Bohyška – pěstování:

Bohyšky (hosty, funkie) jsou jedny z nejoblíbenějších trvalek do stínu. Snadno se pěstují, přežívají téměř ve všech pěstitelských zónách Evropy a jsou k dispozici v množství barev a tvarů listů.

Původ rostlin

Bohyška je trvalka s rozložitou růžicí listů. Je neodmyslitelnou součástí anglických zahrad už téměř 200 let. Dodává jim jedinečný vzhled, melancholický výraz a neopakovatelný ráz.

I když domovem většiny druhů a starších kultivarů bohyšek je Japonsko, dnešní zahradnicky nejvýznamnější (moderní) kultivary pocházejí hlavně z Evropy (zejména z Anglie) a USA.

Charakteristika rostlin

Bohyška

Bohyšky jsou dlouho žijící trvalky, které dobře rostou i v substrátu, ve kterém je silný konkurenční tlak kořenů jiných rostlin (např. pod stromy). Zpravidla potřebují minimálně 3 – 4 roky na to, aby dosáhly velikosti, barvy a tvaru typických pro ten který kultivar.

• V posledních desetiletích se podařilo vyšlechtit množství odrůd těchto rostlin lišících se tvarem, barvou a strukturou listů a také nároky na světlo.
• Výrazně se zlepšila i jejich odolnost vůči škůdcům a dekorativnost jejich listů i květů.
• „Standardní“ stanoviště pro bohyšky je stín až polostín.
• Zimu přečkávají bez problémů.

Pěstování bohyšek

Bohyšky patří k bezproblémovým druhům trvalek. Přežijí prakticky vše. Na rozdíl od některých jiných rostlin v zahradě (např. rododendronů, azalek, oleandrů, hortenzií, fuchsií, vřesů a dalších) jejich pěstování nevyžaduje žádné speciální substráty či manipulaci.

Některé kultivary potřebují ochranu proti slimákům.

Barva listů bohyšek se mění v závislosti na intenzitě světla, které se jim dostává

Zelené kultivary

• Obyčejně dobře rostou na různých stanovištích a poměrně dobře snášejí i polostín. Nejkrásnější jsou však ve stínu. Listy některých kultivarů jsou lesklé. Zelená barva je klasickou barvou bohyšek a dobře se hodí do skupinové výsadby, ale i jako pozadí k ostatním rostlinám.

Modré kultivary

• Modrá barva listů je variabilní. Závisí na kultivaru, na stanovišti a na ročním období. Některé kultivary mají listy modro-zelené, jiné zeleno-modré a jen některé úplně modré. Modrá barva je citlivá na světlo. Pokud je bohyška zasazena na slunečnějším místě, modrá barva často ustupuje a mění se na zelenou nebo zeleno-modrou.

Žluté kultivary

• Bohyšky, které jsou žluté nebo mají žlutý střed, vyžadují světlejší stanoviště. V úplném stínu se často jejich barva mění na zelenožlutou nebo světle zelenou. Většinou platí, že intenzivní žluté jsou pouze na jaře a s přibývajícím světlem se v létě jejich barva mění žlutě zelenou.
• Novější kultivary si udržují žlutou barvu listů déle a některé dokonce celou sezónu.

Pestrolisté kultivary

• Většina bohyšek má dnes dvoj- nebo trojbarevné listy. Asi nejběžnější kombinace je zelený střed a žlutý nebo bílý okraj. Méně častá je modrá kombinace s krémovým nebo bílým okrajem. Pestrolisté kultivary vnášejí do zahrady kreativitu a veselost. Mnohé z nich jsou ideální jako solitérní a hrnkové rostliny. Trochu slunce obyčejně pomáhá, aby byly barvy výraznější.

Zalévání

Pokud jsou bohyšky udržovány v dostatečně vlhké zemi, snesou intenzivnější slunce než v případě, že budou pěstovány v silně vysýchavé půdě.

Rozmnožování

Bohyšky se rozmnožují nejlépe dělením. Nejvhodnějším obdobím na rozdělení rostliny ostrým nožem na několik částí a její rozsazení bývá jaro. Je třeba, aby každá nově rozdělena rostlina měla alespoň 3 – 4 listové pupeny a dostatečně silný kořenový systém.

Rozmnožování semeny je také možné, ale ne dostatečně efektivní. Protože se jedná o hybridy, nové rostliny pak nemají požadované vlastnosti mateřských rostlin.