ECHINACEA

 

ECHINACEA: Jak pěstovat krásnou květinu i domácí lék proti chřipce a nachlazení:

 Echinacea, česky třapatkovka postaru třapatka, se snadno pěstuje na zahradě i na balkoně, nadělá spoustu parády a navíc se přirozeně postará o zdraví celé rodiny. Echinacea pochází z Ameriky, kde ji indiánské kmeny používaly k hojení zánětů, při zažívacích potížích, bolesti v krku i proti hadímu uštknutí. V Evropě se objevila jako dekorativní květina a teprve na počátku 20. století začaly první pokusy o její terapeutické využití. Dnes je jedním z nejúčinnější rostlinných léčiv, protože podporuje imunitu, jejíž kvalita v podstatě rozhoduje o našem zdraví nebo nemoci. Poradíme, jak léčivou echinaceu pěstovat a prozradíme nejlepší domácí recepty na léky proti chřipce a nachlazení. 

Echinacea obsahuje mj. silice, pryskyřice, inulin, pentosany, vyšší mastné kyseliny palmitovou a lonolovou, deriváty kyseliny kávové, polysacharidy, alkaloidy, třísloviny, steroly, flavonoidy. Za imunostimulační efekt jsou významnou měrou zodpovědné polysacharidy.

Echinacea stimuluje buňky imunitního systému, které jsou klíčovou zbraní v boji proti infekci. Aktivuje bílé krvinky, lymfocyty, které jsou potom schopné pohltit a likvidovat bakterie a viry v napadeném organismu a také produkovat protilátky. Echinacea vykazuje značnou antibiotickou aktivitu. Preventivním a pravidelným užíváním se dá zvýšit odolnost proti běžným infekčním onemocněním. Echinacea normalizuje imunitní odpověď i při autoimunitních stavech, například při ekzému.

U nás je neznámější echinacea purpurea – třapatkovka nachová, která nám nejvíce pomůže v boji s běžným nachlazením,

Echinacea pomáhá v prevenci dvou nejčastějších virových onemocnění – zánětu dýchacích cest a chřipky. Nejúčinnější je při prvních příznacích onemocnění. Užívání echinacey má velmi kladný efekt – zkracuje dobu onemocnění, zmírňuje jeho průběh a zabraňuje recidivám. Přípravky se používají vnitřně (nejlépe ve formě extraktu z kořenů nebo květů) i zevně (nálev nebo mast). Echinaceová kúra by neměla trvat déle než jeden měsíc. Pokud ji potřebujete zopakovat, nechte si mezi dvěma kúrami alespoň týdenní pauzu.

Z devíti druhů echinacei jsou léčivé tři

1. Echinacea purpurea – třapatkovka nachová – bývá vysoká až 140 centimetrů a má mnohočetný hnědý svazčitý kořen, listy jsou drsné, podlouhle vejčité až trojúhelníkové se zubatými okraji. Purpurové květy jsou 4–6 cm dlouhé. Nejznámější třapatkovka nám nejvíce pomůže v boji s běžným nachlazením, kašlem, rýmou a infekcí močových cest. Má blahodárný vliv na imunitní systém.

 

       2. Echinacea angustifolia – třapatkovka úzkolistá – dorůstá výšky 1 metru a má šedohnědé          kořeny. Listy jsou drsné, podlouhlé a po obou stranách chlupaté. Světle purpurové květy tvoří řidší paprsek. Tento druh se vyznačuje vyšším obsahem léčivých látek než Echinacea purpurea. Má výrazný vliv na posílení imunitního systému, účinkuje proti baktériím a virům, doporučuje se při zánětlivých onemocněních.

3. Echinacea pallida – třapatkovka bledá – je vysoká zhruba 120 centimetrů a hodně se podobá třapatce úzkolisté, jen úzké jazykové květy jsou výrazně ohnuté směrem k lodyze a relativně dlouhé. Má bílý pyl. Třapatka bledá je nejlepším pomocníkem při léčení i prevenci chřipky. Podporuje obranyschopnost a dodává organismu sílu a energii, bez nichž se boj s nemocí neobejde.

 

 

 

Tinktura z kořene echinacei proti chřipce

Asi 100 g drceného kořene třapatkovky bledé přelijeme 500 ml nejméně 60% alkoholu a necháme 10 dní za občasného protřepání macerovat při pokojové teplotě v uzavřené nádobě. Jedenáctý den tinkturu přefiltrujeme. K prevenci chřipky se používá jedna lžička tinktury ráno nalačno, v době chřipkové epidemie přidáme jednu lžičku i večer. V době nemoci se doporučuje užívat jednu lžičku každé 3 hodiny.

  

 

 

ECHINACEA: kořen sbíráme v září a říjnu, podélně ho rozřízneme, omyjeme a usušíme

Tinktura z květů echinacei proti nachlazení

Okvětní lístky třapatkovky nachové nebo třapatkovky bledé zalijeme vysokoprocentním čirým alkoholem (nejlépe lékárenský líh) v poměru 1 díl byliny na 4 díly alkoholu. Za občasného protřepání necháme 3 týdny vyluhovat, potom tekutinu přefiltrujeme a nalijeme do tmavé lahvičky. Její okamžitý účinek je však poměrně krátký, proto ačkoli je preventivní užívání tinktury vhodné v dávkách max. 20 kapek třikrát denně, pokud právě propuká některá z chorob z nachlazení, ihned si dopřejeme až 50 kapek a posléze užíváme každé dvě hodiny 10 kapek po dobu dvou až tří dnů, až do vymizení potíží. Čím dříve po extraktu sáhneme, tím větší je šance propukající onemocnění zcela zastavit.

Echinaceový sirup proti kašli

Čerstvé květy třapatkovky nachové (5 vrchovatých lžic) nakrájíme a krátce (1–2 minuty) povaříme v 500 ml vody a necháme přikryté vychladnout. Scedíme. Přidáme šťávu vymačkanou z 1 velkého citronu a 500 g tekutého medu. Pečlivě promícháme. V kastrolu zahřejeme a při mírné teplotě necháme probublávat – nevaříme – do sirupové konzistence. Echinaceový sirup z užíváme po 1 lžičce až třikrát denně. Sirup pomáhá při chorobách z nachlazení, především při úporném kašli .

 

 

9 pravidel pěstování echinacei

1. Echinacea je rostlina s purpurovými kvítky, která připomíná květem kopretinu. Jméno echinacea je odvozeno od řeckého slova echinos, což znamená ježek. U echinacei ze středu vystupují pichlavé, ježaté útvary, soubory drobných květů uprostřed složeného květenství, nastavené jako by k obraně.
2. Tato nenáročná dekorativní léčivá rostlina se hodí k pěstování na trvalkových záhonech i v nádobách na balkoně. Je vhodná k řezu, protože ve váze vydrží poměrně dlouho.
3. Echinacea miluje slunce, proto bychom ji měli dát na světlé a slunné místo, ale nevadí jí ani mírný polostín. Nevyhovují jí otevřené, větrné prostory.
4. Daří se jí v dobře propustné, sušší, hlinitopísčité zemině. Není ale nijak náročná a spokojí se i s chudšími kamenitými půdami. Rostliny jsou tolerantní k suchu, naopak nesnášejí přemokření.
5. Semena vyséváme v březnu do studeného pařeniště nebo doma do truhlíku za oknem. Vzrostlé sazeničky vysazujeme v druhé polovině května na záhon, nebo do nádob. Předpěstované sazenice můžeme také koupit v zahradnictví. Starší, dobře rostlé rostliny můžeme množit dělením trsů.
6. Echinacea kvete většinou až druhým rokem a pak jako trvalka zůstává na záhonu mnoho let. Na záhoně doroste až do výšky 140 centimetrů ve struktuře rozvětveného keříku.
7. Po skončení vegetačního období rostlinu sestřihneme a zahrneme půdou nebo mulčem. Není to ale nutnost, protože třapatka je mrazuvzdorná .
8. Terapeuticky se využívají všechny části rostliny – květ, list, stonek a kořen, ve kterém jsou účinné látky koncentrovány nejvíce. Květy a listy se sbírají v době květu od června do září. Suší se ve stínu při teplotě do 30 °C.

Kořen sbíráme v září a říjnu, podélně ho rozřízneme, omyjeme a usušíme nejlépe umělým teplem do 45 °C. Kořeny však doporučujeme vykopávat jenom tehdy, když už je bylinka dostatečně rozrostlá. Jinak bychom ji mohli poškodit. 

