Svídnická borovice:
- název: Svídnická borovice, Borovice Svídnická[2]
- výška: 17 m (1940)[2], 14 m (1980)[1], 13 m (1996)[3]
- obvod: 220 cm (1931)[2], 250 cm (1940)[2], 280 cm (1980)[1], 300 cm (1996)[3], 310 cm (2010)[1]
- průměr koruny: 15 m[3]
- věk: 200 let (1940)[2], 200 let (1980)[1]
- zdravotní stav: 1 (1996)[3]
- sanace: ?
- Za křižáckých, pradávných těch časů
- když se Západ v místa svatá bral
- hlavy církve poslušen jsa hlasu:
- dvakrát dorazil tam český král.
- Ač tu množství Čechů zahynulo,
- mnoho české krve prolito:
- za to jméno české proslynulo,
- vítězství tím mnohé dobyto.
- Při návratu z daleké té pouti
- v tuto rodnou českou krajinu,
- i sem zavítalo do zákoutí,
- několik těch statných hrdinů.
- Dárek přinášejí na památku –
- zvláštní druh lesního semena,
- které štípeno jsouc na zahrádku
- záhy vršíčkem se zelená.
- Roste, bují, až se borovice
- časem statná z něho vyvine;
- přimykajíc k cestě u Svidnice –
- zdaž tu chládek její nekyne?
- Podobá se ovšem temné báji,
- co zde o tom stromě napsáno;
- že však posvátným je všemu kraji,
- proto po původě jeho pátráno.
- On prý také povahu má větší:
- pokud vršek jeho zelený,
- provokuje v okolí svém štěstí;
- běda však, až uschne schýlený!
- Až prý jednou vršek jeho svadne,
- tenkrát zmizí město Kostelec;
- i ta sláva jeho v rumy padne –
- uschlý vršek značí popelec.
- Na štěstí tu jiná borovice,
- jejíž kořen kryje zlatý zvon:
- která blíže stojíc u Orlice,
- radostnější předpovídá shon.
- Kéž se srdce toto rozezvučí
- záhy vůkol všechny na strany,
- kéž tu z něho nový život vzpučí,
- pod záštitou Boží ochrany!
- Toho sousedům svým soused přeje,
- s týmže srdcem jako zlatý zvon;
- když tu láska láskou pookřeje –
- zlatý zvon pak vyjde na průhon.
Základní údaje
Novodobě je borovice chráněná od roku 1980 jako chráněný přírodní výtvor. Již na přelomu 30. a 40. let 20. století ale byla chráněná Státním památkovým úřadem v Praze.[2]
Stav stromu a údržba
Ve výšce 270 centimetrů se od kmene oddělují až 20 centimetrů silné větve, které jsou sehnuté k zemi. Kuželovitá koruna zakrývá plochu asi 250 m². Vršek byl suchý, do kůry vyřezané křížky (1940).[1]
Historie a pověsti
Stromu se týká několik pověstí. Podle jedné za křižáckých válek odjel místní rytíř od manželky a syna bojovat do Palestiny proti bezvěrcům. Když se po čase vracel domů, přivezl s sebou na památku své pouti semeno jehličnatého stromu. Z něj vyrostla statná borovice, kterou po rytíři chránil i jeho syn a vnuk. Po letech byl rytířův potomek odsouzen nevinně k smrti, prosil boha o pomoc a v předvečer rozsudku vyřkl, že pokud je nevinný, obrátí se borovice přes noc kořeny nahoru. Vršek borovice jako zázrakem uschnul, takže připomínal kořeny a odsouzenec byl osvobozen.[4]
Další pověst mluví o tom, že až bude v Čechách nejhůř, sejde se pod korunou sedm evropských králů. Smíří se a v Čechách nastanou zlaté časy. Další uvádí, že až strom zcela uschne, nastane konec světa.[4] Podle jiné verze zanikne jen město Kostelec.[5]
Další zajímavosti
Borovici byl věnován prostor v pořadu České televize Paměť stromů, konkrétně v dílu číslo 13, Nejen duby, buky a lípy. Ve svém díle ji zachytil i akademický malíř Jaroslav Turek. Báseň (či přesněji řečeno veršovanou pověst) Borovice svidnická napsal a roku 1889 Alois Potěhník:[5]
|
|
Ahoj Leni, borovice je nedaleko od nás, často kolem ní jezdím. Vím, že byla v TV, sledovala jsem pořád Paměť stromů. Měj se hezky. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Mě ten článek zaujal. pa hezký den
OdpovědětVymazatU nás v sídlišti pár borovic máme.Jednu před ložnicí.Mám je ráda
OdpovědětVymazatMáme také jednu kousek od domu.
Vymazat