přehánět.

Recept na andělikové víno: nejprve zalijete 5 lžic nasekaného kořene červeným vínem a necháte luhovat při teplotě zhruba 20 °C. Občas je vhodné protřepat. Následně už jen přecedíte a máte hotovo.

https://www.bylinkovo.cz/andelika-lekarska/

Forma bábovka vysoká DELÍCIA ø 24 cm, diamant

Tygři

 

Forma laskonky DELLA CASA

Vykrajovací forma na tyčinky a polštářky TESCOMA DELÍCIA

Kůra vrby bílé a tři mušketýři

Zánět, horečka, bolest – to jsou tři příznaky, které signalizují, že v organismu není něco v pořádku. Organismus nám to tímto včasným poplašným signálem dává najevo, aby byla šance zasáhnout, dokud je ještě čas. Uvedené příznaky – často i všechny najednou – zažije během života zřejmě každý z nás, ale určitě je nezařadí mezi příjemné „společníky“.

Příčinou toho, že se uvedené příznaky hlásí společně, je fakt, že je způsobují stejné látky, vyskytující se při fyziologických procesech. Poranění buněčné membrány, ať jsou již jeho příčiny jakékoliv, aktivizuje mechanismus, jenž nás formou bolesti na poranění upozorní, případně vyvoláním horečky a spuštěním zánětlivého procesu aktivizuje ochranu organismu. Tato signalizace je však často předimenzovaná. Je-li bolest nesnesitelná nebo horečka vyšší, než je pro ochranu organismu nevyhnutelné, celý průběh pak organismus ještě více poškozuje. V takovém případě tedy musíme bezpodmínečně zakročit. Z těchto důvodů se ve farmaceutickém průmyslu začalo s výzkumem nesteroidních přípravků (např. nesteroidní analgetika, nesteroidní antiflogistika, antipyretika, atd.).

Poněvadž se bolesti kloubů a svalů, bolesti hlavy a různá zánětlivá onemocnění vyskytují velmi často, patří uvedené nesteroidní přípravky s obsahem složek, jež účinkují proti všem třem příznakům, k nejčastěji užívaným lékům.

Jejich nejznámější složku tvoří kyselina salicylová, která se nejčastěji používá dodnes. Naneštěstí se při užívání těchto léků vyskytují mnohé nepříznivé vedlejší účinky jako např. dráždění sliznice gastrointestinálního traktu, které může později způsobit až vředové onemocnění. Často se vyskytuje i hučení v uších, závratě, bolesti hlavy, dokonce i případy protinurie (bílkovina v moči). Na salicyláty jsou navíc obzvláště citliví astmatici.

Naštěstí existuje přírodní řešení, které je velmi účinné a aspirin dokáže nahradit. Je to výtažek z kůry vrby bílé (Salix alba), jakýsi přírodní aspirin, jenž však nemá žádné vedlejší účinky. Obsahuje účinnou látku salicin, který na rozdíl od kyseliny salicylové trávicí trakt nedráždí, obsahuje totiž kyselinu salicylovou v takové molekulární formě (saligenin-glykosid), že nemá kyselý charakter. Látka saligenin v játrech oxiduje na kyselinu salicylovou a odtud se dostává do oběhu, jehož prostřednictvím uplatňuje své příznivé léčebné účinky.

Čínští lékaři užívali kůru vrby bílé na zmírnění silných bolestí již před několika tisíci lety. V Evropě ji začali používat mnohem později. Tato látka výborně působí proti revmatismu, protože zmírňuje zánětlivý proces v organismu a má antipyretické účinky (snižuje horečku). Působí také při gastritidě (zánětu žaludku) a zánětech močového měchýře. Známé jsou i její antiparazitární účinky.

V různých terapeutických procesech jsou známy i její účinky na ředění krve. Zabraňuje koagulaci (slepování) krevních destiček, což je velmi podstatné při výskytu embolických srdečních a cévních onemocnění. Podle mnohých zkušeností užívání již minimálního množství kůry vrby bílé má preventivní účinky proti výskytu nemocí srdce a cév.