 

 

 

ECHINACEA V Evropě se třapatkovky objevily nejdříve jako okrasné květiny a až na přelomu 19. a 20. století se začaly používat jako léčivé rostliny

1. Střípky z historie léčení echinaceou

   Indiánské kmeny po staletí echinaceu používaly k hojení ran a jako prostředek proti hadímu uštknutí. Například příslušníci kmene Omaha používali šťávu z čerstvých rostlin na záněty a poranění kůže, kaši z rozemletých kořenů jako anestetikum při bolestech končetin, infekčních chorobách a při pobodání hmyzem a uštknutí hady. U kmene Delaware se užívala echinacea k léčení kapavky, příslušníci kmene Choctaw zase žvýkali kořeny při kašli a zažívacích problémech.

   Echinacea se postupně stala nejpoužívanější léčivkou Evropanů při osídlování Ameriky. Pro ně platilo, že když se na poraněné místo přiloží mezi kameny roztlučený kořen echinacei, zahojí se všechny rány. Květy i kořen využívali také jako univerzální prostředek proti všem infekčním chorobám, včetně pohlavních. V Evropě se třapatky objevily zhruba před 330 lety, nejdříve jako okrasné květiny. Teprve na přelomu 19. a 20. století se začaly používat jako léčivé rostliny, a to nejen v lidovém léčitelství.
   

 

Zdroj: https://living.iprima.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/echinacea-jak-pestovat-domaci-lek-proti-kasli-chripce-nachlazeni-zdravi-recepty-trapatka

https://search.seznam.cz/obrazky/?q=echinacea+l%C3%A9%C4%8Divka&oq=echinacea+l%C3%A9%C4%8Divka&aq=-1&ms=3142&ks=7&sourceid=top&color=any&size=any&pornFilter=1&sId=CQo0o5pmr5LVAERGyZ99&sgId=MTQxODc0NzAgMTYyNzIzMTQ2NS4zNjk%3D

 

 

Slunečnice – pěstování:

Zářivé sluneční dny v nás vyvolávají radostnou náladu. Proto není divu, že nám dělá radost i pohled na slunečnici – květ pojmenovaný podle slunce! Už jen jediná slunečnice v zahradě, která se na nás usmívá, potěší. A co teprve velké pole plné těchto jasně žlutých usměvavých sluníček! Pokud budete chtít, můžete mít i vy zahradu jako od Van Gogha. A jak je to s otáčením slunečnic za sluncem?

Slunečnice se opravdu otáčí za sluncem

Ano, je to tak. Její listy i květy jsou heliotropické, tedy otáčejí se za slunečním světlem. Vše řídí rostlinný hormon auxin. Když však květy zcela rozkvetou, za sluncem se již neotáčejí, zpravidla zůstanou nasměrovány na východ.

Slunečnice roční a její cesta kolem světa

Latinský název slunečnice, Helianthus annuus (slunečnice roční), je odvozen z řeckých slov, které znamenají „slunce“ a „květ“, a z latinského slova, které znamená „roční“. Je největší rostlinou z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).

Původní domov slunečnice se rozprostírá od Střední Ameriky až po dnešní jižní Kanadu. Na tomto území pěstovali slunečnici Indiáni. Když španělští badatelé v roce 1510 převezli tuto rostlinu přes Atlantik, rychle se rozšířila po celé západní Evropě. Původně byla slunečnice považována jen za okrasu botanických a soukromých zahrad. Ale asi v polovině 18. století se její semena stala pochoutkou. Kromě toho lidé tehdy připravovali z jejich listů a květů čaj proti horečce.

Komerční pěstování slunečnice začalo v Rusku, a to ve 30. letech 19. století. Již za několik let se v ruské voroněžské oblasti vyráběly tisíce tun slunečnicového oleje. Pěstování slunečnic se brzy rozšířilo do sousedního Bulharska, bývalé Jugoslávie, Maďarska, Rumunska a na Ukrajinu.

Koncem 19. století nastala paradoxní situace, kdy ruští přistěhovalci opět přivezli a “vrátili” slunečnici do Ameriky. První osadníci kontinentu totiž na rozdíl od Indiánů v pěstování slunečnic nepokračovali. V současnosti jsou po celém světě roztroušena obrovská slunečnicová pole.

Květinka pro potěšení

Přestože je slunečnice ve velkém pěstována zejména jako hospodářská plodina, pro vás bude bezpochyby mnohem více zajímavější jako okrasná rostlina.

e mnoho odrůd

Od doby svého příjezdu do Evropy se slunečnice dočkala mnoha pěstitelských počinů. Dnes si můžeme vybrat, zda budeme pěstovat slunečnici čtyřmetrovou nebo menší než půl metru, zda její květy budou velké nebo malé, ba dokonce i jejich barva nemusí být jen žlutá, ale i tmavě červená či bílá.

Do zahrad si pěstitelé vybírají nejčastěji menší odrůdy, které budou zahradní prostor dobře dotvářet. Jen málokdo chce na své zahrádce pěstovat slunečnice jako dominantní zahradní prvky.

Z konkrétních odrůd tedy můžete vybírat například:

• Double Dandy, která dorůstá maximálně do výšky šedesáti centimetrů,
• Red Sun vás zase potěší velmi atraktivními červenými květy,
• Prado Gold na jednom stonku dokáže unést až pět krásných květů,
• a pokud byste chtěli něco vyššího, tak si můžete vybrat například odrůdu Full Sun F1, která vyroste až do výšky 180 centimetrů.

Odrůd je však mnohem více, buďte si tedy jisti, že si nějakou z nich určitě vyberete.

Pěstování slunečnice

Přestože jste letos její vysetí už prošvihli, nezoufejte, alespoň máte čas si pořádně rozmyslet, jakou odrůdu byste ve své zahradě chtěli mít a kam ji umístíte. Pěstování slunečnice není nikterak náročné:

• Semena se vysévají v polovině dubna přímo na záhon cca do hloubky 2 cm. (rostlinu si můžete i předpěstovat v květináčcích, v tom případě ji vysazujte až po zmrzlých).
• Půda by měla být zásobena živinami, aby uživila bujný porost, který slunečnice vytvářejí.
• Nutné je i pravidelné zalévání, zvláště v letním období. Dávejte si však pozor, abyste to s vodu nepřehnali, příliš vlhká půda se slunečnicím zase tolik nelíbí.
• Místo, kam ji zasadíte, by mělo být slunečné. Vyberte ho v závětří, aby mladé rostlinky nepolámal vítr.
• Mezi jednotlivými rostlinami nechejte vzdálenost zhruba 20 cm.
• Jakmile rostlinky dosáhnou výšky 30 cm, dopřejte jednotlivým exemplářům oporu:
  • Zakrslé kultivary si vystačí s oporou ve formě tyčky zapíchnuté do země.
  • Naopak mohutně rostoucí odrůdy vyžadují dřevěné kůly, které jim poskytnou ochranu proti vyvrácení. Slunečnice totiž koření mělce a sebemenší poryv větru nebo dlouhotrvající déšť jim dokáže uškodit.

Tip

Pokud se rozhodnete pěstovat větvené kultivary a budete chtít prodloužit dobu jejich kvetení až hluboko do podzimu (než se objeví první mrazíky), pravidelně odstřihávejte odkvetlá květenství, ve kterých se začnou objevovat semena. Místo k dozrávání semen soustředí rostlina svou energii k ještě nerozkvetlým poupatům a vy si tak budete moci užívat nádherných květů co nejdéle.

Zdroj:https://www.obyvat.cz/slunecnice-pestovani/

 

 

Panda

 

 

Trvalky, které vydrží mráz:

Trvalky jsou víceleté rostliny zahrnující množství druhů, které se liší velikostí, tvarem i květy. Jejich pěstování (v závislosti na druhu) není náročné a právě lety získávají na atraktivitě. Některé trvalky jsou stálezelené, jiné bez problémů přečkají zimu a vydrží mráz, aby se na jaře opět probudily k životu. Kvetoucí trvalky potěší nejen na záhoně, ale také jako řezané květiny ve váze či v sušené podobě.

Trvalky neboli pereny

Trvalky neboli pereny je souhrnný název velké skupiny nedřevnatých okrasných bylin. Do této skupiny řadíme – kromě skalniček, cibulnatých a hlíznatých rostlin – i různé druhy travin, kapradin, ba dokonce i některé vodní rostliny. Některé dokáží vydržet i mrazivé počasí a není je proto nutno zazimovávat mimo zahradu. A právě na tyto rostliny se dnes zaměříme. Trvalky, které odolávají mrazu a na záhonech vydrží několik let, často i desetiletí, nebývají nějak zvlášť náročné na údržbu. Jejich obliba proto stále roste. Pusťte se i vy směle do jejich pěstování.

Jaké trvalky zvolit?

