lenka-annie10

 

Svídnická borovice:

 

Základní údaje

• název: Svídnická borovice, Borovice Svídnická^[2]
• výška: 17 m (1940)^[2], 14 m (1980)^[1], 13 m (1996)^[3]
• obvod: 220 cm (1931)^[2], 250 cm (1940)^[2], 280 cm (1980)^[1], 300 cm (1996)^[3], 310 cm (2010)^[1]
• průměr koruny: 15 m^[3]
• věk: 200 let (1940)^[2], 200 let (1980)^[1]
• zdravotní stav: 1 (1996)^[3]
• sanace: ?

Novodobě je borovice chráněná od roku 1980 jako chráněný přírodní výtvor. Již na přelomu 30. a 40. let 20. století ale byla chráněná Státním památkovým úřadem v Praze.^[2]

Stav stromu a údržba

Ve výšce 270 centimetrů se od kmene oddělují až 20 centimetrů silné větve, které jsou sehnuté k zemi. Kuželovitá koruna zakrývá plochu asi 250 m². Vršek byl suchý, do kůry vyřezané křížky (1940).^[1]

Historie a pověsti

Stromu se týká několik pověstí. Podle jedné za křižáckých válek odjel místní rytíř od manželky a syna bojovat do Palestiny proti bezvěrcům. Když se po čase vracel domů, přivezl s sebou na památku své pouti semeno jehličnatého stromu. Z něj vyrostla statná borovice, kterou po rytíři chránil i jeho syn a vnuk. Po letech byl rytířův potomek odsouzen nevinně k smrti, prosil boha o pomoc a v předvečer rozsudku vyřkl, že pokud je nevinný, obrátí se borovice přes noc kořeny nahoru. Vršek borovice jako zázrakem uschnul, takže připomínal kořeny a odsouzenec byl osvobozen.^[4]

Další pověst mluví o tom, že až bude v Čechách nejhůř, sejde se pod korunou sedm evropských králů. Smíří se a v Čechách nastanou zlaté časy. Další uvádí, že až strom zcela uschne, nastane konec světa.^[4] Podle jiné verze zanikne jen město Kostelec.^[5]

Další zajímavosti

Borovici byl věnován prostor v pořadu České televize Paměť stromů, konkrétně v dílu číslo 13, Nejen duby, buky a lípy. Ve svém díle ji zachytil i akademický malíř Jaroslav Turek. Báseň (či přesněji řečeno veršovanou pověst) Borovice svidnická napsal a roku 1889 Alois Potěhník:^[5]

Za křižáckých, pradávných těch časů když se Západ v místa svatá bral hlavy církve poslušen jsa hlasu: dvakrát dorazil tam český král. Ač tu množství Čechů zahynulo, mnoho české krve prolito: za to jméno české proslynulo, vítězství tím mnohé dobyto. Při návratu z daleké té pouti v tuto rodnou českou krajinu, i sem zavítalo do zákoutí, několik těch statných hrdinů. Dárek přinášejí na památku – zvláštní druh lesního semena, které štípeno jsouc na zahrádku záhy vršíčkem se zelená. Roste, bují, až se borovice časem statná z něho vyvine; přimykajíc k cestě u Svidnice – zdaž tu chládek její nekyne? Podobá se ovšem temné báji, co zde o tom stromě napsáno; že však posvátným je všemu kraji, proto po původě jeho pátráno.

On prý také povahu má větší: pokud vršek jeho zelený, provokuje v okolí svém štěstí; běda však, až uschne schýlený! Až prý jednou vršek jeho svadne, tenkrát zmizí město Kostelec; i ta sláva jeho v rumy padne – uschlý vršek značí popelec. Na štěstí tu jiná borovice, jejíž kořen kryje zlatý zvon: která blíže stojíc u Orlice, radostnější předpovídá shon. Kéž se srdce toto rozezvučí záhy vůkol všechny na strany, kéž tu z něho nový život vzpučí, pod záštitou Boží ochrany! Toho sousedům svým soused přeje, s týmže srdcem jako zlatý zvon; když tu láska láskou pookřeje – zlatý zvon pak vyjde na průhon.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C3%ADdnick%C3%A1_borovice