Bílá vrba pro vás – White Willow

Indikace: Přípravek se především používá proti zánětům a na předcházení bolestí, zejména při revmatických chorobách. Společně s vitaminem E a omega 3 nenasycenými mastnými kyselinami pozitivně působí v prevenci infarktu myokardu, trombózy a embolie.

Fyziologické účinky:
• přírodní léčiva působí na organismus zpravidla pomaleji než analogické syntetické přípravky, proto pociťujeme jejich účinky až po několikadenním užívání;
• výrobek nemá vedlejší účinky, ale v ojedinělých případech se na něj může vyskytnout mírná přecitlivělost;
• těžce nemocní a pacienti s chronickým onemocněním by užívání přípravku měli v každém případě konzultovat s odborným lékařem;
• při akutním onemocnění a vysoké teplotě bezpodmínečně vyhledejte lékaře.

Zdroj: Nutritional Freedom Association

 

https://empatia.cz/clanky/zdrave-telo/potravni-doplnky/kura-vrby-bile-tri-musketyri/

 

Potočnice lékařská (Nasturtium officinale)

 

Potočnice lékařská (Nasturtium officinale), starší název řeřicha potoční, někdy také řeřišnice bílá je rostlina z čeledi brukvovitých. Byla oblíbená už u starých Řeků a údajně si ji oblíbil i Napoleon Bonaparta. Výklad latinského názvu vychází prý z latinského obratu “nasum torquere”, což znamená „zkroutit nos“ – pravděpodobně však jde o lidovou etymologii. Jinak je to proto, že se jedná o rostlinu silně aromatickou. Cíleně pěstována začala být právě v Bonapartově vlasti, ve Francii. V České republice patří mezi chráněné druhy.

Potočnice lékařská je vytrvalá rostlina, která dorůstá výšky až 90 centimetrů. Má hranatě rýhovanou, lysou a dutou lodyhu. Bílé květy se žlutými prašníky kvetou v hroznovitém květenství. Plody jsou šešulky obsahující ve dvou řadách jedno semeno.

Má sytě zelené, lesklé listy. V přírodě si oblíbila stinná místa u pramenů, v příkopech nebo v potocích.  Roste téměř po celé Evropě, ale i na dalších kontinentech s výjimkou Austrálie.

Jako rostlinná droga se používají v lidovém léčitelství stonky a listy. Ty obsahují v čerstvém stavu vitamin C, vitamin E, vitamin D a provitamin A. Dále obsahuje hořčičnou silici glykonasturtin a z minerálů železo, draslík, jód nebo síru.

Rostlina je používaná v léčitelství (spíše v historii) na posílení trávení, imunity, při zánětech, k podpoře vylučování žluči, na snížení hladiny krevní cukru, při chudokrevnosti nebo jako povzbuzující tonikum.

Potočnice lékařská měla, a i ještě má využití v kuchyni, byť je v české kuchyni neznámá.

Dříve byla její semena využívaná jako náhrada hořčice. V kuchyni některých národů se zelené listy potočnice přidávají do salátů (mají pálivou chuť podobnou ředkvičkám nebo slabšímu wasabi). Nať je používána jako koření (údajně dodává lehce pikantní chuť).

Extrakt z potočnice se používá i šampónech jako přísada, která podporuje regeneraci vlasů.

Důležité je upozornit na jedno riziko spojené se sběrem čerstvé potočnice, i když se vzhledem k tomu, že je u nás chráněná a neměla by se sbírat, jedná o upozornění informativní. Tento zdravotní problém se právě objevil ve francii, kde je potočnice lékařská pěstována. Jde o to, že listy a stonky mohou být během růstu kontaminovány metacerkáriemi motolice jaterní, proto je potočnice lékařská považována za jeden z častých zdrojů infekce člověka.