Při výběru trvalek je třeba brát v úvahu zejména jejich nároky na stanoviště. Vysazovat spolu můžete pouze ty, které snesou podobné podmínky. Teprve pak se můžete zabývat tím, jaký mají tvar a barvu květů. Stínomilné druhy se uplatní ve stínu domu, pod stromy a keři. Výborně se jim bude dařit na severní straně pozemku, kde zasvítí slunce jen dopoledne. Trvalky vhodné do polostínu snesou i slunné stanoviště, pokud jim zajistíte dostatek vláhy. Slunné stanoviště provází horký vzduch, ostré slunce a nedostatek vláhy. I zde je však možné pěstovat mnoho druhů trvalek.

Podle výšky

Trvalky mohou být půdokryvné a plazivé, které jsou vysoké od 5 do 30 centimetrů. Nádherně lemují květinové záhony a přirozeně je oddělují od trávníku. Mají nízké nároky na pěstování, dokonce nedají šanci plevelům.

Trvalky mohou být nižší (do 40 cm) – dají se pěstovat i v nádobách na balkonech, i vysoké (do 150 cm). Mezi ty vyšší patří různé druhy trav a kapradin. Trávy působí v moderní zahradě velmi elegantně. Při výběru buďte ale opatrní, protože mohou vyrůstat až do výšky dvou metrů a rozrostlými trsy snadno zastíní ostatní rostliny.

Mrazuvzdorné trvalky do vaší zahrady

Na slunné stanoviště

Bylinky do kuchyně: pažitka, saturejka, estragon a meduňka.

Na záhoně vyniknou: denivka, pivoňka, floxa, astra, krásnoočko, kopretina, lilie, třapatka (Echinacea) a některé druhy kakostů.

Růst plevele potlačí:

jahodník, šanta, dobromysl, saturejka, rozchodník, čistec, ožanka, rdesno, mochna, levandule, šalvěj, pelyněk…

Do polostínu

Šater (nevěstin závoj), hvozdíky a rozrazily, hrachory a čemeřice, sasanky a bledule, srdcovky, konvalinky, bohyšky, náprstníky, rododendrony, kontryhel, barvínek, mochnička, hluchavky, kontryhel, bergenie, některé druhy kakostů, zběhovec…

Do stínu

Bergenie, čechravy, barvínek, oměj, některé druhy prvosenek, ostřice, bika, rákosík. Ve stínu bývá i vlhko, proto zde najdou své místo i kapradiny.

Na skalku

Netřesk, lomikámen, ježatec, kosmatec, devaterník, dračíky, tařička, yzop, ožanka, zvonky…

Na vlhké stanoviště

Blatouchy, přesličky, vrbina, pomněnky, devětsil, tužebníky, upolíny, rdesno, poměnkovec, kakosty, kostival, kosatce, ostřice, orobinec…

Do vody

Orobinec, zevar, puškvorec, pryskyřníky – mělká voda; lekníny a stulíky – hladina.

Kdy a jak trvalky vysazovat

Nejvhodnějším termínem pro založení záhonu s trvalkami je jaro. Vypěstované rostliny s kořenovým balem můžete ale vysazovat i v létě, tedy klidně i nyní. Urychlíte si tak čas čekání na kvetení.

Pozor na příliš hustou výsadbu

Příliš hustá výsadba není vhodná, protože trvalky se lety rozrůstají. Stačí tři až pět kusů z jednoho druhu. Půda musí být dobře zkypřená, vyčištěna od kořenů trávy a plevele. Můžete přidat kvalitní kompost a pomalu se uvolňující hnojivo.

Květinový záhon

Různobarevné trvalky nádherně vyniknou v pestrém záhoně. Při jeho vytváření je důležité správné výškové umístění jednotlivých druhů a pozice, ze které záhon budete pozorovat.

• Pokud bude viditelný jen z jedné strany, nejvyšší rostliny umístěte dozadu.
• Při pohledu ze všech stran musí růst uprostřed. Můžete je vysadit centrálně ve středu nebo vytvořit souvislou linii.

Záhon můžete vysázet tak, aby byl různobarevný nebo jej sestavit pouze v odstínech jedné barvy, od nejsvětlejší po nejtmavší.

Kvetoucí trvalky zkombinujte s druhy, které jsou okrasné listem.

Krásná zahrada po celý rok

Jaro vítají kromě cibulovin i čemeřice, bergenie a srdcovky.

Celé léto potěší záplavou květů voňavé a nenáročné plaménky, něžné šatery, třapatky, kokardy, denivky, pivoňky a kosatce. Zapomenout nesmíme na voňavou – levanduli a echinaceu.

(Potěšení a užitek přinesou bylinky: mateřídouška, šalvěj, máta nebo meduňka.)

Dlouhé podzimní období vám zpříjemní kvetoucí sasanka, různé druhy aster a chryzantémy, které vydrží i první mrazy.

Zdroj: https://www.obyvat.cz/trvalky-ktere-vydrzi-mraz/

 

 

 

Vějířovka převislá – pěstování:

Také jste s prvním závanem jarního vzduchu pocítili příliv energie a zmocnila se vás touha po změnách ve vlastním bytě, na balkoně či terase? Květiny v květináčích a truhlících jsou nejen krásné, ale pohled na ně člověku dodává i příjemný pocit vyrovnanosti. A pokud se o tu krásu zasloužíte vlastním přičiněním a naplní vás pocit, že ta nádhera, která se jmenuje vějířovka převislá (Scaevola aemula), je do značné míry vaším dílem, které vzniklo správným osázením truhlíků (např. samozavlažovacích) a správnou péčí o rostlinu, vaše spokojenost bude završena. Co je vějířovka vlastně zač a jak ji pěstovat? Dozvíte se v následujících řádcích.

Robustnější balkónová rostlina – vějířovka převislá

Pokud hledáte nějaký zajímavý tip na výsadbu, jeden pro vás mám. Jde o nádhernou letničku, která pochází ze západní Austrálie, Tasmánie a Nové Kaledonie, kde roste jako vytrvalá bylina. U nás ji pěstujeme jako letničku.

Má charakteristický název – vějířovka. Vytváří drobná květenství, která vypadají jako otevřený vějíř.

Vějířovku převislou z čeledi Scrophulariaceae charakterizují

• převislé výhony; 
•  
• listy přisedlé a jednoduché;
• květy ve tvaru vějířku – pětičetné a zpravidla modrofialové (donedávna byly známy pouze odrůdy s modrofialovými květy, v současné době je nabízena řada kultivarů různých odstínů modré a fialové. V posledních letech se objevily odrůdy bílé a bílo-fialové);
• květy – schopnost samočištění, nemusejí být odstraňována odkvetlá květenství;
• květy si i na prudkém slunci udržují svoji barvu.

Vějířovka převislá se hodí se do kombinací s většinou letniček okrasných květem či listem. Vějířovka je rostlina, jejíž název velmi dobře charakterizuje naprosto ojedinělý tvar květu. Jednotlivé kvítky opravdu věrně připomínají miniaturní vějíře.  Rostlina je vhodná jak do truhlíků, tak i do závěsných nádob. Její pěstování zvládnou i začínající pěstitelé. Jak na její pěstování?

Vějířovka převislá – pěstování

• Při výsadbě rostlinek dodržujte vzdálenost cca 20 cm.
• Zajímavostí je, že jednotlivá květenství vějířovky neodkvétají, ale postupně odrůstají, takže se na nich objevují stále nové vějířky – “bezúdržbová rostlina”.
• Vějířovka převislá nepřetržitě kvete až do zámrazu. V paždí listů se objevují další a další kvetoucí výhony, rostlina se postupně zahušťuje a může se tak stát skutečnou ozdobou vašeho letního balkonu. Výhonky dosahují délky až jednoho metru.
• Vějířovka má ráda slunečné až polostinné místo. (Pokud rostlinu umístíte na slunce, barva jejích květů bude výrazně tmavší a sytější.)

• Vějířovku vysazujte do běžného substrátu pro balkónové rostliny, musí však být humózní a mírně kyselý.
• Rostlina nemá vysoké nároky na zálivku – substrát je třeba udržovat mírně vlhký. Nadměrná vlhkost rostlině škodí. Na zálivku je nejlepší měkká voda, protože vějířovka je citlivá na vápník a další soli.
• V období kvetení přidávejte rostlině do zálivky 1x týdně hnojivo na podporu kvetení – například Kristalon Plod a květ.
• Vějířovku je možno množit řízkováním, ale je to docela složitý úkon, který je lepší přenechat odborníkům.
• Problematické je i přezimování, které musí probíhat na světlém a chladném stanovišti a při mírné zálivce.

