Netřesky v nádobách

Pokud máte s pěstování balkonových květin špatné zkušenosti – zkrátka nejste tak dobří zahradníci a rostliny Vám skomírají, nemusíte házet flintu do žita. Existují rostliny, které snesou i nešetrné zacházení, prakticky nevyžadují zálivku, kvalitní půdu, a přesto mohou být velmi dekorativní a oživit Vaše okna i na prudkém jižním slunci . Pátráte, o jakou balkonovou květinu se jedná ? Jsou to netřesky.Netřesky jsou nejen zajímavé, ale pro zahradnictví i významné! Netřesky jsou pozoruhodné nejen svou životaschopností a nenáročností, ale zvláště bohatstvím svých tvarů a barev. Přesto jsou tyto rostliny nedoceněny a neprávem stojí stranou zájmu velké části zahradnické veřejnosti.

Netřesky se převážnou většinou vyskytují v přírodě ve vyšších a suchých oblastech, zvláště v území kolem Středozemního moře, v Alpách, ve střední a východní Evropě, v Malé Asii a na Kavkaze. Botanicky patří netřesky do čeledě tučnolistových (Crassulaceae). Listy netřesků jsou obvejčité, obkopinaté až koplnaté, ukončené tuhou špičkou. Jsou tmavěji nebo světleji zelené, někdy sivé nebo namodralé; u některých netřesků se uplatňuje červenohnědé až červené tónování nebo zbarvení celých listů, jejich částí a špiček. Lis¬ty jsou na ploše lysé nebo více či méně chlupaté, případně i žláznatě pýřité. Okraje listů bývají často chlupaté. Některé druhy mají chomáčky chloupků na špičkách listů. Listy jsou různě hustě spirálně uspořádány v růžici, která bývá uzavřená, polootevřená nebo otevřená.

Květ má až 20 hvězdicově rozestavených korunních plátků, které jsou buď široce rozevřené nebo vztyčené a květ je pak trubkovitě nebo zvonkovitě vztyčený. Korunní plátky bývají světle zelené, žluté, růžové, červené nebo purpurové. Někdy jsou i barevně lemované, případně pruho¬vané. Netřesky kvetou v létě. Obvykle se množí dceřinými růžicemi. Netřesky se snadno navzájem kříží.

Z historie netřesků

Netřesky jsou v Evropě značně rozšířeny a pro svou krásu a rozmanitost stále upoutávají pozornost botaniků. V  roce 1753 Linné popsal tehdy 4 známé druhy. O sto let později (1857) Lecoq již uvádí 12 druhů. Backer v roce 1879 znal 36 druhů a v roce 1892 Koch již 39 druhů, 4 variety a 7 hybridů.
Botanikové vzájemně nezávisle objevovali v přírodě stále „nové“ druhy a dávali jim svá pojmenování. Tak se stalo, že např. pro Sempervivum tecto rum L. existovalo v roce 1932 již 67 různých názvů. Také kříženci byly často mylně považovány za nové druhy. V literatuře se tak objevily stovky údajně různých druhů netřesků s různým zařazením a pojmenováním.

Jak pěstovat netřesky v nádobách

Všechny netřesky vyžadují slunné stanoviště. Při omezeném osvitu často dochází ke změnám ve vybarvení listů, případně rostliny nekvetou. Jsou známy případy, kdy zastíněné netřesky vykvetly až v zimních měsících při umělém osvětlení. Také jim nevyhovuje trvalejší zamokření, zvláště v zimních měsících. Potom — zvláště jsou li navíc zastíněny — trpí hnilobou. Proto volíme slunné stanoviště s dobrou drenáží.
Většina netřesků se spokojí téměř s každou lehkou zahradní zeminou. Jsou vděčné za přídavek listovky, vyzrálé kompostové zeminy i za malou příměs jílu. Také je lze čas od času přihnojovat plnými hnojivý, např. Mikrolou nebo Floranem. Některé druhy netřesků dávají přednost nevápnité zemině, např. S. arachnoideum, S. grandiflorum, S. montanum.

iným naopak přítomnost vápenatých solí vyhovuje. Sem patří S. erythraeum, S. quiseppii, S. kosaninii, S. marmoreum, S. tectorum aj. Také kvalita a druh zeminy má do jisté míry vliv na vybarvení netřesků. Příliš písčitá zemina snadno vysychá a málo zakořeněné růžice trpí suchem. Proto je vhodné růžice obsypat drobnými kaménky. Omezí se povrchové vysychání půdy a při deštích se zabrání jejímu odplavování.Netřesky se množí hlavně dceřinými růžicemi, zřídka semenem nebo dělením růžic. K přesazování a rozpěstování netřesků je třeba vybírat různě veliké růžice. Nejmenší dorostou, větší budou kolem sebe vytvářet dceřiné růžice a konečně některé vytvoří lodyhu a pokvetou. Dceřiné mladé růžice odlamujeme, ostatní růžice opatrně jednotlivě vytahujeme ze shluku, a to v těch místech, kde jsou nejvíc nahromaděny. Nejvhodnější doba k množení je jaro po skončení mrazů. Růžice vysazujeme podle charakteru nového stanoviště a podle estetického záměru. Ty druhy, které mají dlouhé výhonky, vysazujeme k vytvo¬ření souvislých porostů. Růžice vysa¬zujeme řídce od sebe. Ty druhy, které mají krátké výhonky nebo výhonky netvoří, dobře vyplňují spáry a mezery mezi kameny. Jejich růžice vysazujeme hustěji.
Z estetického hlediska jsou netřesky výtečné pro suché zídky a skalky. Snadno se rozrůstají a stmelují jednotlivé, kameny v harmonický celek. Krása těchto rostlin vynikne tím více, čím jich pěstujeme více pohromadě. Překvapivého účinku dosáhneme tehdy, pokud netřeskům vyčleníme samostatnou část skalky. V tom případě kombinujeme netřesky s různými barevnými a tvarovými vlastnostmi růžic a květů. Úýasně vypadají netřesky na terasách v kamených nebo betonových nádobách, které doslova obtečou a zcela je ovládnou