Metacerkárie je poslední larvální stádium motolic, které je již infekční pro definitivního hostitele. Hostitel se nakazí pozřením těchto stádií a v trávicím traktu se působením trávicích enzymů naruší cysta a motolice se uvolní z cysty a migruje skrze střevní stěnu do břišní dutiny. Motolice jaterní je kosmopolitně rozšířený parazit ze třídy Trematoda (motolice) parazitující v játrech, respektive jaterních žlučovodech ovcí, skotu a celé řady dalších savců, včetně člověka. Vyvolává fasciliózu. Fasciolóza je onemocnění zvířat a člověka způsobené motolicemi druhů Fasciola hepatica a Fasciola gigantica. Onemocnění postihuje játra a žlučový měchýř.

https://www.celostnimedicina.cz/potocnice-lekarska-nasturtium-officinale-htm.htm

Přeslička rolní

 

Přeslička rolní, latinsky Equisetum arvense, je vytrvalá bylina dorůstající výšky až 70 centimetrů. Má charakteristický vzhled, její letní lodyha je mělce rýhovaná a složitě (odborníci uvádějí přesleně) se větví. V každé uzlině se nacházejí přeslenitě, bočně srostlé, uspořádané listy označené jako pochva. Na vrcholu jarní lodyhy můžeme najít takzvaný strobilus, což je maximálně 4 cm dlouhý elipsoidní výtrusnicový klas. Patří do čeledí přesličkovité (latinsky Equisetaceae).

Jako rostlinná droga se z přesličky rolní používá nať (herba equiseti). Z účinných látek je třeba zmínit zejména kyselinu křemičitou. Právě soli kyseliny křemičité jsou důležitými stavebními kameny pojivových tkání, například vazů, kostí, chrupavek, vlasů a nehtů. Jejich nedostatek nebo poruchy jejich využití mohou způsobovat lámavost nehtů, vypadávání vlasů a svědění kůže. Kromě přesličky ji obsahují také některé řasy. Z dalších látek je možno jmenovat flavonoidy (flavonové glykosidy), deriváty kyseliny kávové, saponiny, equisetonin, kyselinu equisetovou (akonitovou), třísloviny, flobafen, hořčinu, pryskyřici, tuk, organické kyseliny a flavonové glykosidy. Kyselina kávová patří mezi fenolické sloučeniny a je řazena mezi antioxidanty.

Jaké jsou účinky přesličky rolní v případě některých nemocí?

Lze zmínit zejména její mírný močopudný účinek. To je vhodné při infekcích močových cest, při vzniku ledvinových kamenů a kamínků (tzv. písku), kdy pomáhá tím, že vlastně “proplachuje” močové cesty. V lidovém léčitelství se přeslička využívala k zástavě menstruačního krvácení, při křehkých lámavých nehtech, ztrátě vlasů, revmatických onemocněních, dně nebo při špatně se hojících ranách a vředech.

Nať z přesličky se nesmí užívat k léčbě otoků, pokud vznikly jako následek nedostatečnosti srdce a ledvin. Je třeba být velmi opatrný při zevním použití přesličky rolní v případech rozsáhlejších poranění kůže, akutních zranění pokožky neznámého původu, při vyšší teplotě spojené s infekčním onemocněním, srdeční nedostatečnosti a zvýšeném krevním tlaku. Jinak nebyly dosud zaznamenány žádné nežádoucí účinky ani ovlivnění účinků léků.

Čaj z přesličky

Čaj k vnitřnímu použití se připraví ze 2-3 g drogy, kterou přelijeme vroucí vodou a povaříme 5 minut, po 10 minutách scedíme. Nálev si připravíme přelitím 1,5 g drogy 150 ml vroucí vody a po 10 minutách scedíme. Denně se smí vypít maximálně dva až tři šálky čaje denně a tři až čtyři šálky nálevu denně (nezaměňovat prosím nálev a čaj!). Doporučuje se pít mezi jídly a nemá se užívat dlouhodobě.

Na závěr důležité upozornění – pokud bychom se rozhodli sbírat přesličku rolní sami, během sběru ji nesmíme zaměnit za jiné druhy přesliček, např. lesní (E. silvaticum), mokřadní (E. limosum) nebo bahenní (E. palustre), které jsou jedovaté!

https://www.celostnimedicina.cz/preslicka-rolni.htm

Kopřiva

 

Na začátku jara se toužíme dosytit zelenou barvou – jíme zelené bylinky, očima hltáme každou malou travičku, která se po zimě objeví v trávě. A pídíme se po oblíbené kopřivě. Možná více nosíme zelené oblečení. Zelená barva je jarní. Dynamická. Přináší sílu zrození nového. Víte, jak kopřivu užívat? Na co jsou dobré kořeny kopřivy? Jak vám kopřiva pomůže?