Osázejte svůj balkon vějířovkou převislou, jejíž květ kromě vějíře tak trochu připomíná i úsměv, a nechte se každé ráno touto rozesmátou rostlinkou vítat.

Inspirace pro příští rok: 

Zdroj:  https://www.obyvat.cz/vejirovka-previsla-pestovani/

 

 

 

QUINOA PŘÍRODNÍ POKLAD INKŮ A NEJLEPŠÍ RECEPTY Z NÍ :

nkové quinou uctívali jako „matku zrn“, dávala totiž sílu neohroženým válečníkům i malým dětem. Její semena se tradičně používala jako obilnina- mlela se z nich mouka nebo sloužila k přípravě kaší a zahuštění polévek.

V posledních letech se díky svým úžasným vlastnostem těší obrovskému zájmu „moderního“ světa a všech, kdo se chtějí stravovat zdravě. Existuje ve třech druzích. Nejběžnější bílá má jemnou máslovou chuť. Podobá se bílé rýži, ale je mnohem zdravější. Červená quinoa je křupavější, s oříškovou příchutí. Černá je nejkřupanější a chuťově nejvýraznější.

 

QUINOA SE ZELENINOU 

Má příjemnou strukturu a poměrně neutrální chuť, která se dobře snoubí téměř se vším. Snadno a rychle se upravuje. Dá se použít skutečně všestranně- nasladko i naslano. Můžete jí obohatit ovocné i zeleninové saláty, zapéct se zeleninou, masem i sýrem, přidat do těsta na lívanečky a sušenky, uvařit z ní kaši nebo nákyp… receptů je víc než dost.

PLACIČKY Z QUINOI 

 

JE PLNÁ VLÁKNINY

Zvyšuje pohyblivost střev, čímž se zrychluje spalování tuků a podporuje vstřebávání výživných látek. Vláknina je přímo veledůležitá pro ženy, zvláště ty v premenopauzálním věku. Je prokázáno, že výrazně snižuje riziko rakoviny prsu. Vláknina obsažená v quinoe je nerozpustná, takže předchází vzniku žlučových kamenů. Kromě toho napomáhá z těla vylučovat toxiny.

QUINOA S KUŘECÍM MASEM

 

JE ZDROJEM BÍLKOVIN

Inckým válečníkům dávala quinoa sílu a léčila zranění. Rostlinné bílkoviny příznivě působí na růst svalové hmoty a regeneraci poničených tkání. Bílkoviny obsažené kompozicí všech esenciálních aminokyselin, které tělo potřebuje. To pomáhá zmírňovat různá onemocnění a zdravotní obtíže. Dále díky obsahu komplexních uhlohydrátů upravuje hladinu cukru v krvi, je ideální pro diabetiky. Chcete zhubnout? Quinoa má nízký glykemický index, proto zasytí na dlouhou dobu a dodá energii.

MANDLOVÁ POCHOUTKA Z QUINOY

 

 

JE ZÁSOBÁRNOU MINERÁLŮ

Důležitá je hlavně pro svůj obsah vápníků a hořčíku( vápník významně posiluje kosti a pomáhá předcházet zdravotním komplikací pozdějším věku). Kombinace těchto dvou stopových prvků zajistí lepší spánek. Pro snazší usnutí zkuste sobě i svým blízkým místo sklenice teplého mléka dopřát chutnou večeři s quinoou v hlavní roli. Vápník toho dokáže opravdu hodně spolupůsobí při srážení krve, ovlivňuje funkci svalů a přenos neuronů.

SUŠENKY S QUINOOU A BRUSINKAMI

 

 

JE BOHATÁ NA VITAMIN E

Vitamin E je antioxidant, který chrání organismus před volnými radikály. Dělá pokožku mladší a zářivější. Snižuje riziko rakoviny. Působí pozitivně v buněčných membránách, zvyšuje plodnost a posiluje činnost nervové soustavy.

Zdroj: https://www.recepty.eu/clanky/quinoa-prirodni-poklad-inku-a-nejlepsi-recepty-z-ni.html

 

 

Tempeh

 

Velmi zdravá a stále více oblíbená alternativa masných a mléčných výrobků:

 

čerstvý tempeh

Tempeh neboli „javánské maso“ je oblíbený především v Indonésii, nicméně i na Západě se již drahně let jedná o známou potravinu. Tu už dnes navíc nepoužívají pouze vegetariáni a vegani.

Za vznikem tempehu stojí náhoda

Tempeh patří mezi potraviny, jež mají svůj původ v oblasti Orientu, ale „našly“ si cestu i na Západ. Tím se nijak neliší např. od tofu, které je navíc rovněž vyráběno ze sójových bobů. Tempeh ovšem vzniká jejich fermentací, na což se přišlo v podstatě náhodou. Lidé totiž uchovávali sójové boby v listech a zjistili, že prorůstají plísní. Následně se tohoto procesu začalo dosahovat záměrně. V současné době je tato luštěnina nakládána do kultur Rhizopus oligosporus či Aspergilius oryzae, proroste jimi a vzniká tvrdý produkt bílé barvy.

Kde můžeme tempeh ochutnat?

Tempeh si po svém „příchodu“ na Západ velmi rychle získal oblibu mezi vegetariány a vegany. Proto se dal původně sehnat převážně v obchodech se zdravou výživou, což platí dodnes a navíc si jej lze jednoduše objednat i online. Díky zajímavé chuti a výživovým hodnotám jej ovšem do svého jídelníčku stále častěji zařazují i další lidé. Rostoucí poptávka tedy způsobila, že jej dnes nabízejí i mnohé supermarkety, a to v různých variantách (natural, uzený, marinovaný nebo smažený).

Využití tempehu v kuchyni

Tempeh bývá označován jako „javánské maso“. Díky existenci vícero variant je jeho využití v kuchyni velmi široké. Uzený tempeh lze např. použít v receptech, v nichž byste běžně použili uzené maso (např. do bramborových knedlíků), případně další uzené pokrmy. Marinovaná varianta je zase velice vhodná do hamburgerů. Tempeh ovšem nalezne uplatnění také v polévkách, omáčkách, výtečně se hodí do salátů, rizot, na špagety a do mnoha asijských pokrmů.

Vliv tempehu na lidské zdraví

Tempeh je nejen zajímavou alternativou masných a mléčných výrobků, ale uznání dosahuje i díky své výživové hodnotě. Sójové výrobky jsou obecně známy pro vysoký obsah bílkovin, stejně jako vlákniny, na druhou stranu bývají hůře stravitelné. Bílkoviny a vláknina v tempehu jsou ovšem díky procesu fermentace stravitelné výrazně lépe. V „javánském mase“ je navíc obsaženo i velké množství vitamínů ze skupiny B-komplex. Často se dokonce hovoří o výskytu vitamínu B₁₂, jehož příjem je jinak především ve veganské stravě poněkud problematický. Musíme ovšem podotknout, že na Západě se používá čistá plísňová kultura, díky čemuž je množství vitamínu B₁₂ spíše zanedbatelné.

Zajímavosti o tempehu

• O tom, že je tempeh, kvalitním zdrojem bílkovin, svědčí skutečnost, že se jedná o hlavní zdroj proteinů na Jávě, tedy na nejzalidněnějším ostrově světa.
• Zatímco uzený, smažený a marinovaný tempeh lze používat i za studena, bílý tempeh (natural) je vhodné tepelně upravit.
• Bílý tempeh je chuťově dosti specifický, proto bývá doporučováno začít s již upravenými variantami.
• Tempeh sice bývá nazýván „javánské maso“, označován je nicméně i jako „sójový hermelín“. Tento sýr je totiž vyráběn podobný způsobem, čímž vzniká bílá plíseň na povrchu.
• Tempeh neobsahuje pouze bílkoviny, vlákninu a vitamíny B, ale také další zdraví prospěšné látky, především minerály jako vápník, železo nebo hořčík. 
  
• Zdroj: https://www.jimeto.cz/tempeh/
  

 

 

Plněné papriky - výborné i bez masa:

Papriky lze naplnit, čím si jen vzpomenete. A ani k tomu nemusíte mít mleté maso ...

 

Měla jsem chuť vyrobit plněné papriky, ale úplně jinak, bez masa ...Vsadila jsem na uzený tempeh a rýži. Aby se náplň nedrobila a byla uvnitř dostatečně vláčná, rozhodla jsem se přidat ještě namočený toustový chléb. Vše se povedlo nad očekávání, všichni pokusní králíci byli překvapeni výbornou náplní, která není z masa.