Krvetvorba, odkyselení, vitalita

Kopřiva obsahuje řadu minerálních látek a vitamínů. Například vitamín A. Abychom ho mohli v těle využít, potřebujeme k tomu tuk. Určitá skupina vitamínů je rozpustná v tucích. Proto si dejte ke kopřivě také kvalitní za studena lisovaný olej. Recepty najdete níže.

Užívání kopřivy nám pomáhá při vyplavování škodlivin z těla, posiluje ledviny a močový systém, působí močopudně, zlepšuje stav pokožky (při ekzémech, vypadávání vlasů, lupech,..), působí na překyselený organismus a celkově podporuje očistu našeho těla.

Blahodárné účinky bylin si můžete dopřát i ve formě bylinného octa.

Kopřivu si můžete nasušit. Suší se v tenkých vrstvách, aby se nezapařila. Dobře usušenou kopřivu poznáte tak, že má tmavě zelenou barvu a příjemně voní. Když si ze správně usušených listů připravíte nálev, je lahodné chuti.

Jak správně sbírat, sušit a skladovat bylinky si můžete přečíst v článku.

Recepty z kopřivy:

Zelený elixír života

Nápoj z kopřivy si dopřejte maximálně po dobu 10 – 14 dní. Skvěle vás na jaře oživí, podpoří očistu a je vhodný při únavě, ale delší užívání nedoporučuji.

• Rozmixujte hrst kopřivy s vodou (na hrst kopřivy přidejte 1/2 litru vody).
• Přeceďte přes sítko nebo plátýnko.
• K tomu si dejte ještě čajovou lžičku kvalitního za studena lisovaného oleje. Jaký máte rádi? Skvělé jsou ořechové oleje – lískový, vlašský. Nebo slunečnicový, avokádový, dýňový. Olej pomůže využití vitaminu A, jak už jsme si napsali výše.

Zelené kopřivové mléko

Až budete chtít ochutnat něco opravdu speciálního, dejte si kopřivové mléko. Je to trochu obdoba zeleného elixíru, ale přidáte navíc živé enzymy z konopného semínka. S mlékem kravským, kozím, apod. nemá nic společného, ale přesto jako mléko vypadá. Proto jsem ho tak nazvala. A je to opravdu vitamínová jarní bomba!

• Přes noc namočte konopná semínka.
• Druhý jen je propláchněte, stejně tak hrst kopřivy.
• Všechno rozmixujte s vodou, přeceďte a přidejte čajovou lžičku oleje. (Množství: malá hrst konopných semínek, hrst listů kopřivy, 1/2 l vody).

Zelené mléko má velmi příjemnou chuť. Dopřejte si ho třeba jednou až dvakrát za týden a připravujte ho vždy čerstvé. Doporučuji ho kombinovat s kopřivovou maskou. Dosytíte se zevnitř i zevně. I vaše duše se zaraduje, když jí dopřejete chvíli poklidu a relaxace.

Revitalizační kopřivová maska

Už jste někdy zkoušeli pleťovou masku, která by vám pleť vyhladila, rozzářila, zkrátka krásně opečovala, abyste se i vy mohla rozzářit? Tuším, že ano. U téhle masky je ještě další bonus navíc. Když vám trochu steče ze rtů, můžete ji v klidu sníst a pochutnat si. Jsou tam jen suroviny, které jsou jedlé. To se o všech pleťových maskách říct nedá…

Když ubývala Luna, sbírala jsem kořeny rostlin. Potom bylinky povyrostly a přemýšlela jsem, jak si užít kopřivu i jinak. Podělím se s vámi o recept, který jsem si hned zamilovala.

Připravte si kopřivovou masku

• Připravte si čerstvě natrhané kopřivy – postačí vám jedna malá hrst.
• Kopřivy rozmixujte s hrnkem vody a přidejte jedlý za studena lisovaný olej – vynikající na pleť je třeba mandlový nebo meruňkový.
• Zahustíte pohankovou moukou – stačí 1-2 polévkové lžíce – použijte buď celozrnnou nebo hladkou (bílou)
• Vzniklou kašičku naneste na obličej, pusťte si oblíbenou hudbu a zavřete si oči. Nebo se začtěte do oblíbené e-knihy :)
• Masku nechte působit půl hodiny, ať si stihnete něco přečíst a pak ji smyjte vlažnou vodou. Připravujte ji ideálně vždy čerstvou.

Až tenhle kopřivový zázrak vyzkoušíte, nejspíš vás napadne, kde v zimě vezmete čerstvou kopřivu… Chápu vás, měla jsem stejné myšlenky. Ale nejspíš masku vyzkouším i ze sušených kopřiv, které předem chvíli namočím ve vodě.

Lahodné kopřivové pesto

Dejte si něco na zub. K jaru patří pesto – z bršlice, česneku medvědího, kopřivy a dalších bylinek. To kopřivové už potěšilo hodně mlsných jazýčků. Běžte do zahrady a natrhejte si kopřivy, příprava pesta je jednoduchá. Pesto skladujte v chladu, nejlépe v lednici. Vydrží i několik měsíců, když navrch dolijete čerstvý olej.

• Přes noc si namočte slunečnicová nebo dýňová semínka. Ráno propláchněte vodou.
• Čerstvé listy kopřivy omyjte a rozmixujte. Přidejte semínka, trochu kvalitního oleje a soli.
• Uchovejte v zavařovačce (v lednici) a navrch nalijte trochu oleje.

Tinktura z kopřivy

Tinktura se připravuje z listů a kořenů kopřivy. Užívá se při trávicích potížích, únavě, kožních chorobách, svalových bolestech. Vnitřně užívejte 10 kapek nebo potírejte přímo na oblast, kde potřebujete hojivé působení. Tinkturu zředěnou vodou můžete použít i na jemnou masáž vlasové pokožky pro posílení růstu vlasů.

• Nakrájejte listy, přidejte pokrájené kořeny a zalijte pálenkou.
• Macerujte měsíc a potom přeceďte.
• Tinkturu následně uchovejte v temnu.

Odvar z kořenů kopřivy

Když chcete sbírat kořeny kopřivy a kořeny rostlin obecně, jděte na ně, když Luna na nebi ubývá. V té době se síla účinných látek stahuje do kořenů rostliny. Požádejte rostlinu o tuto sílu. A sbírejte jen takové množství rostliny, které budete potřebovat.

Kořeny rostlin mají silnější účinky než jejich nadzemní části. Ale u kořene kopřivy dbejte jen na dočasné užívání, je to velmi silně působící bylinka. Užívejte nejdéle 10 až 14 dní pokud víte, že netrpíte potížemi s ledvinami.

Z kořenů kopřivy si připravte odvar. Pomůže vám při poruchách trávení, podpoří činnost žlučníku, celkově posílí při vyčerpání a jarní únavě.

• Nasbírejte si hrst čerstvých kořenů v čistém prostředí. Nejlépe na zahradě, kde víte, že nepoužíváte umělá hnojiva, herbicidy a další chemikálie.
• Kořeny pokrájejte na menší kousky, spařte 1/2 litrem vody a povařte 10 minut. Dalších 10 minut nechte vyluhovat a přeceďte.
• Odvar přelijte třeba do termosky a popíjejte během dne.

Semínka kopřivy

V pozdním létě si můžete nasbírat semínka kopřivy. K čemu jsou vhodná, jak je sbírat, zpracovat, sušit a užívat si přečtěte v článku.

https://lindamahelova.cz/kopriva-dvoudoma/

 

 

Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria)

 

Je to aspirin v podobě rostliny. Nebo jinak – tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) dal vzniknout aspirinu. Dříve než se přišlo na to, jaké jsou léčivé účinky této divoké bylinky, používala se díky své velmi příjemné vůni jako vonná rostlina do prostor domů, také se přidával do ovocných džusů a medoviny.