Budete potřebovat

• 6 větších bílých paprik
• 1 balení uzeného tempehu
• 200g uvařené rýže (dala jsem Basmati)
• 5 plátků toustového chleba (dala jsem celozrnný, můžete použít i housku apod.)
• Trochu vody a olivového oleje na namočení chleba
• Koření do mletých mas (nebo co vám vyhovuje...)
• 4 lžíce olivového oleje do směsi (lze méně)
• trochu vody nebo vývaru na podlití

Postup

1. Tempeh nastrouhejte na hrubo na struhadle nebo posekejte v malém robotu.
2. Smíchejte ho s vychladlou uvařenou rýží (lepší je ta,co trochu lepí)
3. 5 plátků toustového chleba nebo jiného pečiva v míse zakapejte vodou a trochou olivového oleje, aby byl vláčný a dal se do dobře rozmačkat prstama.
4. Všechno v míse rukama spojte, přidejte dle chuti koření. Měla jsem z trhu koření do mletých mas, které obsahuje česnek, majoránku, sůl, kmín, pepř, cibuli. I uzený tempeh je sám o sobě dost slaný a výrazný, proto vše zbytečně nepřesolte.
5. Na závěr jsem do směsi ještě pro jistotu přikápla trochu olivového oleje, abych měla jistotu, že nebude vysušená. Myslím ale, že by to šlo i bez toho oleje navíc.
6. Naskládejte do pekáčku, podlijte trochou vody nebo vývaru a pečte přikryté stejně jako klasické papriky na 200 stupňů asi 45 minut.

Abyste měli jistotu, že směs bude kompaktní, ale zároveň nebude po upečení tuhá či suchá, stačí se řídit její konzistencí před upečením. Měla by být při zpracování rukama podobná mletému masu. Měla by být dostatečně vláčná.

 Zdroj: http://www.varilamysicka.cz/zdrave-recepty/plnene-papriky-bez-masa

 

 

Clematis – návod na pěstování:

Pnoucí keře, polokeře nebo vytrvalé byliny s atraktivními květy, kterým se daří v polostínu, na půdách spíše hlinitých a propustných a které patří do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) nazýváme plaménky – Clematis. Dosahují většinou výšky dvou až čtyř metrů a podle druhu kvetou od května do října.

Clematis – o rostlině

• Clematisy jsou liány se vstřícnými trojčetnými nebo lichozpeřenými, nepravidelně složenými nebo jednoduchými listy.
• Květy jsou většinou oboupohlavné, trubkovité až talířovité, s mnoha přechodnými tvary. Jsou uspořádané jednotlivě v koncových nebo postranních latách. Mají zpravidla čtyři, někdy pět šest nebo osm okvětních lístků, mnoho tyčinek a pestíku.
• Z pestíku se vyvíjí nažka se zachovalou čnělkou, a ta se často přeměňuje v pérnatě chmýřivý přívěsek.
• Na severní polokouli je rozšířeno asi 250 druhů plaménků. Některé druhy i v Austrálii a na Novém Zélandu. Nejvíce druhů se vyskytuje ve východní Asii, v Severní Americe a asi 10 druhů v Evropě.

Vedle několika druhů plaménků se v zahradách vyskytují především velkokvěté hybridy. Jedná se o křížence s velkými nápadně zbarvenými květy oproti planým druhům.

Pojďme se tedy seznámit s návodem na použití a pěstování plaménků.

Clematis – návod na užití a pěstování

Clematis – kam s ním

Plaménky se dobře spojují s malými stromy nebo velkými keři a můžete je vysadit tak, aby po nich šplhali, což ostatně mají ve své přirozenosti. (Plaménky žijí na původních stanovištích na okrajích lesů a mýtin ve společnosti dřevin, které jim slouží jako opora pro jejich stonky.)

Plaménky potřebují takovou oporu, aby se k ní mohli přichycovat listovými úponkami. Proto by neměl být opěrný prvek, který zvolíte, tlustší než 25 milimetrů. Opěrné prostředky volte vždy z trvanlivých materiálů, například z impregnovaného dřeva, pozinkovaného kovu, případně z plastu.

Clematis – stanoviště

Plaménky jsou původně lesní rostliny. Dávají proto přednost droptovitým, propustným, slabě alkalickým půdám, které jsou dostatečně výživné.

• Zatímco nadzemní části rostlin můžete klidně vystavit plnému oslunění,
• půda u kořenů by měla být zastíněná.

Dosáhnete toho výsadbou jiných pokryvných rostlin, přikrytím půdy kameny nebo mulčovací vrstvou.

Za sucha Clematis spotřebuje dostatečnou zálivku – zejména rostliny, které jsou vysazené u Zdí a budov.

Clematis – postup při výsadbě

• Ať už budete chtít pěstovat jakýkoliv Clematis, musíte ho vždy vysadit tak, aby horní povrch kořenového balu byl 10 až 15 cm pod povrchem půdy. Pokud budete chtít plamének vysadit ke zdi, zachovejte odstup zhruba 50 cm.
• Pokud se rozhodnete pro výsadbu v blízkosti stromů a keřů, vždy vysazujte k jejich severní straně.
• Po výsadbě časně na podzim nebo z jara seřízněte stonky rostlin blízko u povrchu půdy.
• Na plošnou opěrnou konstrukci vždy výhonky rozveďte po celé ploše.

Clematis – řez

Správný řez patří při pěstování clematisu k nejdůležitějším zásahům. Týká se především velkokvětých hybridů.

Druhy raně versus pozdě kvetoucí

Pokud vám plamének začne nežádoucně přerůstat u fasády domu nebo začne příliš bujně pokrývat dřeviny, ke kterým jste ho vysadili, potom druhy, které jsou

• raně kvetoucí – musíte řezat až po odkvětu,
• pozdě kvetoucí – musíte řezat časně z jara.

POZOR! U velkokvětých hybridů také musíte dbát na rozdíly mezi odrůdami

• Některé odrůdy totiž kvetou na krátkých výhonech jednoletých větví,
• zatímco jiné odrůdy zakládají květy na letorostech, tedy výhonech letošního roku.

Dejte na to velký pozor!

1. Pokud byste totiž seřízli odrůdu, která má kvést v květnu, v červnu až začátkem července na jaře, potom jí kvetení v témže roce znemožníte.
2. Naopak pozdní odrůdy, které kvetou od července do září, je třeba na jaře vždy pravidelně hluboko seříznout, aby se na nových výhonech mohly vytvořit nové květy.

Clematis – choroby a škůdci

Nejnebezpečnější chorobou Clematisu je vadnutí houbového původu. Když škodlivá půdní houba vnikne do cévních svazků a ucpe je, napadená rostlina, často v nejlepším růstu, náhle uvadne a za několik málo dnů může zcela uhynout. Pokud to postihne i váš nádherně kvetoucí plamének a budou postiženy pouze některé jeho větve, můžete rostlinu zachránit jejich odříznutím pod místem napadení.

Velkokvěté hybridy jsou bohužel k této chorobě mnohem náchylnější než klasické botanické druhy.

Plaménky patří k nejkrásnějším zimovzdorný liánám. Můžete je vysadit na mnoha místech v zahradě – nejen ke zdem a k fasádám domů, ale také k plotům, altánům, loubím, pergolám nebo jako optickou kulisu u volně stojící konstrukce pro popínavé rostliny.

Zdroj: https://www.obyvat.cz/clematis-navod-na-pestovani/

 

 

 

 

Quinoa. Jak ji využit v kuchyni a proč bychom ji měli jíst?

 

Znáte quinou? Tato dlouho neznámá potravina, která se označuje jako potravina Inků, se poslední dobou objevuje čím dál častěji v povědomí lidí, a také v jejich jídelníčku. Dnes už není ničím neobvyklým dát si quinou v restauraci nebo si  ji koupit v supermarketu. Bezlepková quinoa, která byla dříve dostupná jen ve zdravých výživách, se právě těší největší popularitě. Co quinoa obsahuje a proč je pro nás zajímavá?

Co je quinoa?

Quinoa je rostlina zvaná merlík chilský. Pochází z Jižní Ameriky a tradičně ji využíval už národ Inků. Z quinoy se také mele mouka, která se využívá především v kuchyni celiaků a potravinových alergiků. Quinoa se ale nejčastěji konzumuje jako nepravá obilovina ve formě semínek, která si můžete jednoduše uvařit nebo také pufovat do extrudovaných bezlepkových chlebíčků, jimž pufovaná quinoa dodává zajímavější chuť a cennější obsah živin. Malá semínka quinoy se podobají rýži, ale jsou kulatá a mnohem menší. Rozlišujeme také quinou bílou, quinou červenou a quinou černou. Každá z nich je velmi zdravá a nutričně cenná. Barevná quinoa má poněkud výraznější chuť, jinak obsah živin je podobný.

Bezesporu cenná potravina, která byla pěstována už před tisíci lety, se dnes vrací do našich jídelníčků a dostává se do čím dál tím většího povědomí lidí. Quinoa je příbuzná amarantu, který je rovněž zajímavou potravinou – obě rostliny patří do čeledi laskavcovitých rostlin. Roste ve vysokých nadmořských výškách a snese prakticky jakékoli podmínky pro pěstování – i velké sucho, mrazy nebo silný vítr.

Obsah železa a dalších prvků a vitamínů

Proč jíst quinou? Především pro její zajímavé složení a léčebné účinky. Kromě toho i zajímavě chutná. Quinoa je bezlepková pseudoobilovina, která svým obsahem živin plně nahrazuje složení obilovin, které bezlepkáři nemohou. Je oblíbená nejen u potravinových alergiků a celiaků, ale i u dětí, sportovců, seniorů a především těhotných a kojících žen, které potřebují mít dostatečnou výživu. Quinoa se také hodí pro vegany a vegetariány a pro osoby v rekonvalescenci. Obsahuje opravdu velké množství bílkovin, vlákniny, a též velké množství cenného železa a dalších vitamínů a minerálů. Proto je právem považována za takzvanou superpotravinu.

Kromě železa, díky němuž quinoa pomáhá při anémii, v ní najdeme i vápník, hořčík, zinek, vitamín E, vitamín C, betakaroten, ale hlavně také vitamíny skupiny B – thiamin, riboflavin a kyselinu listovou. Quinoa obsahuje i nenasycené mastné kyseliny. Má nízký glykemický index, proto je vhodná pro diabetiky a pomáhá při snižování váhy. Především však nutričně poskytuje všechno to, co každý člověk potřebuje ke svému životu.

Léčebné účinky quinoy

Quinoa pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi, cholesterol i vysoký krevní tlak. Hodí se v období klimakteria i jako prevence osteoporózy u žen, zejména se osvědčuje v době těhotenství a kojení jako dostatečná výživa pro nastávající maminku a její dítě, a to nejen z hlediska vysokého obsahu železa a kyseliny listové. Quinoa pomáhá ulevovat při silné menstruaci, jednak od bolestivých křečí, ale také podporuje tvorbu červených krvinek a doplňuje do těla ztráty železa. Hodí se pro děti trpící atopickým ekzémem a polyvalentní potravinovou alergií, můžete ji konzumovat na posílení při borelióze, při roztroušené skleróze, mnoha autoimunitních chorobách, alergiích a poruchách imunity.

Merlík chilský mohou konzumovat i nedostatečně živené dívky s poruchami příjmu potravy, anebo ženy, které se snaží přejít na zdravější způsob stravování a zhubnout nadbytečné kilogramy. Quinoa nepodporuje chuť na sladké a díky jejímu bohatému nutričnímu obsahu člověk, který si ji občas zařadí do svého pestrého jídelníčku, rozhodně strádat nebude. Quinoa a dělená strava nejsou neznámé pojmy pro ženy, které si oddělují jednotlivé složky potravy pro rychlejší metabolismus a proces hubnutí – v tom případě můžeme i přes vysoký obsah proteinů quinou řadit k obilovinám, tedy přesněji k pseudoobilovinám.

Quinoa nahradí rýži – hodí se jako příloha

Jak se quinoa konzumuje? Je to jednoduché. Quinoa – semínka stačí propláchnout ve vodě a dát uvařit do kastrolku s vodou – stejně jako rýži. Quinoa také může krásně nahradit rýži jako příloha, anebo ji lze vařit současně s rýží. Stačí jen promíchat zrníčka rýže se zrníčky quinoy a dát je do hrnce s dvojnásobným množstvím vody tak, aby hladina vody převyšovala okraj rýže nebo quinoy. Počítejte ale s tím, že maličká quinoa se brzy uvaří a semínka se otevřou – připomínají pak malinké klíčky. Je proto lepší quinou vařit s bílou rýží. Tmavou rýži vaříme zvlášť – vaření celozrnné rýže totiž dlouho trvá a je potřeba do hrnce přidat hodně vody. Quinoa rýžovar také snese – pokud vaříte rýži v rýžovaru.

Quinoa nahrazuje nejrůznější přílohy, nejvíce se ale blíží rýži, a to také svou neutrální chutí. Quinou můžete přidat do polévky, do salátu nebo do nejrůznějších pokrmů. Quinoa rozemletá na mouku se může stát součástí nejrůznějších moučníků, pudinků, slaných i sladkých jídel nebo kaší. Moukou z quinoy můžete zahustit polévku či omáčku, přidat ji do lívanců nebo placiček. K dostání bývají běžně také quinoa – vločky, které se dají nasypat do jogurtu. Výborná je z nich snídaňová kaše. Quinoa se dá také použít jako náplň zeleninových jídel, přidat do plněných paprik, lilku a podobně. Vynikající je i v kombinaci s houbami.

Naklíčená quinoa plná enzymů

Quinoa se dá i naklíčit, obdobně jako třeba různá semínka, obiloviny nebo luštěniny. Nejlepší je dát si zrníčka quinoy do klíčících misek a udržovat v nich správnou vlhkost. Po pár dnech si můžete naklíčená semínka quinoy přidávat do jídla, anebo je ještě lehce povařit. Proces klíčení uvolňuje tvorbu enzymů a zesiluje obsah živin, vitamínů a minerálů v potravinách. Ideální je, když se k tomuto účelu použije bio – quinoa.

Quinoa – recept na salát s quinoou a avokádem

Vyzkoušejte recept na vynikající salát z quinoy s avokádem, čerstvou zeleninou a kořením!

Připravíme si:

200 g quinoy
1 větší salátovou okurku
lístečky rukoly
2 avokáda
6 cherry rajčátek
70 g vypeckovaných zelených oliv
1 konzervu tuňáka
5 lžic olivového oleje
2 lžíce citrónové šťávy
1 ks chilli papričky
čerstvou petrželku
himalájskou růžovou sůl
drcený barevný pepř

Postup:

Quinou propláchněte ve vodě a uvařte. Oloupaná avokáda a okurku pokrájejte na kostičky, přidejte omytá a nakrájená rajčátka, olivy a ostatní přísady. Do salátu vmíchejte zálivku z citronové šťávy, koření, petrželky a olivového oleje. Salát vychlaďte a můžete ho podávat. Můžete do něj také vmíchat jednu kvalitní tuňákovou konzervu.

Zdroj: https://www.womanonly.cz/quinoa-jak-ji-vyuzit-v-kuchyni-a-proc-bychom-ji-meli-jist/

 

 

 

 

 

Nestařec – pěstování

Květiny

Autor Milena Pavlínová Publikováno Dub 17, 2021

Miluje slunce, ale nesnáší sucho. Květy mohou být bílé, narůžovělé nebo modrofialové až modré. První dvě barvy jsou však méně oblíbené, protože květy po odkvětu nepěkně hnědnou. Stále nevíte? Řeč je o rostlině s trochu podivným názvem – nestařec mexický (Ageratum houstonianum), letničky z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Jak rostlinu pěstovat? 

Nestařec – charakteristika rostliny

Nestařec mexický je původem ze Střední Ameriky, (Guatemala, Belize, Mexiko), v některých oblastech se stal invazivní plevelem. Naturalizovaný je v oblasti tropů a na jihu USA. Jeho biotopem jsou pastviny a vlhké lesní mýtiny do nadmořských výšek 1 000 m n.m.
Nestařec mexický roste ve své domovině jako trvalka, u nás se pěstuje jako letnička, protože rostlina není mrazuvzdorná. Je charakteristická kompaktním keříčkovitým vzrůstem. 

• Výška rostlin se může lišit v závislosti na odrůdě, přičemž obecně lze nestařec mexický rozdělit do dvou skupin, na nízké (25 až 30 cm) a vysoké (asi 50 cm). Nízké odrůdy se hodí do letničkových výsadeb, jako lemy záhonů, ale i do balkonových truhlíků. Vysoké jsou vhodné na řez.
• Má střídavé vejčité, případně srdčité listy. 
• Celá rostlina je pokryta jemnými chloupky, díky kterým působí jemně a měkce. 
• Květy jsou uspořádány do okoličnatých květenství. Připomínají vláknité a nadýchané chomáčky. Tak trochu se podobají květům aster. Nestařec kvete od června až do prvních mrazů.
• Nejoblíbenější jsou odrůdy kvetoucí modrými barvami, ale k mání jsou i odrůdy s bílými, růžovými nebo fialovými květy.

Množení a výsev

Pěstování ze semen

Nestařec se rozmnožuje semeny. Předpěstovávají se od února do dubna. Jak na to? 