Jak to vlastně bylo s tím aspirinem?

V první polovině 19. století byla v poupatech tužebníku jilmového objevena látka salicin – ta stejná látka, která se už před tím izolovala z vrby bílé. Salicin snižuje horečku, bolest a je protizánětlivý. Avšak ve vysokých dávkách má salicin nežádoucí účinky v podobě nevolnosti, průjmu, břišního krvácení, dokonce mohl navodit i smrt.

Němečtí chemici se však snažili snížit nežádoucí účinky ze salicinu a kyseiny salicylové a přidali k nim tedy i z tužebníku acetylovou skupinu a získali tak výslednou kyselinu acetisalicylovou. Byl to však dlouhý název tak se chemici shodli, že jej zjednoduší a k prvnímu písmenku „a“ přidali slovo „spirin“. To proto, že tužebník se dříve latinsky nazýval Spiraea. A tak vznikl Aspirin. Látka, která má nižší nežádoucí účinky a zesílené analgetické účinky a také lépe ulevovala od horečky a zánětů.

Léčivé účinky tužebníku jilmového

Rostlina jako taková nemá samozřejmě tak silné účinky jako aspirin. Rostlina sama o sobě je studnicí mnoha látek, které společně fungují jako celek, takže se nemusíme obávat, že bychom měli po silném nálevu nežádoucí vedlejší účinky popsané výše u samostatné látky salicinu. Naopak, celá rostlina funguje naprosto jinak než samostatně izolovaná a koncentrovaná látka. Tužebník je dokonce velmi šetrný vůči žaludku. Dokonce je vhodný i pro malé děti při zažívacích potížích.

Tužebník pomáhá například proti bolestem hlavy, při menstruačních bolestech, artritidě, nachlazení….vezmeme to tedy popořádku.

Nachlazení

Tužebník je potopudný a tím pomáhá snižovat horečku a zánětlivé procesy, je velmi vhodný jako čaj v kombinaci s květem bezu a lípy.

Zažívací potíže, průjem

Tužebník má svíravé účinky, takzvané „stavící“ účinky na trávicí trakt při průjmech. Pomáhá také zklidňuje žaludeční šťávy – pomáhá tedy zklidňovat bolesti žaludku, pálení žáhy. Dokonce je doporučová na zlepšení střevní mikroflóry po antibiotické léčbě.

Čistí a odplavuje toxiny

Tužebník je také močopudný a napomáhá pročišťovat močové cesty a celkově organismus, zlepšuje látkovou výměnu a mírní kožní choroby.

Protirevmatický účinek, proti artritidě

Pomáhá odplavovat soli z těla a tak působí společně s protizánětlivými účinky proti revmatismu a dně. Tužebník bývá součástí protirevmatických čajů.

Kde tužebník roste?

V Evropě a Asii ve vlhčích oblastech okolo potoků, na okrajích vlhkých lesů, na podmáčených loukách, v okolí rybníků. Je to rostlina cca 1,5 metru vysoká a má hranatý stonek se zpeřenými listy, které jsou ze spodní strany šeadavé až plstnaté. Takto se bezpečně pozná od tužebníku obecného, který má spodní stranu také zelenou a má jednotlivé lístky podstatně tenší než tužebník jilmový. 

Co se sbírá?

Sbírá se květ nebo nať s květem. Rozkvétá v červnu.

Jak se tužebník připravuje?

Je možné si z něj udělat čaj buď ze samotného nebo v kombinaci s dalšími bylinkami, které podpoří konkrétní účinek. Nebo si jej můžeme dopřát jen tak jednou za čas na podpoření imunity.

Například čaj pro snížení horečky připravíme:

• 1 díl květu tužebníku jilmového
• 1 díl květu bezu černého
• 1 díl květu lípy srdčité
• 1 díl mateřídoušky

Jednu polévkovou lžíci směsi spaříme 1 litrem vroucí vody a necháme 10 minut luhovat. Pak podáváme velmi teplý lehce oslazený medem.