• Semena vysejte do květináčů za okno nebo do pařeniště. Drobná semena vyžadují mělkou setbu a dobrý kontakt s půdou s dostatkem vláhy.  
• Rostliny vyklíčí do dvou týdnů při teplotě 15 až 18 °C. 
• Po vytvoření prvních děložních lístků je třeba rostlinky přepikýrovat a přesadit do samostatných zakoreňovačů. 
• Předpěstované sazenice pak můžete vysadit na záhony nebo do nádob, ale až po 20. květnu, když už nehrozí mrazy, na které jsou rostliny velmi citlivé. 
• Po přesazení se doporučuje rostlinu jednou nebo dvakrát zaštípnout pro bohatší rozvětvení.

Řízkování

Pokud se vám podaří rostlinu přezimovat (v interiéru), můžete ji následující sezónu rozmnožit z řízků, které se odebírají v březnu a dubnu. Nechte je zakořenit ve vodě a po vytvoření kořínků přesaďte do substrátu.

Nestařec – pěstování

Umístění
Nestařec je teplomilná rostlina, miluje otevřené slunné stanoviště. Snese i polostín, ale pokud má málo světla, málo kvete a vytahuje se.

Substrát
Rostlině vyhovuje propustný, písčitý nebo hlinitý, středně těžký a výživný substrát. Nevhodné jsou kyselé půdy, přemokřené půdy a půdy hnojené čerstvým hnojem.

Ageratum houstonianum

Zálivka
Nestařec vyžaduje pravidelnou a vydatnou závlahu, sucho snáší špatně. Dostatek vláhy potřebují obzvlášť rostliny pěstované v nádobách. Aby nestařec bohatě kvetl, přidejte tu a tak i patřičné minerální hnojivo. 

Období kvetení
Rostlina kvete od června až do podzimních mrazů.

Péče v době vegetace
Odkvetlé rostliny můžete v létě seříznout, po krátkém čase znovu obrostou a rozkvetou. 

Využití 
Nízké odrůdy se používají na lemování záhonů i na pěstování v balkonových truhlících. Vysoké odrůdy jsou vhodné k řezu do vázy.

Pěstování této nenáročné letničky se opravdu vyplatí. Zvládne i větrné zahradní stanoviště i větrný balkon.

 Zdroj:https://www.obyvat.cz/nestarec-pestovani/

 

Všelicha – pěstování:

Víte co znamená Brachykome? Jedná se zkomoleninu latinského Brachycome, česky všelicha. Tato půvabná rostlinka pocházející z Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu patří mezi letničky se spoustou kultivarů a variet. Přestože je známo na 50 druhů všelichy, nejčastěji se pěstuje kompaktnější Brachycome multifida (všelicha – převislý růst) a Brachycome iberidifolia, která je ještě rozšířenější. Proč abyste měli pěstovat právě všelichu? V čem spočívá její atraktivnost? Jak ji pěstovat? Dozvíte se v následujících řádcích.

Všelicha – drobná letnička

Všelicha je drobná letnička. Pokud ji umístíte na balkon nebo lodžii, určitě neuděláte chybu, neboť se budete moci kochat nádhernou záplavou modrých květů. Modř se může přelévat od tmavě modré přes modro fialovou až po blankytně modrou. Dnes už můžete pěstovat i všelichu s bílými květy. Ta pak velmi věrně připomíná sedmikrásky či kopretiny.

Nejen odstínem modré barvy se jednotlivé kultivary liší. Proměnlivý je i střed květu. Některé kultivary mají terčík černé barvy, jiné všelichy mají střed žlutý nebo oranžový. Rostlinky působí na první pohled velmi křehce. Jejich lístečky jsou jemně dělené a čárkovité, květy drobné. Pokud se budete o svou všelichu dobře starat, odmění se vám keříkem doslova obaleným květy.

Všelicha – pěstování

Všelichu si můžete koupit již zasazenou a rozkvetlou. Můžete si ji však vypěstovat také sami od semínka.

• Semena všelichy je třeba vyset v březnu a ve výsevné nádobě umístit na okno.
• Důležité je zvolit správný substrát, tedy takový, který bude dobře udržovat vlhkost.
• Semena všelichy jsou drobná, proto je třeba vysévat je velmi mělce.
• Po vysetí je třeba substrát pravidelně rosit.
• Po 10 až 15 dnech by měla semínka vyklíčit.
• Sazeničky můžete pikýrovat (ale nemusíte).
• Na určené stanoviště – na záhony, do květináčů, truhlíků a podobně se rostliny přesazují v polovině května.

Pokud si koupíte variety různých barev, můžete se nechat překvapit barevnými variacemi květů. Rostlinky si můžete namnožit také řízkováním.

• Smícháte rašelinu s perlitem v poměru 1 : 1, nařežete přibližně třícentimetrové cm řízky a zapícháte je do květináče nebo truhlíku se substrátem.
• Protože zemina nesmí vyschnout, je dobré přikrýt nádobu s řízky igelitem.
• Během jednoho měsíce se budete moci radovat ze zakořeněných řízků.
• Řízky Brachycome zakoření i ve sklenici s obyčejnou vodou.

Péče o všelichu v kostce

• V kostce se dá tedy říci, že všelicha je úžasná a pozoruhodná letnička, která si potrpí na humózní a propustnou zeminu.
• Miluje slunce, proto potřebuje umístit na slunné a také vzdušné místo.
• Potřebuje pravidelnou a častou zálivku.
• Svou krásou se vám odmění ještě více, pokud ji budete pravidelně každý týden přihnojovat.

Choroby a škůdci

Všelichy nemají příliš mnoho nepřátel, někdy však mohou být napadány mšicemi. Můžete je z rostlin spláchnout silným proudem studené vody, nebo použít postřik.

Začnou-li rostlinám žloutnout listy, pravděpodobně trpí nedostatkem vody. Všelicha je totiž velmi žíznivá rostlina, která v letních vedrech potřebuje zálivku v každý den. Tak na to pamatujte.

Zdroj: https://www.obyvat.cz/vselicha-pestovani/

 

 

Jak uchovat řezané květiny:

ať už si květiny k řezu vypěstujete sami nebo je pořídíte v květinářství, péče o ně, abyste je uchovali co nejdelší dobu v co nejlepší kondici, by měla být v obou případech stejná. Nabízím vám několik jednoduchých rad, které vám umožní, abyste se z barevné kytice těšili co nejdéle, a to i během zimních měsíců. 

Jak uchovat řezané květiny?

Základem je pečlivě vyčištěná váza. Jinak hrozí vznik kalů a množení bakterií. Po naplnění vázy vlažnou vodou (zhruba do jedné třetiny) počkejte, až vyprchají všechny bublinky a vodu nechte chvíli odstát.

Základ – správný řez

Na zahradě vypěstované květiny řežte brzy ráno. Stonky je třeba před umístěním do vázy upravit. Stejně jako v případě, budete-li chtít do vázy vložit kytici z květinářství. V obou případech použijte šikmý řez (úhel asi 45 stupňů). (Výjimkou jsou například kaly, jejichž dužnatý stonek je třeba řezat kolmo.) 

Základem dobrého řezu je ostrý nůž. Řez provádějte pod tekoucí vodou. Stonek se tak nenaplní vzduchem a bude schopen i nadále přijímat vodu. Stonek seřízněte zhruba o 2 – 3 cm. 

Zároveň zbavte stonek všech listů a postranních výhonů, které sahají do vody.

Kam s vázou

Na “dlouhověkost” řezaných květin má velký vliv umístění vázy. 

• Vyhýbejte se místům s přímým slunečním zářením či průvanem. 
• Pokud květiny na noc umístíte do chladnější místnosti, budete se z nich moci těšit více dní. 
• I když kytice květin a mísa s ovocem může vytvořit nádherné zátiší, ethylen, který se uvolňuje z ovoce, zejména z jablek, proces kvetení ovlivní negativně (zkrátí ho).

Dostatek místa pro stonky 

Ne všechny druhy květin milují společnost květin jiných. Proto například prvosenkám, liliím, tulipánům, narcisům, konvalinkám nebo růžím dopřejte ve váze soukromí. I dostatek místa pro stonky je základem co nejdéle pěkně vypadajících květů. Vybírejte proto přiměřeně velké vázy a pokud je to možné, vkládejte do nich květiny s nesvázanými stonky.

Prodloužení životnosti květin

Květiny ve váze vydrží déle krásné, pokud jim dopřejete dezinfekci a výživu v podobě přípravku na prodloužení životnosti květin. Často bývá součástí zakoupené kytice grátis. Slouží jako zdroj energie, upravuje pH vody a zabraňuje výskytu nežádoucích mikroorganismů.