Čaj na pročištění organismu a proti revmatismu – vyplavení solí a odpadních látek z těla dle Zentricha a Janči:

• 10 dílů květu tužebníku jilmového

• 5 dílů nati rdesna ptačího – truskavce

• 5 dílů květu vřesu

• 3 díly kořene jehlice trnité

• 2 díly nati meduňky lékařské
• 
  

Příprav čaje je obdobná jako u prvního receptu.

https://bylinkovyraj.net/tuzebnik-jilmovy/

 

Plesová sezóna začíná

Sibiřská čaga

 

Čaga (Inonotus obliquus) se považuje za jednu z nejstarších léčivých hub na světě. Velmi oblíbenou je hlavně v tradiční ruské a celkově východoevropské medicíně (Pobaltí, Polsko, … ale i v takovém Finsku), kde se používá nejčastěji ve formě odvaru – čaje.

Čaga samotná je typ parazitní dřevokazné houby, která se objevuje na stromech z tvrdého dřeva – v oblibě má zejména břízy v chladnějších klimatických podmínkách. Natrefit na ni můžete v lesích Ruska, severní a východní Evropy, ale také v Koreji, Kanadě či USA. Její léčivé schopnosti oceňuje stále více lidí na celém světě. Znáte tuto originální houbu i vy? Ne? Tak pokud se chcete o ní dozvědět více a zajímají vás i například účinky a jak se správně užívá, čtěte náš článek až dokonce a dozvíte se.

 

Co to vlastně Čaga je + něco málo z historie

Technicky vzato je čaga vlastně černá koncentrovaná hmota mycelia dřevokazné houby Rezavec šikmý (Inonotus obliquus). To vyčnívá povětšinou z březových stromů. Má tmavou, tvrdou a popraskanou vnější vrstvu (připomíná spálené dřevěné uhlí), které se nazývá sklerotium. Uvnitř má však žlutohnědou do rezava laděnou barvu. A díky tomu je pak snadno rozpoznatelná od ostatních hub.

Chaga je nejznámější na Sibiři, kde se z ní vaří různé odvary a čaje používané doslova jako “lék” na rakovinné nádory. Místní tuto hubu volají: Dar od boha. Sibiřská Čaga je však známa i v tradiční čínské medicíně.

 

Její účinky jsou známy již několik tisíc let, znali ji už v Mezopotámii či Egyptě před více než 4000 lety. Podrobně popsaná je i v čínském herbáři Shen Nong Ben Cao Jing. Na území Ruska (zejména Sibiř) se kromě léčení používala i při šamanských rituálech, kde dostala i své jméno Chaga. Čagu znal car Vladimir Monomach, Rasputin, Alexandr Solženicyn se o ní zmiňuje ve svém románu Rakovina. Čagu znali i původní obyvatelé Ainu, kteří obývali ostrov Honšú a v menší míře i Hokkaidó. Čaj z houby užívali při trávicích potížích a bolestech žaludku a také ho využívali k náboženským obřadům (prášek z houby). A nakonec, houba byla dokonce známa i Indiánům v Severní Americe. Svou novodobou historii houba píše od roku 1864, kdy ji začal zkoumat J. G. N Dragendorff v St. Peterburgu. Nejvýraznější zájem moderní medicíny se začal projevovat v 20. století, kdy se zdokumentováno její složení a vědecky se začaly zkoumat její účinky.

Čaga složení

Čaga je opravdová superpotravina bohatá na živiny a další bioaktivní látky. Mezi ty nejdůležitější patří:

• polysacharidy – obsahuje takzvané strukturální polysacharidy nacházející se v chitinový stěnách, ty poskytují energii, podporují správnou činnost kardiovaskulárního systému, zdraví střev a jater a podporují normální hladinu cukru v krvi
• beta-D-glukany – nejdůležitější schopností je modulovat imunitní systém, beta-D-glukany pomáhají také normalizovat hladinu cholesterolu a hladinu cukru v krvi (čti více o glukanech)
• fytosteroly – v chaga houbě je přítomno několik fytosterolů, jde o 45% lanosterolu, 25% inotodiolu a zbývajících 30% tvoří ergosterol, fecosterol a další, některé studie ukazují účinek lanovosterolu a inotodiolu na rakovinné buňky, při lanosterolu se zase prokázal pozitivní účinek na viry
• triterpeny betulin a kyselina betulínová – silné terapeutické činidla, u kterých se předpokládají účinky na podporu zdravé hladiny cholesterolu, kromě toho se zkoumá jejich přínos k udržení zdravého profilu cholesterolu a vztah k rakovině a virům
• antioxidanty – čaga obsahuje mnoho pigmentu melanin, který je charakteristický vysokou hladinou antioxidantů (polyfenoly), čaga má dokonce nejvyšší skóre ORAC* (míra antioxidační účinnosti) v rámci všech superpotravin, extrakt z houby obsahuje 1104 jednotek ORAC na gram
• skupinu vitamínů (B – komplex), vitamin D
• minerály – draslík, rubidium, cesium, měď, selen, zinek, železo, mangan, hořčík, vápník
• SOD (superoxid dismutáza) – důležitý antioxidant přítomen i v chaga, patří do skupiny enzymů, které hrají důležitou roli při ochraně našeho těla proti oxidaci a volným radikálům. Účinnost se také měří v ORAC skóre.

 *Co je to ORAC?

Jde o metodu, jejímž úkolem je změřit hodnotu antioxidantů v potravě. ORAC jednotka tedy udává schopnost antioxidantů pohlcovat volné radikály.

Až 80-90% světové populace (odhad) nezkonzumuje ani polovinu doporučené dávky antioxidantů potřebných k tomu, aby mohli bojovat s volnými radikály, se kterými přijde naše tělo do kontaktu. Strava s vysokou hodnotou ORAC má tedy pro střízlivě uvažující lidi doslova cenu zlata. (zdroj)

               Účinky čagy na lidský organismus

    Toto jsou asi nejznámější schopnosti a možné účinky, které sibiřská chaga má:

1. Rakovina

    Některé výzkumy prokazují, že houba čaga je schopná zpomalit růst u  některých         typů                nádorů     a předcházet zhoubnému bujení buněk, přestože     princip účinku ještě není znám.

Čaga je známá tím, že obsahuje vysoké množství antioxidantů a tak dokáže napomoci tělovým buňkám odolávat působení volných radikálů. Pokud lidský organizmus těchto látek neobsahuje dostatečné množství, dochází k poškození buněk následkem oxidačního stresu. Ten stojí za vývojem rakovinných buněk a dalších zdravotních problémů.

Chaga:

• je schopná zpomalit vývoj některých typů rakoviny (rakovina plic, prsu a vaječníků – studie prokazující, že cenné složky chaga hub u myší zpomalují vývoj rakoviny)
• triterpeny v odvaru (čaji) z čagy podporuje ničení rakovinných buněk a přitom nepoškozuje normální zdrave buňky

 TIP na produkt - Chaga Mushroom

  houba chaga s velmi vysokou hodnotu ORAC (měření antioxidačních vlastností)

  obohacení stravy o velmi silný antioxidant
  posílení imunitního systému
  prevence chorob

 https://bioporadce.cz/caga/

 

 

Citronový yuzu čaj 1 kg /꿀 유자차

 

Osvěžující čaj z korejského citrónu yuzu vás nadopuje energií a vitalitou. Korejský yuzu je chuťově i vzhledově mix mandarinky, grapefruitu a pomeranče a jeho blahodárné účinky na organismus jsou kombinací toho nejlepšího z nich. Oproti jiným citrusům je  odolný zimě i slabému mrazu. 

Podobně jako se v Asii nakrájené plátky yuzu zbavují trpkosti pocukrováním, my vám nabízíme připravenou směs na výrobu čaje, ve které je yuzu lahodně smícháno s trochou medu. Stačí přelít jednu lžíci směsi horkou vodou, důkladně zamíchat a můžeme popíjet. Výborně prohřeje organismus obzvlášť v chladných dnech nebo při nachlazení, vychutnat si ho ale můžete kdykoliv.

 

Složení: cukr, citron, med, kyselina citronová, vitamín C

http://eshop.jiznikorea.eu/horsky-citronovy-yuzu-caj-1-kg