V případě, že přípravek nemáte, existuje několik babských rad, jak tento přípravek nahradit:

• můžete do vázy vhodit  půl tabletky aspirinu (ocení ho zejména jiřiny, chryzantémy a růže); 
• můžete přidat kostku cukru (ta svědčí astrám, petuniím, kosatcům, šeříku a tulipánům);
• od věci není vhodit do vázy kousek dřevěného uhlí – dezinfikuje vodu a zabraňuje zahnívání stvolů;
• stejnou službu prý udělá i ponořený stroužek česneku – voda by měla zůstat čirá čirá, neměla by se kazit;
• trošku soli ocení hlavně kamélie, karafiáty a narcisy;
• výživu dodá květinám i použitý sáček čaje (černého nebo zeleného), který vhodíte do vázy;
• čerstvá brambora prý umí to samé, co česnek. Navíc do ní zapícháním stonků můžete květiny pěkně naaranžovat;

Toto jsou však pouze krajní řešení. Zcela jimi výše uvedený přípravek nenahradíte.

Tip 

Pokud dostanete nebo si koupíte kytici v tomto chladném období, vložte ji na půlhodinu zabalenou v ochranném papíru do vázy s vodou a dopřejte květinám, aby se mohly postupně aklimatizovat, tedy přizpůsobit teplotě v místnosti.

Při koupi květin dbejte na to, aby byly dostatečně zabaleny, a tak chráněny před nepříznivým vlivem nízkých teplot.

Rada na závěr

Pokud budete řezaným květinám měnit vodu každý den, případně obden, a pokud jim vždy jednou za 3 dny zkrátíte stonek o 2 cm (šikmým řezem), vydrží dlouho čerstvé bez jakýchkoliv podpůrných prostředků.

Zdroj:https://www.obyvat.cz/jak-uchovat-rezane-kvetiny/

 

 

 

Quinoa – pusťte ji do své kuchyně, je skvělá i při hubnutí:

 

Merlík čilský neboli quinoa obsahuje mnoho účinných látek. Vyniká především vysokým obsahem bílkovin, takže nejen pro Inky představovala perfektní zdroj živin. I dnes je velmi uznávána jejich vysoká nutriční hodnota a jsou řazena mezi superpotraviny.

Výskyt: jak samotný název napovídá, merlík čilský pochází z Jižní Ameriky. K jeho domestikaci přitom došlo zhruba před 5 tisíci lety a jednalo se o důležitou potravu Inků. Ti jí říkali „quinoa“, což znamená „matka zrno“. Dnes se pěstuje rovněž v Severní Americe a několik desítek let také v Evropě,

Popis a účinné látky: merlík čilský je jednoletá bylina z čeledi laskavcovitých, která dorůstá do výšky 100 až 200 cm. Vzhledem k tomu, že se dokáže přizpůsobit v různých podmínkách, jeho vzhled a stavba tedy nejsou jednotné. Snad jen stonek bývá vzpřímený, listy široké, květy uspořádané do lat a plodem je nažka. Mnohem zajímavější je však stejně složení jeho semen, která obsahují celou řadu vitamínů (zejména ze skupiny B), ale také minerálních látek, esenciálních aminokyselin, vlákniny, polysacharidů, bílkovin, škrobu a tuků.

Užitečné části: používána jsou především semena, někdy i mladé listy.

Semena quinoy v kuchyni

Semena merlíku čilského obsahují mnoho účinných látek. Vynikají především vysokým obsahem bílkovin, takže nejen pro Inky představovala perfektní zdroj živin. I dnes je velmi uznávána jejich vysoká nutriční hodnota a jsou řazena mezi superpotraviny. Jedná se tedy o vhodnou potravinu např. pro vegetariány a vegany, kteří si s její pomocí mohou zpestřit jídelníček. Semena jsou využívána k výrobě mouky, různých kaší anebo cereálií, nicméně lze se s nimi setkat i v mnoha dalších výrobcích.

Pokud jste se rozhodli merlík čilský rovněž upotřebit v kuchyni, semena seženete v každém obchodě se zdravou výživou. Dnes jsou navíc stále více dostupná i v běžných obchodech. Na balíčku pochopitelně naleznete postup přípravy, ale pro jistotu připomeňme, že jako jiné obiloviny nabírají v průběhu přípravy na objemu, s čímž je nutné počítat. A k čemu je vlastně použít? Tak například k výrobě salátů, sladkých kaší anebo tam, kde jste byli dosud zvyklí na rýži.

Poznámka: merlík čilský vlastně mezi obiloviny nepatří, neboť je řazen mezi tzv. pseudoobiloviny. Ty sice mají některé podobné vlastnosti a využití, nejedná se ale o totožnou skupinu.

Léčivé účinky merlíku čínského

Semena merlíku jsou chutná, lehce stravitelná a nenadýmají. Výše jsme zmínili, že se nejedná obilovinu, což je minimálně z jednoho hlediska enormně důležité. Neobsahují totiž lepek, takže je mohou konzumovat i lidé s celiakií. Vhodná jsou i pro již uvedené vegetariány a vegany, ale jedná se o kvalitní potravinu rovněž pro sportovce, a to např. pro ty, kteří přešli na bezlepkovou stravu. Do těla totiž uvolňují energii a navíc podporují růst svalové hmoty.

Co se týče léčivých účinků, quinoa je velmi účinná při problémech s migrénami a doporučována je i při redukčních dietách. Dále pomáhá osobám s vysokým krevním tlakem a také při kardiovaskulárních onemocněních. Mnohdy jsou zmiňovány i její protirakovinné účinky, přičemž se hovoří zejména o rakovině tlustého střeva. Rostlina rovněž prospívá ledvinám a působí kladně na trávení a nervový systém. V neposlední řadě je doporučována rovněž diabetikům. Zkrátka superpotravina…

Zdroj: https://www.bylinkovo.cz/quinoa/

 

Ibišek

 

Netřesky a rozchodníky

 

Netřesky a rozchodníky: nenároční krasavci nejen pro skalku:

 

 

 

Autor: Shutterstock.com

Většinu pěstovaných rostlin musíte opečovávat, hnojit, zalévat, chránit před škůdci. A pak máte druhy, které nepotřebují vůbec nic. Stačí, když na ně bude svítit slunce a kořeny zakotví v nějaké škvíře mezi kameny.

K takovým nenáročným rostlinám patří netřesky a rozchodníky, známé skalničky, které vídáme i na zídkách a střechách, případně v truhlících. Oba druhy pocházejí z čeledi tlusticovitých a vyznačují se tím, že jim na rozdíl od většiny jiných rostlin nesvědčí půda bohatá na živiny. Netřesk v živné zemině roste příliš rychle a jeho pletivo nestačí vyzrávat, což způsobí nižší odolnost vůči hnilobě a později i vůči mrazu. Rozchodník by měl paradoxně slabší stonek a menší květy, které by se nakonec ani tak pěkně nevybarvily.

V chudé, dobře propustné půdě budou oba druhy důstojnou ozdobou, která venku přečká celou zimu bez toho, abyste ji museli přikrývat chvojím. Co naopak netřesky i rozchodníky potřebují, je dostatek slunce a sucho - občasný deštík jim bohatě stačí, zálivka z lidské iniciativy nebývá nutná a mohla by jim spíš uškodit. Nadzemní části rozchodníků v zimě odumírají. Je dobré je proto zjara odstranit, aby nezačaly zahnívat a hniloba se nepřenesla i ke kořenům. 

Věděli jste, že:

• Latinský název pro netřesk Sempervivum znamená "pořád živý". Zřejmě odkazuje na schopnost rostliny udržet se při životě na nehostinných místech.

• V dobách minulých se věřilo, že netřesk ochrání dům před bleskem. Netřesky se proto hojně vysazovaly na střechy.

• Gelovitá šťáva z listů netřesku pomáhá zhojit spáleniny, zmírňuje otok po bodnutí hmyzem a potírají se jí i bradavice.

• Šťáva z rozchodníku je naopak poměrně agresivní a dokáže způsobit podráždění kůže. Na druhé straně se ale díky tomu rozchodníku vyhýbají slimáci a hlemýždi. Nejsou ani známy choroby, které by ho napadaly.

• Rozchodníků existuje 550 druhů, mezi nimi i tropické a subtropické, které v našich podmínkách můžete pěstovat jen jako pokojové rostliny. 

  Rozchodníky:

   

  Zdroj: https://www.dumazahrada.cz/zahrada/pestovani/24646-netresky-a-rozchodniky-nenarocni-krasavci-nejen-pro-skalku/

  https://search.seznam.cz/obrazky/?q=net%C5%99esky%20a%20rozchodn%C3%ADky